Analýza - Pojďme nahlédnout do soukromí dnešních lidí. Nebudeme je šmírovat, zůstanou pro nás anonymní, a stejně se dozvíme něco třeba i o sobě.
Mění se něco v partnerských vztazích v Česku na začátku třetího tisíciletí? Zjišťoval to výzkum připravený Sociologickým ústavem Akademie věd už v roce 2005, o jehož vyhodnocených výsledcích se mluvilo na konferenci v Praze minulý týden.
Společný život bez úředního papíru
Sociologové se vyptávali 5 510 osob ve věku 25 až 54 let. Tedy dostatečného množství, aby bylo možné udělat si reprezentativní obrázek o lidech, kteří už budují vztahy i kariéru, a přitom ještě nepomýšlejí na důchod.
Některá zjištění vlastně nepřekvapí, protože si jich můžeme sami všimnout kolem sebe. Například že přibývá dvojic, které spolu žijí, aniž by si své soužití nechaly úředně uznat jako manželství. Mezi zkoumanou skupinou žilo 12 procent lidí alespoň rok s nesezdaným partnerem ve stejné domácnosti.
Manželství však stejně jednoznačně vede: Obsadilo první místo, protože ženatých a vdaných bylo plných 58 procent dotazovaných.
Volnomyšlenkářství? Ne, nedostatek peněz
A teď přichází překvapení. Tedy alespoň pro někoho. Kdo si myslí, že "volná láska" či přesněji život partnerů bez oddacího listu, přitahuje především volnomyšlenkářské intelektuály, mýlí se.
Mezi muži, kteří ve výzkumu odpověděli, že se jim takový vztah líbí, bylo nejvíc nekvalifikovaných dělníků, nezaměstnaných, studentů a pak také důchodců. Spíše než záměrné odmítání konvencí se zřejmě dá za danými čísly vystopovat čistě materiální základ: právě tyto kategorie obyvatel mají nejmíň peněz, a je tedy pro ně těžko dostupné založit novou rodinu, zajistit odpovídající společné bydlení a tak podobně.
Také mezi těmi účastnicemi výzkumu, které dávaly přednost nějaké formě života v nesezdaném partnerství, byly v průměru častěji nevyučené dělnice, pracovnice ve službách či řadové úřednice. Tedy opět špatně placené ženy.
Zato lépe vydělávající příjmové kategorie, muži i ženy, vyjadřují větší zájem o život v manželství.
Štěstí je vyvážená ingredience
Zajímavé může také být, že život v manželství a obdobně i život v nesezdaném partnerství zvyšuje pocit celkové spokojenosti žen i mužů. Zhruba devět desetin z nich je umisťuje poměrně vysoko na žebříčku individuálně vnímané osobní spokojenosti.
A to přitom lidé v partnerských svazcích musí zvládat zaměstnání, společnou domácnost a často i péči o děti. Zřejmě právě kombinace toho všeho, kdy se třeba neúspěch v práci dá utlumit chvílemi spokojenosti doma, přispívá k celkově příjemnějšímu životnímu pocitu.
Na opačné straně žebříčku spokojenosti se pak ocitají rozvedení muži žijící bez nové stálé partnerky. Ti v průměru tráví v práci víc času než všechny ostatní zkoumané skupiny. Jsou také nejvíce ochotni pracovat o víkendu. Mohlo by se tedy zdát, že v práci nalézají sebeuspokojení, které možná nemají doma.
A je to omyl. Rozvedení muži nejčastěji ze všech účastníků výzkumu odpovídali, že v zaměstnání vůbec spokojeni nejsou. Jako by jim výpadek rodinného zázemí zkazil i schopnost radovat se aspoň z práce.
Jak ženy přicházejí o iluze
Poněkud smutným vývojem procházejí ženy. Ty nejmladší zpravidla považují rodinu, i s oddacím listem za ideální uspořádání života. Jinými slovy: Touží se provdat.
S věkem a taky s tím, jak ženy skutečně vstupují do manželství a poznávají, o čem je, se hodnocení rodiny jako ideálního způsobu života snižuje. Ženy přicházejí o iluze, pravděpodobně proto, že doma toho oddřou víc než muži a taky se častěji než muži vzdávají své kariéry kvůli rodině.
Pokud se jim pak manželství třeba rozpadne, nesou to už snáze než muži.
Ideální soukromý život
Poznali jste se v některém z popsaných postřehů?
Samozřejmě, jsou vždy založeny na tom, co v dané kategorii říkala většina. Pokud smýšlíte jinak, k většině nepatříte. I tak ovšem může být zajímavé vědět, co si myslí ti ostatní.
Takže závěrem: Víte, jaká je ideální představa uspořádání osobního života, kterou zastává většina mužů i žen na začátku 21. století?
Je jím klasická, sezdaná rodina, nejčastěji se dvěma dětmi. Vlastně žádné překvapení.
