Mimořádná zpráva

Nobelova cena za poznání, jak startuje naše imunita

Jakub Novák
3. 10. 2011 19:56
Ocenění vědci pomohli odhalit, jak funguje imunitní systém

Stockholm - Laureáty letošní Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu se stali Bruce Beutler, Jules Hoffmann a - posmrtně - Ralph Steinman.

Jejich objevy napomohly například vývoji účinnějších očkovacích vakcín a látek posilujících protinádorovou odpověď nebo lepšímu pochopení autoimunitní odpovědi, během které dochází k napadání buněk vlastního těla. Díky tomu bylo například možné vyvinout léčiva umožňující lépe kontrolovat různá zánětlivá onemocnění.

První dva jmenovaní si dělí polovinu ceny za objev toho, jak funguje vrozená imunita.

Profesor Steinman cenu získal za objev dendritických buněk a jejich role v adaptivní,"získané" imunitě. Objev, který jemu samotnému prodloužil život poté, co byl před čtyřmi lety diagnostikován s rakovinou slinivky břišní.

Cenu si už bohužel nepřevezme - před několika dny, 30. září, na následky této nemoci zemřel. Ačkoliv se Nobelova cena posmrtně neuděluje, výbor rozhodl, že rozhodnutí měnit nebude. Rodina totiž Steinmanův skon oznámila až v pondělí.

Obrana proti vnějšímu světu

Pro člověka i další organismy je prakticky nemožné se vyhnout kontaktu s různými druhy bakterií a dalších mikroorganismů.

Zatímco z kontaktu s některými z nich lidé těží, mnohé z nich jsou naopak pro člověka z různých důvodů nebezpečné.

Právě proto se v průběhu evoluce vyvinul složitý a ohromně komplexní imunitní systém, sestávající z několika "úrovní ochrany".

Dvě základní větve imunitního systému pak představuje takzvaná vrozená imunita, namířená proti různým strukturám a látkám, které sdílejí nebo produkují právě ony "nepřátelské" organismy. Jedná se o první obrannou linii, se kterou jsou spojeny například záněty a další děje, jejichž cílem je blokovat postup a množení nevítaných návštěvníků.

Čidla vrozené imunity

Tato odpověď je poměrně rychlá a spouští se brzy po zaregistrování potenciálního nebezpečí. Právě Hoffmann s Beutlerem stáli u objevu spouštěčů tohoto typu imunitní odpovědi.

Dendritická buňka.
Dendritická buňka. | Foto: Gunzer Matthias a kolegové, PLoS Pathogens / Wikimedia Commons

Hoffmann pozoroval selhání obrany proti bakterii u octomilek s mutovaným genem zvaným Toll, z čehož nakonec správně usoudil, že bílkovina vznikající z tohoto genu je důležitá pro úspěšnou obranu vůči bakteriím.

Beutler později zjistil, že bakteriální toxin lipopolysacharid (LPS), který je přítomen ve vnější vrstvě jedné skupiny bakterií a který je schopný v některých případech vyvolat až život ohrožující septický šok, je u myší (a potažmo dalších savců) detekován bílkovinou zvanou Toll-like-receptor.

Ta je, jak už z názvu vyplývá, příbuzná bílkovině Toll z octomilky. Tím byla identifikována jakási "čidla" spouštějící vrozenou imunitní odpověď. Během následného boomu bylo identifikováno mnoho těchto receptorů, z nichž mnohé hrají významnou roli i v chronických onemocněních.

Spojka mezi dvěma větvemi

Pokud však mikroorganismy překonají tuto první obrannou linii, je tu ještě specifická, "naučená" imunita. Její odpověď je zpočátku pomalejší, ale cílená a účinnější. Kromě jiného během ní dochází k tvorbě protilátek vůči nezvanému návštěvníkovi.

Navíc má tento druh imunitní odpovědi jakousi "paměť", která umožňuje při příštím napadení rychle reagovat a nemoc tak zažehnat již ve svých počátcích. Na tom je ostatně založen princip očkování.

Profesor Steinman objevil do té doby neznámý typ buněk - takzvané dendritické buňky. Během svého života pohlcují různé cizorodé částice a jejich části potom "vystavují" na svém povrchu, takže k nim pak mají přístup další složky imunitního systému.

Steinman také ukázal, že tento typ buněk slouží také jako jakýsi regulátor takzvaných T-buněk - podle potřeby je dokáže buď zaktivovat, nebo naopak utlumit (tím zároveň zabraňuje vzniku různých autoimunitních onemocnění).

Tyto buňky tak slouží jako spojka mezi vrozenou a získanou imunitou.

Nobelovy ceny a čeští vědci

Jaroslav Heyrovský.
Jaroslav Heyrovský. | Foto: Nobel Foundation

Udělení této ceny má na starosti prestižní lékařský ústav Karolinska Institutet, respektive jeho padesátičlenné Nobelovské shromáždění. První získal Emil Adolf von Behring za práci týkající se sérové terapie a jejího využití při léčbě záškrtu.

Co se českých vědců týče, zatím jedinou vědeckou Nobelovu cenu si před více jak padesáti lety (v roce 1959) odnesl Jaroslav Heyrovský.

Z Čechů patří do "nobelovské třídy" bezesporu například chemik Antonín Holý z pražského ÚOCHB, autor velmi úspěšných léčiv proti viru HIV, nebo Jiří Bartek, věnující se zejména výzkumu poškození DNA v buňkách a jejich oprav, především pak v souvislosti se stárnutím a rakovinnými procesy.

 

Právě se děje

před 52 minutami

Peking uvalil sankce na 28 Američanů včetně exšéfa diplomacie Mikea Pompea, a to kvůli vměšování se do vnitřních záležitostí Číny, uvedly tamní úřady

Zdroj: ČTK
Další zprávy