reklama
 
 

Omyly vědy: Převratný objev svět uznal až po sebevraždě

3. 5. 2012 11:30
Teorii Louise Pillemera vědecká obec nejprve zpochybnila. Další díl seriálu Aktuálně.cz

Cleveland Heights - Na konci srpna roku 1957, ve svých devětačtyřiceti letech, náhle skonal imunolog Louis Pillemer. Podle všeho spáchal sebevraždu. Doma po něm zůstala manželka a čtyři mladí synové.

Po sobě ale zanechal ještě něco: objev properdinu a s ním spojený příběh slávy, pádu a nakonec i posmrtného uznání.

Pillemer totiž na Western Reserve University (v současnosti Case Western University) vedl výzkumný tým, který v roce 1954 svým objevem změnil pohled na jednu ze složek imunitního systému - takzvaný komplement (viz infobox).

Komplement je součástí vrozené imunity a představuje jakousi frontovou linii obrany vůči potenciálně škodlivým látkám a organismům. Zároveň se podílí i na odstraňování starých nebo poškozených buněk v těle.

Komplement

Jedná se o součást nespecifické - a tedy vrozené - látkové imunitní odpovědi. Tvoří ho asi tři desítky různě spolupracujících bílkovin různých funkcí.

K hlavním funkcím komplementu patří schopnost patogen "označkovat", přilákat k němu další složky imunitního systému, spolupráce na rozvoji zánětu a schopnost "proděravět" buňku, která je nebezpečná, nebo poškozená.

Existují čtyři základní biochemické dráhy, kterými se komplement spouští - alternativní, lektinová, klasickáproperdinová. Dráhy jmenované jako první a poslední přitom probíhají podobným způsobem.

Přelomový objev. Nebo ne?

Pillemer a jeho tým ukázali, že látky přítomné v krvi jsou schopné samy nastartovat celý obranný proces. A to bez navázaných protilátek, považovaných až do té doby za nezbytné. 

Navíc objevili novou bílkovinu, kterou nazvali properdin. Zjistili, že je schopná se vázat na různé látky a povrchy a po navázání aktivovat složky komplementu.

Tento objev vzbudil velký ohlas - zejména proto, že se jednalo o první zjištěný příklad existence vrozené imunity.

Po krátkém čase slávy se však začaly objevovat pochybnosti.

Po slávě pád...

Výzkumník Robert Nelson publikoval práci, ve které poskytl poměrně silné důkazy o tom, že Pillemerovy vzorky byly s největší pravděpodobností kontaminovány a že obsahovaly právě zmíněné protilátky.

Tím prakticky znehodnotil Pillemerovu práci a byl zřejmě příčinou jeho následné sebevraždy.

S Pillemerovou smrtí tak zároveň celá jeho hypotéza ztratila svého nejsilnějšího zastánce a properdin byl tak na nějaký čas vědeckou komunitou zapomenut.

... a po pádu opětovné uznání. Ale již posmrtné

V průběhu sedmdesátých let se však začaly objevovat nové práce potvrzující existenci systému nezávislého na protilátkách. A spolu s tím se na scénu opět dostal i properdin.

Ukázalo se, že properdin je důležitý pro stabilitu některých komplexů komplementu. Zároveň je však  schopný rozeznávat jak cizí a "nebezpečné" struktury, tak pozměněné či poškozené struktury tělu vlastní.

V praxi to znamená, že je schopen se navázat například na povrchy různých bakterií nebo buněk vlastního těla, které jsou "naprogramovány" ke spáchání jakési buněčné sebevraždy.

autor: Jakub Novák | 3. 5. 2012 11:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama