Když tanky vtrhly do ČSSR, tak to byl úder i pro nás, vysídlené krymské Tatary, říká Džemilev

Jan Gazdík Jan Gazdík
21. 8. 2018 5:30
"Zrovna dnes jsem četl článek ruské státní agentury RIA Novosti o československých událostech v roce 1968. Prakticky v ničem se neodlišuje od těch, které v Sovětském svazu vycházely bezprostředně po 21. srpnu 1968. Stojí v něm, že v Československu řádila za přispění Západu krvavá kontrarevoluce. Že Západ chtěl využít vaši zemi k útoku na Sovětský svaz… a podobné nesmyly. Sovětská propaganda tak i dnes na plné obrátky pokračuje," říká v rozhovoru s Aktuálně.cz disident a představitel krymských Tatarů Mustafa Džemilev. Do Prahy přijel na pozvání Knihovny Václava Havla a Ústavu pro studium totalitních režimů.
Mustafa Džemilev přijel do Prahy na pozvání Knihovny Václava Havla a Ústavu pro studium totalitních režimů u příležitosti 50. výročí okupace ČSSR.
Mustafa Džemilev přijel do Prahy na pozvání Knihovny Václava Havla a Ústavu pro studium totalitních režimů u příležitosti 50. výročí okupace ČSSR. | Foto: Jakub Plíhal

Aktuálně.cz: Jak vám - jako sovětskému disidentovi - změnila život okupace Československa 21. srpna 1968? A co jste tehdy zrovna dělal?

Mustafa Džemilev: Rok před tím mě zrovna propustili z pracovního lágru. V době okupace Československa vojsky států Varšavské smlouvy jsem tedy byl zase na svobodě, než mě ale v roce 1969 znovu zavřeli.

Víte, my jsme tenkrát pražské jaro 1968 velmi prožívali. S velkou nervozitou a nadějemi zároveň jsme sledovali, jak to v Československu s demokratickými změnami dopadne. S pražským jarem jsme totiž spojovali i svou budoucnost: řešení problémů krymských Tatarů, náš návrat do rodné země, byl možný jen v podmínkách demokracie. Říkali jsme si tehdy: pokud v Československu zvítězí socialismus s lidskou tváří, jak se tehdy říkalo, tak máme šance i my.

Když pak sovětské tanky vtrhly 21. srpna 1968 do Československa, tak to byl úder i pro nás, vysídlené krymské Tatary. Velmi nás to rozhořčilo. Charakteristické ale bylo, že vzápětí po obsazení Československa se opět spustilo pronásledování a věznění vůdců krymských Tatarů. Jen mně se tehdy podařilo s velkým štěstím uprchnout do uzbeckého Taškentu. Vydržel jsem tam celý rok, než mě znovu chytli a zavřeli.

Proč jste nyní přijel do Prahy? Od sovětské okupace Československa uplynulo přece už půl století… Anebo mohou diskuse a semináře, jichž se zúčastníte, přece jen něco sdělit dnešní mladé generaci?

Byl jsem tu na pozvání Václava Havla i před dvaceti lety, v roce 1998. Teď se tu setkám s Pavlem Litvinovem, který s přáteli protestoval proti okupaci Československa na moskevském Rudém náměstí 26. srpna 1968.

V těchto našich diskusích analyzujeme, jak se události dál vyvíjely, jaké poměry vládnou dnes, co je nutné dělat třeba pro nás krymské Tatary. A snad nejenom pro nás je to velmi aktuální a důležité, zvláště teď po ruské okupaci Krymu.

Jen tak mimochodem: naprostá většina Rusů - alespoň podle nejnovějších průzkumů veřejného mínění - o okupaci Československa před padesáti lety nic neví. A když už přece, tak ji schvalují, jako tehdejší bratrskou pomoc socialistickému Československu.

Kdo je Mustafa Džemilev

(krymskotatarsky: Mustafa Abdülcemil Cemilev; nar. 13. 11. 1943, Krym, Sovětský svaz) je bývalý sovětský - opakovaně vězněný - disident a jeden z vůdců krymských Tatarů. V letech 1991 až 2013 byl předsedou Medžlisu krymských Tatarů (jejich zvykové vlády), od roku 1998 je nepřetržitě poslancem ukrajinského parlamentu. Státní rada republiky Krym na něj v lednu 2016 vydala zatykač, avšak ruské úřady nezveřejnily informace o důvodech obvinění.

Zdroj: Jan Gazdík

Nepřekvapuje mě to. Víte… dnešní veřejné mínění v Rusku se jen v máločem odlišuje od poměrů v Sovětském svazu. Oficiální propaganda válcuje a umlčuje jakékoliv opoziční názory či polemiku.

A jestli jsme se my tenkrát snažili získávat ze Západu objektivní informace, tak tohle dnes už v Rusku neplatí. Lidé visí na nových médiích a zejména na státem ovládané televizi, natož aby si jejich informace ověřovali.

Zrovna před chvílí jsem četl článek ruské státní agentury RIA Novosti o československých událostech v roce 1968. Prakticky v ničem se neodlišuje od těch, které v Sovětském svazu vycházely bezprostředně po 21. srpnu: v Československu řádila za přispění Západu krvavá kontrarevoluce. Západ chtěl využít vaši zemi k útoku na Sovětský svaz… a podobné nesmyly. Sovětská propaganda tak na plné obrátky stále pokračuje.

Může to být i varování pro krymské Tatary, že po čase mohou zapomenout a že vlastně i okupace Krymu v roce 2014 byla od Kremlu záchrannou operací?

Tohle je ta nejhorší varianta. Přesněji, že se okupace Krymu stane zakonzervovaným problémem. Stejně jako kdysi sovětské okupace pobaltských republik. Litva, Lotyšsko a Estonsko musely půl století čekat, než se zbavily sovětských okupantů. Vámi zmíněná varianta by pro náš národ znamenala konec, smrt.

Krymská okupační moc dělá vše pro to, aby krymské Tatary z Krymu jednoduše vytěsnila. Krym nyní - jako za starých časů carevny Kateřiny II. - osídlují Rusové. Jen za čtyři roky okupace se jich na Krym přistěhovalo něco kolem milionu. Což je asi jedna třetina obyvatel poloostrova.

Ale vás už z Krymu vytěsnili… žijete v Kyjevě.

Představitelé krymských Tatarů šli jako první. I my jsme po stalinském vyhnanství čekali půl století na to, než se budeme moci vrátit. No a v roce 2014 jsme se s příchodem ruské armády ocitli pod režimem, který je dokonce horší než ten sovětský. Na Krymu dnes vládne banditismus. Je to tragédie.

Můžete být konkrétní?

Zavládl tam doslova zuřivý ruský šovinismus. Diskriminace krymských Tatarů na všech úrovních života.

V dobách Sovětského svazu platila například ještě jakási zákonná procedura, vyšetřování prokuratury a pak věznění, vyhnanství, či dokonce likvidace lidí. Zatímco teď? Lidé jsou rovnou okrádáni a vražděni. Něco takového si nedovolili ani sovětští mocipáni. Pronásledovali nás, vyslýchali, zatýkali… ale podle - jakkoliv nelidských a nehumánních - zákonů. Při prohlídkách nás například vcelku slušně žádali, abychom jim dobrovolně vydali protisovětskou literaturu.

Teď k vám maskovaní muži vtrhnou do bytu, povalí všechny na podlahu, nasadí pouta… a dělají to s brutální snahou vás zastrašit, ponížit vaši lidskou důstojnost, poškodit majetek. O soudním povolení k domovní prohlídce si můžete nechat jen zdát.

Zmínil jste článek v RIA Novosti. Já zase přidám nejnovější tvrzení předsedy českých komunistů Vojtěcha Filipa, podle něhož okupovali Československo v srpnu 1968 vlastně Ukrajinci, protože ve vedení Komunistické strany Sovětského svazu bylo víc Ukrajinců.

