reklama
 
 

Nemoc šílených krav tu bude dál. Změna krmení nestačí

5. 9. 2008 8:38
Detektivka kolem záhadné choroby má nový zvrat

Analýza - Téměř detektivní pátrání přineslo nový závěr: nemoci šílených krav (BSE) se zřejmě nikdy úplně nezbavíme. Tak to alespoň naznačují poslední výzkumy.

Zatím panovala představa, že BSE se dá vymýtit změnou krmiva. Teď se ukazuje, že zřejmě může být také dědičná a možná vzniká i spontánně. To by však znamenalo, že tato choroba přežije současné lidské pokusy o její odstranění.

Nezbude tedy, než pokračovat ve vyšetřeních poražených kusů skotu na jatkách a vylepšovat metody včasného zjištění choroby.

Jako v detektivce: řádí neznámý zabiják

Je to skutečně téměř jako detektivka: nechybí záhady a jejich překvapivé rozplétání, a máme tu i zabijáka, a to pořádného, usmrtil už přes dvě stě lidí.

Jmenuje se BSE neboli nemoc šílených krav, ale troufne si i na lidi. Vědci o ní už mnohé vědí, ale něco si mohou jen domýšlet. A musí také někdy, jako detektivové, měnit své "pátrací verze". Jako nyní.

Podle převládajícího názoru vznikla BSE, tedy nemoc skotu, z choroby ovcí známé dávno předtím. Ovčí nemoc se česky nazývá klusavka (případně svědivka nebo třesavka; pojmenování vcelku jasně popisují projevy nemocných zvířat).

Mrtvé ovce byly v Británii zpracovány do krmné masokostní moučky. A tou se choroba přenesla na krávy. V jejich těle zmutovala do nové podoby, nazvané BSE. A protože se nemocné krávy rovněž používaly do masokostní moučky, nová nemoc se už dál šířila mezi hovězím dobytkem.

Útok na mozek

Vědci postupně prokázali, že pojídáním infikovaných tkání nemocných krav se choroba šíří na zvířata v laboratoři. O šíření nákazy stravou se tedy nedá pochybovat.

A nakazit se může i člověk. Stejně jako u zvířat, i jemu nemoc zničí nervové tkáně v mozku, kde se vytvářejí mikroskopické dutinky, a onemocnění nevyhnutelně končí smrtí.

Záhadou však stále zůstává, proč choroba dobytka nejvíc zasáhla Británii, kde byla v polovině osmdesátých let poprvé popsána, a proč také zabila nejvíc lidí právě v ostrovním království. (V Británii na ni podle posledních dostupných údajů z června prokazatelně zemřelo 164 lidí, ve Francii 23 a ve zbytku světa 18 lidí, nikdo z nich v České republice.)

Záhadné oběti

Pokud by hypotéza o krmivu jako jediném zdroji nákazy platila bezezbytku, znamenalo by to, že se šíření nemoci dá zastavit. Stačí skoncovat se zkrmováním mršin nemocných zvířat.

To se v Evropě stalo. I v tuzemsku, tady se masokostní moučka nesmí už od roku 1991 přidávat do krmných směsí pro přežvýkavce (krávy, kozy a ovce). Od listopadu 2003 se pak nesmí používat jako krmivo pro vůbec žádná zvířata.

Avšak navzdory zákazu rizikového krmiva se nemocná zvířata objevují. Nejstarší z 28 dosud nalezených nemocných kusů v České republice se narodily v roce 1995, nejmladší v roce 2001. To znamená, že žádné z těchto dobytčat nemělo nebezpečnou masokostní moučku vůbec ochutnat.

Jak je tedy možné, že se tato zvířata nakazila?

Jen zločinná nedbalost?

Prvním vysvětlením může být nedbalost: Někdo nasypal masokostní moučku, tehdy ještě povolenou jako krmivo pro prasata a drůbež, i kravám. Anebo při přípravě krmných směsí nebylo mísicí zařízení dobře vyčištěno, takže se do směsi pro skot dostala masokostní moučka, která ve stroji zbyla z přípravy směsi pro prasata.

Teď už se to dokázat nedá.

Anebo je vysvětlení jiné. U podobných chorob jako BSE je už známo, že se šíří třemi způsoby: jednak nákazou, dále pak mohou mít dědičné základy, anebo se onemocnění objevuje spontánně, bez zásahu zvenčí, a nikdo zatím neví proč.

Vědci tedy předpokládají, že kromě infekce prostřednictvím masokostní moučky se může choroba prostě vyskytovat samovolně, anebo je dědičná. Mohla se tedy u skotu objevovat i v dávnější minulosti, jenom ji tehdy ještě nikdo neuměl diagnostikovat. Až v osmdesátých letech 20. století se rozšířila vinou rozsáhlého užívání masokostní moučky z nemocných zvířat a veterináři si jí lépe všimli.

Nový důkaz

A právě nyní Eric Nicholson a Brian Brunelle s kolegy z výzkumných ústavů amerického ministerstva zemědělství v Amesu ve státě Iowa našli první důkaz, že nemoc šílených krav se dá dědit.

Už před dvěma lety zjistili BSE u desetileté nemocné dojnice s netypickým obrazem nemoci. Vědci tehdy provedli genetickou analýzu zabitého kusu a našli zvláštní variantu genu, který bývá s obdobnými chorobami spojován.

Jediným vystopovatelným potomkem dotyčné krávy je dvouletá jalovice. A u ní nyní našli stejnou genovou variantu, odlišnou od jiných zvířat. Jalovice je zatím zdravá, což však mnoho neznamená, protože BSE se projevuje až u starších zvířat.

Vědci tedy publikovali své výsledky v periodiku Public Library of Science ONE. A čekají, co se s jalovicí bude dít dál. Pokud onemocní BSE, bude to zcela hmatatelný důkaz pro to, že nemoc může být i dědičná.

Pouze zákazy nestačí

Což znamená, že zákazy masokostní moučky sice mají smysl, protože zabraňují šíření infekce, ale stejně na úplné vymýcení nemoci šílených krav nestačí.

Bude se dědit dál, a to až do doby, než vědci dokážou najít finančně dostupný způsob, jak geneticky testovat veškerý skot, a pak nositele nebezpečné genové varianty vybijí. Což se nemůže podařit dřív než za řadu let, pokud vůbec. A ani tak nepůjde odstranit případné riziko zcela spontánního vzniku nemoci šílených krav.

Dobré výsledky, ale pátrání pokračuje

Jediné štěstí však je, že vědci už doporučili způsob, jak zabránit, aby se od nemocných zvířat nakazili i lidé. Je vysoce pravděpodobné, že na ni zemře ještě řada lidí, ale ti se infikovali už v minulosti a teprve po letech u nich nemoc propuká (poslední zprávy vyčíslují tři umírající v Británii, jednoho v Portugalsku a jednoho v Saúdské Arábii).

Mozek poražených zvířat se dnes testuje na BSE. Přesto se u dobytčat, ačkoli testem projdou jako zdravá, na jatkách vyřazují rizikové tkáně (mozek, mícha, brzlík, mandle, slezina, oči a tenké střevo), o nichž vědci zjistili, že obsahují infekční částice.

Tím by se neměly dostat do lidské potravy a vražednou nemoc šířit mezi lidi. I když mezi skotem zůstane.

Vědce čeká pokračování detektivního pátrání po tom, jak se zatím smrtelnou chorobu naučit léčit.

Další články z rubriky věda najdete zde.

autor: Josef Tuček | 5. 9. 2008 8:38

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama