Praha - Vítězem říjnového kola soutěže Astronomická fotografie měsíce, kterou vyhlašuje Česká astronomická společnost, se stal Jiří Linet za snímek Krabí mlhovina a planetka Fortuna.
Mlhovina jménem "Krabí" je pověstnou vesmírnou fyzikální laboratoří fyziky vysokých energií. Na jejím místě v roce 1054 čínští hvězdáři zpozorovali jasnou hvězdu po tři týdny viditelnou i na denní obloze. Dva roky ji pak mohli pouhýma očima sledovat ještě v noci.
Nebyli však pravděpodobně sami. Záznamy, které by mohly zachycovat stejný objekt, se nalezly také u několika indiánských kmenů v Jižní Americe.
Inspirace pro katalog oblohy
Na jejím místě pak v roce 1731 John Bevis objevil mlhovinu, kterou zanesl do svého atlasu "Uranographia Britannica".
28. srpna 1758 ji při pátrání po kometě Halley nezávisle objevil Charles Messier, který se zprvu domníval, že pozoruje právě zmíněnou kometu. Objekt se však na obloze nepohyboval a tak přivedl Messiera k myšlence vytvoření jeho pověstného katalogu. V něm se právě tato mlhovinka, pozůstatek jasné hvězdy z roku 1054, stala katalogovým číslem jedna.
Jméno "Krabí" získala podle kresby Williama Parsona, třetího Lorda Rosse, kterou tento astronom pořídil v roce 1844.
Pozůstatek po supernově
Ve dvacátých letech minulého století na základě snímků pořízených na Lowellově a Wilsonově observatoři bylo zjištěno její rozpínání, které vedlo k předpokládané souvislosti s jasnou hvězdou pozorovanou čínskými hvězdáři.
V roce 1942 díky pozorováním stopalcovým Hookerovým teleskopem na Mt. Wilsonu rychlost rozpínání dále upřesnil Walter Baade. Nyní se již bezpečně ví, že zvětšující se mlhovina o průměru deset světelných let je pozůstatkem výbuchu supernovy.
"Krabí nohy" jsou zřejmě zbytky vnějších vrstev původní hvězdy. Blikající hvězdička v jejím centru, prototyp hvězdných pulzarů, je zbytkem po původní hvězdě.
Planetka jako čárka
Planetka Fortuna, na snímku zachycena v podobě krátké čárky pohybujícího se tělesa, je jedním z největších těles hlavního pásu planetek. Objevil ji 22. srpna 1852 John Russell Hind na soukromé hvězdárně George Bishopa v Londýně. Její průměr se odhaduje na 220 kilometrů.
Ze snímků pořízených v roce 1993 Hubbleovým teleskopem bylo zjištěno, že má téměř kulovitý tvar. Její povrch je tmavý se složením podobným chondritickým meteoritům. To vede některé astronomy k úvaze, že spolu s planetkou Ceres je Fortuna mateřským tělesem uhlíkatých chondritů.
Necelé tři hodiny exponoval Jiří Linet svůj vítězný snímek. Za tu dobu Krabí mlhovina zvětšila svůj průměr o více než čtyřicet miliónů kilometrů a její pulzar se otočil a blikl více než tři sta tisíckrát. Planetka Fortuna proletěla na své dráze kolem Slunce téměř dvě stě padesát tisíc kilometrů a otočila se jednou kolem své osy. Na Zemi se narodilo asi čtyřicet tisíc lidí.
"A spoustě dalších lidí udělá tento snímek jistě radost nyní," uzavírá člen poroty fotografické soutěže Martin Bělík z hvězdárny v Úpici.
