Opice mají smysl pro humor, uznal kongres v Praze

Josef Tuček
10. 9. 2007 14:47
V Praze jednal mezinárodní kongres primatologů
Langur šedonohý
Langur šedonohý | Foto: Reuters

Praha - Mají smysl pro humor, používají s rozmyslem nástroje a chodí po dvou zadních končetinách. Víc, než jsme si mysleli.

Pražský Kongres primatologů přinesl konstatování, které překvapivě a zase o něco blíž posunula opici k člověku. Nebo naopak: člověka k opici.

V České republice najdeme opice jen v zoologických zahradách. Přesto se právě tady uskutečnil mezinárodní kongres odborníků, kteří se studiem primátů zabývají. Čím to?

Mohou za to vlastně dva organizátoři kongresu, manželé Marina a Václav Vančatovi. Jsou totiž mezinárodně uznávanými znalci primátů. A tak pro Prahu získali pořadatelství.

Seznámení v kleci

"Seznámili jsme se vlastně v kleci u šimpanzů," směje se Marina Vančatová. Bylo to před víc než čtvrtstoletím, ve Fyziologickém ústavu I. P. Pavlova v tehdejším Leningradě (dnes Petrohradě). Ona byla místní studentkou a právě psala diplomovou práci o chování šimpanzů. On přijel z tehdejšího Československa připravovat disertační kandidátskou práci na stejné téma.

Do Prahy se Marina Vančatová přestěhovala v roce 1982. Dnes je Václav Vančata docentem Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Na téže univerzitě Marina Vančatová přednáší na Fakultě humanitních studií a na Přírodovědecké fakultě.

Odborné jméno si udělali mimo jiné studiem opic při příležitostných výjezdech i při dvouletém pozorování paviána pláštíkového v přírodní rezervaci na Kavkaze.

Člověk chodí po dvou a vyrábí nástroje...

Pražský kongres Evropské federace primatologů potvrdil, že nové poznání řadí lidoopy stále blíže k člověku.

Gorila Kamba z pražské ZOO
Gorila Kamba z pražské ZOO | Foto: ZOO Praha

Pro připomenutí: podle biologické klasifikace patří mezi primáty poloopice (například lemuři), opice a lidoopové, a to včetně člověka. Primatologové však člověka do svého přímého bádání obvykle nezahrnují.

Nemohou se však vyhnout srovnání. "Ještě Darwinova teorie říkala: člověk se pozná například podle toho, že chodí po dvou a užívá nástroje," říká Václav Vančata. "Ovšem opice umějí totéž."

... a opice umí jít po dvou a zhotovit nástroje

"Dnes víme, že šimpanz, který je stavbou kostí člověku nejvíc podobný, dokáže krátkodobě chodit po zadních končetinách. I gorila ujde po dvou nohou kratší vzdálenost," konstatuje Marina Vančatová.

Nová pozorování potvrzují, že lidoopi v přírodě dokážou používat nástroje. A nejen to, také si je sami zhotovují podle potřeby. Z větve stromu třeba olámou zbytečné větvičky, aby měli přesně takový klacek, jaký použijí třeba k přitažení něčeho, co chtějí, z místa, kam rukou nedosáhnou.

Šimpanz se smyslem pro humor

Šimpanzi mají k lidem v mnohém blízko.
Šimpanzi mají k lidem v mnohém blízko. | Foto: Aktuálně.cz

"Lidoopi mají také smysl pro humor a smějí se. Šimpanzi při tom vydávají vlastně téměř stejné zvuky jako lidé," poznamenává Marina Vančatová.

Na kongresu v Praze se už používaly pojmy "kultura lidoopů" nebo "kulturní tradice lidoopů". Samozřejmě v širším významu slova kultura jako "souhrn dovedností a tradic".

Ukazuje se totiž, že nové generace primátů mnohé znalosti nedědí, ale učí se od rodičů a starších. Takže mláďata sledují, jak se vyrábějí nástroje. Anebo jak se loví v tlupě.

Z toho také vyplývá, že dvě tlupy biologicky stejných primátů, které žijí ve vzdálených oblastech, mají odlišné lovecké postupy a jiný způsob zhotovování nástrojů.

Spravedlivé dělení versus krádež

"Lidoopi loví kořist, obvykle menší opice," popisuje Marina Vančatová. "Lovci si rozdělí role, nadhánějí si kořist. A pak, na konci lovu, vůdčí jedinec spravedlivě rozdělí kořist."

Může to však být i jinak: silnější jedinci se zmocní celé kořisti.

"I na to dokážou lidoopi reagovat," líčí docent Vančata. "Pozorování šimpanzů v Ugandě odhalilo, že slabší jedinci umějí předstírat. Když jsou na dohled od těch silnějších, předvádějí neúspěšné pokusy o lov, protože vědí, že by o značnou část úlovku stejně přišli. Zato jakmile jsou mimo dohled a loví pro sebe, nebo postoupí výrazně v hierarchii skupiny, jejich lovecká úspěšnost se výrazně zvýší."

Návrat ze zoo je obtížný

Gorily ulovené v Kongu.
Gorily ulovené v Kongu. | Foto: Reuters

V přírodě jsou dnes primáti většinou kriticky ohroženi. Někde je loví pytláci jako potravu. Jinde, například v obou republikách Kongo, probíhá faktická občanská válka, jež má mezi svými oběťmi i gorily, které zde žijí. V dalších zemních zase lidé vypalují pralesy i s opicemi, aby mohli rozšířit plantáže.

Zoologické zahrady dnes nesmějí přijímat opice z volné přírody. Mohou si je pouze vyměňovat mezi sebou. A jednou se možná zvířata odsud vrátí do divočiny a zachrání původní populace.

"Ale nebude to vůbec jednoduché," připomíná Marina Vančatová. "Ukazuje se, že třeba orangutan, který se vrací ze zajetí, kde se narodil, potřebuje dlouhou přípravu. Musí poznat, které rostliny v přírodě má jíst a které ne. Učí se vyhýbat se šelmám, nesahat na hady a tak podobně. Celkově příprava orangutana na návrat do přírody trvá asi deset let. U šimpanzů jsou pak pokusy o navrácení do přírody zatím jen málo úspěšné." 

Foto: Reuters

Čtěte také:

Nová priorita EU: Zakázat pokusy na opicích

 

Právě se děje

Další zprávy