Obrazem: Československá armáda se po pádu komunistického režimu převážně jen bránila

Premiér ČR Václav Klaus u prostějovské výsadkové brigády - říjen 1992. Za ním zleva šéf generálního štábu Karel Pezl, náčelník zpravodajské správy Jan Kozojed a náměstek ministra obrany Jiří Pospíšil.
1989: Demonstrace jednoty a síly. Setkání generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše s velením armády. Zprava ministr národní obrany Milán Václavík, první zástupce náčelníka Hlavní politické správy ČSLA Július Hašana. Komunistická strana stále u moci - zdánlivě v plné síle, ale už pod tlakem častých protirežimních demonstrací.
10. ledna 1990, pražské Staroměstské náměstí: Start politické kariéry budoucího premiéra Stanislava Grosse (druhý zleva v uniformě vojína). Demonstrace mladých sociálních demokratů za zkrácení vojenské základní služby již sloužících vojáků, jichž se plánované zkrácení nemělo původně týkat.
Mladý sociální demokrat vojín železničního vojska Stanislav Gross ve větším detailu. Krátce na to se Gross stal již jako civilista poslancem a členem výboru pro obranu a bezpečnost. Za pár let pak ministrem vnitra a pak i premiérem.
Prosinec 1989: Diskusní Kulatý stůl o roli armády v listopadu téhož roku, u něhož se sešla disidentka a nedávná politická vězenkyně Hana Marvanová s ministrem národní obrany Miroslavem Vackem. "To je ale ostrá ženská," pronesl Vacek na adresu Marvanové po skončení diskuse.
Foto: Foto: Vojenský ústřední archiv.
Jan Gazdík Jan Gazdík
18. 11. 2019 12:35
Čs. armáda prožívala v roce 1989 až 1992 dramatické chvíle. Obviňována byla z příprav puče proti demokratickým silám, ze zásahu proti studentům na Národní třídě 17. listopadu (šlo o policejní Útvar zvláštního určení), neochoty transformovat se v prozápadně orientované vojsko. Její velení čelilo navíc protestům vojáků v základní službě - až do té doby nevídané věci.
 

Právě se děje

Další zprávy