Letní sen

"Do Amira jsem se zamilovala na první pohled," vypráví svůj příběh Sylvie z Prahy a smutně se přitom usmívá. "Snědý, vysoký chlap s černýma očima. Byl tak milý a ohleduplný. A život v Egyptě mi připadal tak exotický a vzrušující, že když mě Amir na konci mé dovolené požádal o ruku, nemohla jsem odmítnout.

Víte kterou banku nesnášíte a kterou naopak milujete? My vám to řekneme!

Foto: Aktuálně.cz

ŠTVE VÁS VAŠE BANKA? DEJTE JÍ 5!! Oznámkovat svou banku můžete pouze u nás!!! Klikněte ZDE! Ukažte své bance co si o ní myslíte!!

I když mi to přátelé a hlavně rodina vymlouvali, přestěhovala jsem se k Amirovi a o pár měsíců později jsem již čekala dítě. Narodil se mi syn. Pojmenovali jsme ho Malak, což v překladu znamená anděl. Amir na mě byl ze začátku opravdu pyšný, moc se mu líbily Malakovi světlé vlásky, které měl po mě.

Ovšem jak čas ubíhal, pochopila jsem, že jsem udělala osudovou chybu. Můj pohled na arabskou zemi se změnil stejně tak, jako se změnilo chování Amira ke mně.

Krutá skutečnost

Na nošení šátku kolem obličeje a dlouhých hábitů jsem si zvykla brzy, dokonce i na každodenní pravidelné modlení k Alláhovi, ovšem arabské jídlo mi nezachutnalo nikdy. Co mi ale vadilo nejvíc bylo, že jsem se nemohla skoro nikomu upřímně podívat do očí.

Žili jsme v chudé čtvrti, kde jsem poznala pouze bídu a špínu. Jakékoliv mé nářky a námitky však byly rychle utnuty. Já sama pracovat nemohla, byla jsem odkázaná na manžela. Musela jsem na něho čekat, vařit mu a být mu po chuti. Později jsem nesměla už skoro ani promluvit.

Byla jsem krutě bita za každou maličkost a uvnitř sebe jsem začala umírat. Musela jsem odjet, což mi Amir nakonec, po dlouhém boji a prošení, i dovolil, ale jen s jednou podmínkou - bez syna. Děti v arabských zemích automaticky připadají do péče manžela, tudíž jsem na Malaka neměla žádný nárok.

Neměla jsem jinou naději a tak jsem se nakonec vrátila do své rodné země bez něho. Zapomenout se však nesnažím. Bojuji, jako tisíce dalších žen, za to, abych svého syna mohla ještě vidět, a přitom tak nadobro nepohřbila svoji duši."

Pravidla Islámu

Hidžáb (závoj) musí nosit každá žena, ať se jí to líbí nebo ne. Porušení tohoto pravidla může mít za následek i smrt. Hlavním úkolem ženy je plození dětí. Dočasný sňatek je zákonný, to znamená, že muž může mít až čtyři stálé manželky a tolik dočasných, kolik si bude přát.

Rozvod je též právem muže, s ženou se může rozvést bez jakéhokoli předchozího upozornění. Vdaná žena nemůže bez manželova svolení cestovat, pracovat, připojit se k nějaké organizaci, jít na vysokou školu ani navštěvovat své příbuzné a přátele.

Manžel může na ženě vykonávat fyzické násilí či jinou formu týrání a pokud je žena manželem obviněna z cizoložství, může být potrestána až ukamenováním k smrti. Takovéto tresty však ženám hrozí pouze v přísně náboženských společnostech, jako jsou Irán či Jemen apod.

Pár slov k zamyšlení

Mnoho žen napsalo o svém krutém životě pravdu a bylo vydáno hodně knih na toto téma, které přibližují opravdoví arabský svět za hradbami hotelů. Jsou to svědectví žen podřízené zákonům společnosti, v němž krutě a mnohdy nepochopitelně vládnou muži a jimž vládne Islám.

Všechny však shodně vypovídají o jednom: někteří muslimové, ne všichni, dokážou využívat svou víru k trýznění svých žen. A proto, i když letní lásky vypadají krásně a neškodně, je třeba mít se na pozoru a nedělat ukvapená rozhodnutí.

>