Praha - Přiletěla na Mars, aby tam pracovala tři měsíce. V neděli si připomínáme, že robotická vozítka na rudé planetě mimořádně úspěšně fungují už pět let.
První na Marsu přistál robot Spirit, už 3. ledna 2004. Druhé robotické vozítko, Opportunity, následovalo za tři týdny: 25. ledna dosedlo na opačné straně planety, v obou případech blízko rovníku.
Přistání ulehčily padáky a nafouknuté ochranné a vzdušné vaky.
Co předcházelo
Jako první přistály na Marsu už v roce 1970 sovětské sondy Mars 2 a Mars 3. První z nich se však při přistání rozbila. Druhá zřejmě úspěšně přistála, ale vysílala jen pár sekund.
Na planetě poté úspěšně pracovaly dvě americké pozemní sondy Viking v roce 1976, a také sonda Pathfinder, která v roce 1997 přinesla dvanáctikilové vozítko Sojourner o rozměrech trochu větších než má krabice od banánů.
Jiné pokusy o vysazení sondy na povrch Marsu selhaly, včetně britské sondy Beagle 2, která se po pokusu o přistání na Vánoce 2003 už nikdy neozvala.
Zvládnuté potíže
Opportunity i Spirit jsou zcela stejně vyhlížející robotická vozítka na šestikolovém podvozku, o velikosti 2,3 krát 1,6 krát 1,5 metru a hmotnosti asi 180 kilogramů.
Musela po přistání překonat několik problémů, například potíže s počítačovým čipem ovládajícím mechanismus kol či špatné nastavení flashové paměti. Všechny svízele se řídicímu týmu na Zemi nakonec podařilo zvládnout.
A od té doby vozítka přinášejí svým autorům z americké kosmické agentury NASA jenom radost. Ta největší je, že mnohonásobně překonaly předpokládanou dobu svého dožití.
"Utíraný" prach
Konstruktéři totiž očekávali, že sluneční panely robotů postupně pokryje prach, který znemožní získávání energie. Kupodivu se to nestalo. Prvotní zprávy, že vozítka jako by kdosi tajemný občas "utíral", se vysvětlily: prach několikrát odstranily vířící větry.
Řídicí tým také zvolil vhodnou strategii přežití. Jak pro časopis New Scientist popsal vedoucí vědecký pracovník mise Steve Squyres, řídicí středisko využilo zvlněného terénu. "V zimním čase jsme navedli roboty na svah tak, aby jejich sluneční panely mířily ke Slunci a zvýšily příjem energie."
Nejdůležitější pak samozřejmě bylo, že to všechno vydržela konstrukce robotů i jejich technika. Obojí se americkým konstruktérům skutečně povedlo.
Každý den je dárkem
Robot Opportunity urazil za svůj pobyt na Marsu zatím 13,6 kilometru a Spirit 7,5 kilometru. NASA předpokládá, že činnost kteréhokoli z nich může kdykoli skončit. Zatím však stále fungují.
"Každý další den považujeme za dárek a snažíme se protahovat misi, jak jen to půjde," říká Squyres.
Oba roboty vyslaly na Zemi nespočet obrázků, rozborů hornin a dalších dat, která se budou vyhodnocovat ještě léta.
Tekla tam voda. Teče ještě?
Proč život potřebuje vodu v kapalné podobě
- Kapalná voda nejlépe přenáší chemické látky dovnitř buněk živých organismů a ven z nich. Vodní pára ani vodní led to tak dobře nedokážou.
- Bílkoviny, které fungují jako katalyzátory reakcí probíhajících v buňkách, vyžadují kapalnou vodu pro svou správnou funkci.
- Voda v přírodě pohlcuje a pak zpětně vydává množství tepla, čímž zmenšuje extrémy počasí i celého podnebí, a ulehčuje tak živým organismům přežití.
- Na rozdíl od většiny látek voda tuhne tak, že se led tvoří odshora. Dole pod ledem zůstává kapalná voda, která podporuje život.
- Ve vodě se dobře rozpouštějí cukry a soli, potřebné pro živé organismy, zatímco látky, které tvoří buněčné stěny, se rozpouštějí velmi obtížně, takže je voda nepoškodí.
Mezi největší přínos obou robotů k poznání našeho planetárního souseda patří potvrzení, že některé minerály na jeho povrchu se musely v minulosti formovat za pomoci tepla a tekoucí vody. Neboli že na Marsu někdy byla voda v kapalném stavu, než se klimatické podmínky na planetě změnily. Právě o kapalné vodě vědci soudí, že umožňuje existenci života.
Zdá se však, že to bylo asi před čtyřmi a půl miliardou let, kdy se planeta utvořila, a toto období pak trvalo jen asi 600 milionů let. V současné době však mají badatelé na Marsu potvrzen jen vodní led a vodní páru, která díky nízkému atmosférickému tlaku na planetě z ledu snadno sublimovala, neboli proměnila se v páru bez kapalného mezistupně.
Stále nelze vyloučit, že na Marsu pořád existuje i voda kapalná, která díky vysokému obsahu soli nezamrzne ani při průměrných marsovských teplotách kolem minus 20 stupňů Celsia.
Ale tu nenašly současné pojízdné roboty. Nedokázal ji zjistit ani Phoenix, další sonda, která na Mars pracovala od května do listopadu 2008 a byla schopná vrtat i kousek pod povrch. Její pícka však jen mohla roztopit odebraný led, na tekutou vodu venku sonda nenarazila.
Phoenix byl poslán blízko k pólu, takže jeho činnost ukončila krutá zima a nedostatek slunečního světla dodávajícího energii.
Kdo bude další?
Letos na podzim chce ruská kosmická agentura Roskosmos vyslat sondu na Fobos, jeden z Marsových měsíců, a přinést odtud zpět na Zemi vzorky hornin.
Americká NASA plánuje poslat na Mars další pohyblivé robotické vozítko pojmenované Mars Science Laboratory, neboli přímo vědeckou laboratoř. Původní předpoklady, že odstartuje ze Země letos v říjnu, se nesplnily, protože ji technici nestačili zatím dostatečně připravit. Na misi by se tedy mělo vydat v roce 2011.
Také evropská kosmická agentura ESA chce vyslat na rudou planetu svého robota v misi ExoMars s plánovaným přistáním v roce 2017.
Loni v prosinci NASA a ESA oznámily, že by mohly spolupracovat na misi ExoMars či jiné, a dopravit nasbírané vzorky zpět na Zemi někdy v roce 2020. To bude ovšem záležet na administrativě nového prezidenta Obamy. Za prezidenta Bushe byly vývoz součástek vhodných pro kosmické lodě i předávání informací o vesmírné technice do zahraničí velmi omezeny.
