Brno, Olomouc - Čeští vědci vysvětlili, jak a proč dochází u rakoviny prostaty k rozvoji formy odolné vůči v současnosti používané hormonální léčbě.
Ukázali totiž, že rakovinné buňky se sice přestanou v důsledku této léčby dělit a "stárnout", ale zároveň s tím mění i své chování.
Začnou do svého okolí uvolňovat různé druhy látek, ovlivňujících okolní buňky až do té míry, že zde dojde k rozvoji rakoviny prostaty, která už na hormonální léčbu nereaguje.
Tato forma je neléčitelná a smrtelná, proto má popis tohoto mechanismu velký význam.
V práci publikované v časopise Neoplasia Češi mimo jiné ukázali, že proměna rakovinných buněk v "továrny", zodpovědné za ovlivnění buněk v jejich okolí, je - alespoň zčásti - způsobena snížením bílkoviny označované jako Skp2.
Ta je součástí komplexu kontrolujícího žívotní cyklus buňky. Zjistili také, že léčba označovaná jako "androgenní deprivační terapie" (ADT) je spojena se zvýšenou tvorbou bílkoviny vimentinu.
Vimentin je složkou buněčné kostry a bývá spojován s metastázováním.
Jak ADT funguje?
Androgeny jsou hormony, které jsou - jednoduše řečeno - zodpovědné za to, že muži jsou muži.
Vyvolávají růst mužských pohlavních orgánů a dalších vlastností typických pro muže, "pavích ocasů" mužského pokolení, mezi které patří například větší nárůst svalové hmoty, "mutování" v pubertě, později pak u některých i plešatění a podobně.
Nejznámějším a nejvýznamnějším z nich je bezesporu testosteron. Ten v těle vzniká z látek vytvářených zejména varlaty.
Kromě nich však vzniká i v nadledvinách. V malém množství si ho tedy vytvářejí i ženy; stejně jako si muži vytvářejí malá množství ženského estrogenu.
Už v minulosti bylo zjištěno, že v případě rakoviny prostaty pomáhá snížení množství androgenů v těle zmenšovat velikost nádoru, zpomalovat jeho růst (zastaví se dělení buněk) a způsobit postupné "stárnutí" buněk nádoru.
V rámci této léčby, označované jako "androgenní deprivační terapie", se dříve přistupovalo k chirurgickému odstraňování varlat. V současnosti se však mnohem častěji využívá hormonální léčby na principu jakési chemické kastrace.
Její přínos pro pacienty s pokročilou nebo metastázující formou rakovinou prostaty je neoddiskutovatelný, a to i přes některé vedlejší účinky. Nicméně tato léčba sama o sobě ještě nevede k úplnému uzdravení, a tak se často využívá jako doplněk chirugického zásahu nebo ozařování.
Česko a rakovina prostaty
Podle údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR patří u nás karcinomu prostaty první příčka mezi rakovinami u mužů (tedy po vyloučení zhoubných novotvarů kůže).
Je tak dokonce častější než rakovina tlustého střeva nebo plic. Navíc počet nově zaznamenaných případů každým rokem roste.
Důvodem je především stárnutí populace a zlepšující se možnosti toto onemocnění diagnostikovat. V roce 2009 bylo například hlášeno 6 154 případů, což odpovídá asi 119,5 případům na sto tisíc obyvatel.
