Praha - Fenka zlatého retrívra Brenda, která zachránila svou ochrnutou paničku před umrznutím, získala ocenění Statečné psí srdce.
Ve třetím ročníku ankety zaujal porotu také policejní německý ovčák Ramses, jenž včas vystopoval sebevraha, nebo rotvajlerka Deizy. Její příběh zní skoro neuvěřitelně. Cenu in memoriam dostala za to, že měla vždy poznat, kdy její nemocná panička dostane srdeční záchvat a upozornit ji na to vrčením.
Anketa, kterou vyhlašuje redakce časopisu Psí kusy, oceňuje hrdinské činy psů, které vedou k záchraně lidí. Nominovat svého psího hrdinu může každý, a to prostřednictvím formuláře na webu. Vítězové jednotlivých kategorií jsou automaticky zařazeni do užší nominace ankety Zlatý záchranářský kříž, ve které tradičně předává ocenění prezident republiky.
Brenda doběhla do hospody pro pomoc
Kategorii Záchranný čin psů laiků letos ovládla Brenda a její majitelka Věra Janoštíková, která je kvůli úrazu upoutána na vozík.
Věře Janoštíkové se stal před devíti lety úraz, po kterém zůstala od prsou dolů ochrnutá na vozíku. Její život opět dostal smysl, když si v prosinci 2005 vezla domů čerstvě vycvičenou asistenční fenku zlatého retrívra Brendu.
"Je to moje velká pomocnice a nejlepší kamarádka. Ale v listopadu loňského roku prokázala, že umí ještě daleko víc než pomáhat, zachránila mi totiž život," říká Věra.
Večer před spaním vyrazila s Brendou na procházku. Silnice byly bez sněhu, rozhodla se proto jet nazpátek okolo bazénu pro veřejnost.
"Neviděla jsem ale, že silnice je namrzlá a od bazénu dolů na silnici je to pěkně z kopce. Najednou jsem dostala smyk a spadla jsem z vozíku do strouhy. Telefon jsem s sebou neměla a tu noc byla veliká zima," vypráví Věra.
Když Brenda viděla, co se stalo, hned běžela pro pomoc, ale v blízkosti nikdo nebyl. Napadlo jí běžet do nejbližší hospody. Vběhla dovnitř a začala štěkat.
"Bohužel jí při nočním venčení nedávám dečku označující asistenčního psa, takže to nikdo nepoznal. Mysleli si, že to je nějaký vzteklý pes, který se potuluje po Janských Lázních bez svého pána. Ale Brenda to nevzdávala a štěkala dál jako pominutá, až to čtyřem chlapům nedalo a rozhodli se jít za ní. Kdyby nebylo Brendy, tak bych tam nejspíš do rána umrzla," uzavírá Věrka, která se od té doby nebojí s Brendou jezdit kamkoliv sama, protože ví, že jí ve štychu nenechá.
Ramses vystopoval pořezaného sebevraha
V kategorii Záchranný čin služebních a záchranářských psů si vítězství svým citlivým čenichem vybojoval tříletý Ramses, který před Vánocemi bezchybně sledoval stopu v obtížném terénu na Turnovsku a po několika kilometrech dovedl psovoda Libora Valečka k podchlazenému a pořezanému sebevrahovi.
Kolem šesté hodiny večer odešel čtyřicetiletý muž z domu. Když se nedostavil na sjednanou schůzku, pojala jeho manželka podezření, že se mu mohlo něco stát. Následně zjistila, že v dílně chybí zalamovací nůž, a začala se obávat, zda se muž nechce pokusit o sebevraždu. Proto kolem jednadvacáté hodiny požádala policii o pomoc.
Praporčík Libor Valečko svého psa Ramsese nasadil ve zbytcích sněhu na stopu, která podle všeho patřila nezvěstnému.
Praporčík patří k nejzkušenějším policejním psovodům, ale jeho tříletý německý ovčák byl "plnohodnotným" služebním psem teprve tři čtvrtě roku. Už jako štěně prokazoval velký stopařský talent a také tentokrát brzy zachytil stopu.
"Ani já nemůžu detailně popsat trasu stopy, neboť jsem sotva dohlédl na konec vodítka, kde se Ramses pohyboval," říká praporčík Valečko a přiznává, že to bylo velmi napínavé. Pes totiž často nepochopitelně měnil směr a více než kdykoliv jindy si ověřoval stopu.
Psovi však nepřestal věřit a po chvíli došel k názoru, že muž asi opravdu neustále měnil směr.
Jak se později ukázalo, muž nakonec prolezl neprostupným křovím a na mýtince zalezl do krmelce pro bažanty.
"Ramses už na větší vzdálenost signalizoval blízkost osoby, proto jsem ho ponechal vleže stranou. V tu chvíli mě došla doprovázející hlídka. Opatrně jsem s jedním z kolegů přistoupil k ležícímu muži, který se však nehýbal ani nekomunikoval.
Na první pohled bylo jasné, že je podřezaný na levém zápěstí, krvácí a navíc je podchlazený," říká policejní psovod, který zraněnému okamžitě poskytl první pomoc. Podle lékaře rychlé záchranné služby měl nešťastník velké štěstí. Kdyby ho nenašli, noc by nejspíš nepřežil.
Deizy vždy věděla, že panička dostane záchvat
In memoriam dostala cenu také asistenční rotvajlerka Deizy, která u své nemocné paničky dokázala dopředu rozpoznat příznaky srdečního záchvatu. Štěkáním ji tak vždy upozornila, že si má vzít lék a zůstat v klidu.
Jana Kubátová, která trpí srdeční nemocí, vyhrála kategorii Spící srdce se svou fenkou Deizy.
"Deizy ještě neměla půl roku, když mě jednou v noci vzbudila. Myslela jsem, že chce jít ven, ale ona mě nepustila z postele, vrčela a dotírala na mě. Za chvíli jsem dostala srdeční záchvat. Když se to opakovalo poněkolikáté, došlo mi, co mi chce asi říci: "Paničko pozor, bude tě zase zlobit srdíčko."
Deizy šla po odborné konzultaci s paní Zuzanou Daušovou z Helppesu do psí školy a stala se Janinou zachránkyní v mnoha situacích. "Věděla předem, že mi nebude dobře a já se ji v takových chvílích naučila poslouchat."
Deizy chodila se svou paničkou i do nemocnice na kardiologii.
"Když jsem byla na echu, vyskočila najednou na vyšetřovací stůl a začala štěkat. Paní doktorka se strašně lekla, tak jsem jí vysvětlila, že budu mít zase záchvat. Nejprve tomu nechtěla věřit. Pak se ale sama přesvědčila, že na echu něco není v pořádku. Dokud Deizy žila, nevěděla jsem, co je to koronární jednotka," popisuje Jana.
Deizy ji vždy neomylně předem upozornila, že si má vzít lék a být v klidu. Odešla loni ve věku devět let.
"Nechala tu krásné vzpomínky a dala mi devět let života bez omezování. Děkuji Bohu za takového psího parťáka," uzavírá Jana svůj příběh.
