V ukrajinském Slovjansku na Donbase ještě funguje elektřina, obchody i kavárny, zároveň ale přibývá stop po útocích a město se dál vyprazdňuje. V rozhovoru pro pořad Spotlight válečný novinář Anton Alexejev vysvětluje, jak se mění život nedaleko fronty, proč lidé nechtějí odejít a co válka dělá s každodenností.
Antone, ty ses před dvěma týdny vrátil z Ukrajiny, byl jsi i ve Slovjansku. Jak to tam teď vypadá?
Je to vážné. S různými kameramany jsem byl ve Slovjansku ještě před válkou a také po začátku války a teď se situace hodně zhoršila. Musíte se podívat na mapu, jakou má projekt Deep State, abyste viděli, jak ruská vojska postupují.
Ani ta mapa nám však neposkytuje úplný obrázek, protože takzvaná zóna smrti se kvůli rozsáhlému používání dronů značně rozšířila. Rusové jsou nyní řekněme patnáct kilometrů od Slovjansku, znamená to, že drony mohou létat v centru města.
Když jsem tam byl v lednu, tak mi starosta města Vadim Ljach řekl, že nemůže postavit ochranné sítě proti dronům, protože prostě nemá ve městě lidi. Že je potřeba nabrat 200 lidí, aby ty sítě postavili. A teď, když jsme přijeli v květnu, už jsem viděl, že tam sítě jsou. Sice ne všude, často jsou potrhané, ale jsou tam.
Druhá věc je, že na předměstí Slovjansku, v obydlené oblasti, jsou vidět stopy po raketových úderech, po útocích velkých dronů, jsou tam zničené výškové budovy. Lidé odtud odcházejí. Ve městě je stále elektřina, plyn, voda, dochází ovšem k výpadkům a někdy elektřina je, někdy není. V zásadě to není úplná spoušť, je tam stále nějaké vybavení, fungují obchody, semafory.
To, že semafory fungují, podle mě mimochodem znamená, že je tam dost elektřiny i pro ně, takže tam civilizace ještě jakž takž funguje. Jsou tam kavárny a je tam spousta vojáků, protože to, co je pro nás dva velmi blízko fronty, je pro vojáky týl. To znamená místo, kde si mohou odpočinout.
Mluvil jsi tam s některými vojáky?
Ano. Velkým problémem je pro ně logistika. Drony ji velmi ztěžují. Pokud se bavíme o Slovjansku, tak je to víceméně ještě v pořádku. V samotném městě je to bezpečnější než na silnici, která do tohoto města vede.
Když si vezmeme silnici ze severu, která vede z Charkovské oblasti přes město Izjum, ta je pokrytá protidronovými sítěmi. To ale nemusí vždy pomoci, protože Rusové mají spoustu dronů, a mohou navíc použít takový dron, který udělá díru v síti. Díky ní tam pak vletí i ten zbytek.
Mluvili jsi s lidmi ve Slovjansku a okolí. Co ti řekli? Proč zůstávají ve městě, nebo proč naopak odcházejí?
Pokud jde o ty, kteří odcházejí, pak jsou to často lidé, kteří jsou bez domova. Lidé opouštějí své vlastní domy, protože nemají sousedy, všichni odešli. Některé domy byly zničeny a lidé mají strach. Kromě toho existují lidé, kteří se bojí žít v blízkosti armády.
Pokud v domě žijí vojáci, není bezpečné žít v jeho blízkosti, protože by tam mohlo něco vletět. Proto lidé odcházejí, ale většinou ti, které někdo přijme někde v jiných oblastech Ukrajiny. Existuje vládní program přesídlování, pomoci uprchlíkům a tak dále, ale je to velmi málo.
Předpokládá se, že s přesídlením budou souhlasit hlavně důchodci. Ale důchodci s tím nesouhlasí, protože jsou staří a chtějí umřít ve svých domovech. Nechtějí nikam jezdit. Co naplat, identita těchto lidí je spíše sovětská – pro ně není v globále rozdíl mezi tím, jestli tady budou vládnout Rusové, nebo Ukrajinci. Možná to pro ně není tak důležité.
Ty, kteří odejít chtějí, je velmi obtížné evakuovat, protože zůstávají do poslední chvíle, a když konečně nějak předají informaci, že chtějí odejít a odvézt, často je prostě nemožné se k nim dostat. Jeden můj kamarád říká, že jednu babičku musel evakuovat natřikrát, protože dvakrát se k ní kvůli všudypřítomným dronům prostě nemohl dostat. Nakonec se mu to ale podařilo.
Na druhou stranu jsou pak i lidé, kteří se vracejí: to znamená člověk, který dostal strach, evakuoval se, odešel, někde byl, možná v Charkově, možná v Poltavě, možná dokonce v Kyjevě. A pak se rozhodl, že snad není všechno tak hrozné, a vrátil se. Pokud mu nerozbili dům, tak se do něj vrátí, ale když se situace znovu zhorší, zase musí být evakuován.
A evakuaci zajišťují dobrovolníci, kteří taky nejsou žádní železní muži, a říkají si: „Proč bychom měli evakuovat nezodpovědného dědečka?“ Jsou případy, kdy si někdo chce vzít s sebou pračku, a říká: „Jako že se pračka do tohohle malého obrněného auta nevejde? Tak to nejedu, zůstanu tady s pračkou“.
Vyhrává Rusko nebo Ukrajina? Do jaké pasti se na Ukrajině chytil americký prezident Donald Trump? A jak se mění Ukrajinci v příhraniční oblasti?
Na tyto a další otázky odpovídá válečný novinář Anton Alexejev v celé epizodě pořadu Spotlight, který si můžete pustit ve videu výše v textu nebo ve vašich oblíbených podcastových aplikacích.
Sdílet
