Na letošní úmorná vedra a s nimi spojené sucho asi jen tak nezapomeneme. Světová meteorologická organizace koneckonců už naznačuje, že rok 2015 bude nejteplejším od roku 1850. Shrňme to tedy: jaké byly příčiny tropických veder v Česku?
Podobné "předem-odhady" nemám moc v lásce. Nevím ale, co by se muselo stát, aby se letošek nestal tím nejteplejším rokem. Jen připomínám, že až dosud byl od zmíněného letopočtu 1850 nejteplejším rokem ten loňský. A příčiny jsou v zásadě dvojí: teplo a jeho růst odpovídá trendu, který kvůli rostoucímu množství skleníkových plynů v atmosféře zaznamenáváme v posledních padesáti letech. Když si například od oné hranice 1850 poskládáme nejteplejší roky podle pořadí, tak zjistíme, že na špici budou všechny po roce 2000.
Nemělo by nás tedy moc překvapovat, že ten nadcházející bude opět rekordní. A velmi pravděpodobně tomu tak bude i napřesrok. Účinky skleníkových plynů nyní umocňuje několik let odkládaný jev El Niño. V době působení El Niña totiž platí, že toto období je teplejší, protože se do atmosféry dostává více tepla z oceánů. Teplé roky El Niña se tak střídají s těmi studenými La Niña. A nikdy přesně nevíme, kdy přijdou a jak dlouho budou trvat.
Popravdě řečeno - nikdy jsem úplně nepochopil, jak El Niño (jinak také chlapeček) vlastně vzniká.
A ani já vám to v několika větách nevysvětlím. Nicméně velmi zjednodušeně: jde o kombinaci změn oceánských proudů a atmosférického proudění, mění se rozložení tlaku vzduchu nad oceány, a tudíž i uvolňování oceánského tepla.
Ve fázi El Niño se zeslabuje studený Peruánský proud, a otepluje se tak oceán. Nejvíce ovlivňuje jižní Pacifik (západní pobřeží Latinské Ameriky, Austrálii a Oceánii). Tento "chlapeček" samozřejmě výrazně ovlivňuje i globální teplotu celé planety.
Vliv člověka na klima? Je dominantní
V kontextu pařížské klimatické konference dnes už asi jen málokdo popírá jednoznačný vliv činnosti lidí na významně se oteplující klima. Anebo se mýlím? Změřit tento podíl lidí asi přeci jen nejde.
Změřit to opravdu nejde. A vždy jsem se stanovení přesného podílu také bránil. Na druhé straně se klimatické modely, ale i přední světoví vědci shodují v tom, že vliv člověka a jeho produkce skleníkových plynů na oteplování atmosféry je dominantní. Jen tak mimochodem: z faktorů (sluneční záření, teplota oceánů či složení atmosféry), které ovlivňují měnící se klima, vzrostla v posledních padesáti letech velmi výrazně právě koncentrace skleníkových plynů.
Sluneční záření je naopak stabilní, množství vodní páry v atmosféře rovněž, oceán dokonce pohlcuje velký objem tepla z atmosféry. Jediným významným vlivem, který souvisí s rostoucí globální teplotou, je koncentrace skleníkových plynů. A produkcí padesáti gigatun ročně k tomu přispívá svou činností člověk. Proto je zcela na místě mluvit o jeho dominantním vlivu.
Geograf a hydrolog Bohumír Janský varuje, že lidstvo může mít i kvůli oteplování do deseti let velký problém s nedostatkem vody. Souhlasíte?
Profesor Janský je světově uznávaný expert. Věřím ale, že konkrétně naše země si s hrozícím nedostatkem vody poradí. I proto, že máme velmi rozvinuté a moderní vodohospodářství. Koneckonců se o problémech sucha začíná hovořit i na vládní úrovni.
Na podnět šéfa premiérových poradců Vladimíra Špidly vznikla dokonce mezivládní komise "Sucho". Špidla s námi o jeho důsledcích diskutoval už loni. Pokud tedy máme deset let na to, abychom s hrozícím nedostatkem vody něco udělali (a budeme-li s tím opravdu něco dělat), tak by si se suchem mělo české vodohospodářství bez větších potíží poradit.
Nejde se tvářit, že se nic neděje
Jak to tedy bude asi vypadat v Česku za těch deset let v roce 2025?
S poměrně velkou jistotou už teď víme - a klimatické modely spočítané pro Česko to ukazují -, že bude velký problém se zimními sněhovými srážkami, kterých bude s rostoucí teplotou podle všeho málo. Když se zeptáte českých vodohospodářů, odkud získávají zásoby pitné vody, tak vám odpoví, že z velké části z přehrad. Ty ovšem každoročně počítají s přítokem vody z tajícího sněhu a žijí z toho pak po zbytek roku.
Jakmile ovšem bude sněhu několik let po sobě málo - a slyšeli jsme to od vodohospodářů už loni i letos - může nám nastat s vodou problém, jak varuje profesor Janský. Nevím jak teď v Čechách, ale tady u nás na Moravě jsou přehrady poloprázdné (v létě poklesla hladina Orlické přehrady o 10 metrů - pozn. red.).
Máme tudíž brát letošní sucho jako velmi důrazné připomenutí, s čím musíme za pár let počítat?
Už se zkrátka nelze tvářit, že se nic neděje. A dlouho jsme se tak tvářili a bohužel také chovali.
Před klimatickou konferencí v Paříži jste byl k jejím výsledkům dost skeptický. Převládá ve vás skepse i po jejím skončení?
Možná jsem s vámi hovořil ještě pod dojmem Kjótského protokolu. I tehdy se hovořilo o historickém přelomu. Ten ale zavazoval "jen" vybrané země, aby snižovaly emise. Pokud ale vstoupí v platnost pařížská dohoda, tak budou ke snížení emisí zavázány všechny země (nejenom ty bohaté), které budou závěrečný protokol ratifikovat. A to je přece velký rozdíl. Optimismus vzbuzuje i vznik zeleného klimatického fondu, z něhož by se mělo hradit zlepšení životního prostředí a zavádění ekologických technologií. Nejsou to utopené peníze, jak jsem si přečetl na některých zpravodajských serverech.
Klimatolog Radim Tolasz
RNDr., Ph.D. Radim Tolasz se profesně věnuje klimatologii a meteorologii už řadu let. Absolvoval v roce 1987 fyzickou geografii na brněnské univerzitě, od roku 1986 nepřetržitě pracuje na ČHMÚ. Fyzická geografie je široký analytický a syntetický obor, který umožňuje nahlédnout do dalších geověd – např. geomorfologie, geologie, pedologie, ekologie, biogeografie, hydrologie a samozřejmě klimatologie a meteorologie.
Moje skepse vyplývala možná tak trochu i z toho, že dohodu z Paříže musí schválit alespoň 55 zemí ze 196, které produkují alespoň 55 procent globálních emisí. A to nebude jednoduché. Kjótský protokol se právě na tom zadrhl. Podepsán byl v roce 1997 a trvalo téměř deset let, než jeho ratifikace prošla. Raději budu umírněným skeptikem, než jásat jako exministr životního prostředí Martin Bursík, jenž v nadšení prohlašuje: "Paříž pohřbila fosilní paliva!"
Nic jsme nepohřbili - tedy ani využívání fosilních paliv. K tomu je ještě dlouhá cesta. Navíc si nejsem jist, zda můžeme v následujících desítkách let bez fosilních paliv existovat. Když si ale na druhé straně uvědomím, jaký telefon jsem nosil v kapse ještě před nějakými deseti lety, jak úžasně pokročily technologie..., možná se nakonec opravdu může stát, že za nějakých deset či dvacet let nebudeme ropu a uhlí potřebovat.
Snižování emisí versus těžební limity
No, zatím se plánuje rozšíření těžby uhlí v severočeském hnědouhelném revíru. Tyto plány si ale s českým postojem k závazkům z klimatické konference dost odporují, ne?
Víte, že nevím, zda je to s klimatickou konferencí v rozporu? Tohle by měli lidem vysvětlit energetici, ekonomové i politici. Vysvětlit, jak oni se na to dívají. Česko ale na druhé straně všechny své závazky na snižování emisí plní. Dokonce s přehledem. A určitě splníme i ty z Paříže (do roku 2030 snížit emise o 40 procent - pozn. red.). I s prolomenými uhelnými limity.
Asi i proto, z jak neskutečně zamořeného prostředí jsme v roce 1990 při závazku na snižování emisí startovali.
Tak to opravdu je. I proto nemáme problém s plněním kjótského ani pařížského protokolu. Jako ekonom bych prolomení limitů asi chápal - například i kvůli udržení zaměstnanosti. Nerozumím tomu ale jako klimatolog, to přiznávám. Je to ale jako s většinou obtížných a složitých rozhodnutí: bez kompromisu se ani snižování emisí neobejde.
Důsledky až za desítky let
Asi jste se už setkal s výtkou: ať budeme produkci skleníkových plynů snižovat jakkoliv razantně, stejně oteplování v následujících padesáti letech nezastavíme.
Setkal... a je to pravda. I kdyby globální koncentrace skleníkových plynů začala prudce klesat už zítra, tak bude trvat desítky let, než na to klima zareaguje. Desítky let tedy budeme čekat na to, až se snižování emisí projeví. A to je něco, co veřejnost hodně mate. Takže se lidé pochopitelně ptají, proč mají financovat něco, co se možná začne projevovat až někdy za padesát let.
Zapomíná se však na to, že snižování emisí skleníkových plynů má i důležité vedlejší efekty: sníží se například produkce oxidu siřičitého, polétavého prachu a dalších škodlivin, které mají přímý a velký vliv na naše zdraví. Takže: když přestanu spalovat uhlí, tak tím přece zlepšuji i životní prostředí - na Ostravsku, Ústecku... a bude to vidět hned.
Snižování emisí má tedy dvě roviny? Zdraví současníků a zastavení růstu teploty atmosféry, v níž budou žít naši vnuci a pravnuci?
Tak to přesně je.
Řekněte - jak to asi bude v Česku vypadat s klimatem za oněch padesát let?
Lze to shrnout do jedné věty: to, co jsme letos v létě považovali za extrémní sucho s devíti dny po sobě s teplotou nad 37 °C, bude pro Česko zcela běžnou normou.
No, to bychom asi měli opravdu se snižování emisí kvůli našim potomkům pohnout.
To bychom fakt měli.