Je to absurdní. I proto, že v dobách Sovětského svazu neměla národnost žádný význam. Všichni jsme byli sovětští občané. Ve vedení komunistické strany bylo kromě toho více Rusů než Ukrajinců… když už se na to díváme touto optikou.

Odkud se podle vás berou tyto mýty a dezinformace?

Jak se u nás říká: kdo platí, ten si poroučí i muziku. Jiné vysvětlení nemám. Ruský prezident Jelcin se vám přece za okupaci omluvil. A teď už jeho omluva neplatí? Vše je najednou naruby.

Je pro vás přijatelné, aby byl Krym - tak jak navrhoval český prezident Miloš Zeman - s Ruskem zobchodován? Například za levnější ruskou ropu či zemní plyn?

Prezident Zeman má podle všeho zcela jiné hodnoty. My s naší vlastí neobchodujeme - ani za plyn či ropu. Zeman se podle mě stal podruhé prezidentem s podporou Moskvy, proto se nedivím, že říká to, co říká.

Existuje naděje, že se jednou vrátíte na ukrajinský Krym? Do země vašich dávných předků?

Nejde o naději, ale přesvědčení, že Krym bude jednou opět naší vlastí. Jestli by svět spolkl i tak zjevné narušení mezinárodního práva, smířil se s tím, že nějaký stát vtrhne do druhého a uloupí mu kus země jen proto, že má více tanků, tak to bude katastrofa pro všechny.

Deokupace Krymu není problémem jen Ukrajiny či krymských Tatarů. Odchod okupantů z Krymu by měl zajímat celý civilizovaný svět. Druhou věcí je, kdy se to stane. Prognózy jsou různé. Sovětský či dnes ruský totalitní režim byl a je nevypočitatelný. K deokupaci Krymu může dojít zítra, anebo až za mnoho let.

Ptám se i proto, zda krymským Tatarům nehrozí obdoba československé normalizace, kdy hodně lidí rezignovalo a s přítomností ruských vojsk se smířilo. Nebude tak možná i krymským Tatarům časem jedno, zda je Krym ukrajinský, anebo ruský?

Rusové podle všeho nikdy neuvěří tomu, že krymské Tatary zpacifikují. Proto je i z Krymu vytěsňují - to je jejich politika.

I když se v první dny okupace snažili o domluvu. Osobně jsem na toto téma mluvil s ruským prezidentem Putinem asi čtyřicet minut. Sliboval, že po ruské okupaci budeme žít na Krymu div ne jako v ráji. No… nedomluvili jsme se.

Putin ve mně nenašel svého krymského Tatara jako v čečenském vůdci Ramzanu Kadyrovovi. Kolaboranti na Krymu jsou, mohli bychom je ale spočítat na prstech a nepřibývá jich.

Nedávno jsme získali ruský tajný plán, který se týká krymských Tatarů, aby přijali ruskou okupaci. Celé je to ale jen o zesílení ruských represí: masové domovní prohlídky, štvaní ruských radikálů a fašistů proti krymským Tatarům… takhle má vypadat smíření s nimi.

V úvodu jste vzpomněl Václava Havla, jehož komunistický režim léta věznil. Motivuje vás snad Havel ve vašem úsilí?

Lidské kvality Václava Havla byly mimořádné. Setkal jsem se ním nedlouho před jeho smrtí zde v Praze. Hovořili jsme spolu o světovém fóru, na němž by se projednaly problémy krymských Tatarů. Řekl mi, že udělá vše pro to, aby se fórum konalo. Byl už na tom hodně špatně a přesto ho zajímaly naše problémy, přesto mě požádal, abych mu k jeho podpoře poskytl potřebné dokumenty.

V jednom z rozhovorů jste se zmínil o oběti Jana Palacha. Že vám změnil život. A možná jste měl na mysli i Ukrajince Vasila Makucha, Poláka Ryszarda Siwiece anebo také Jana Zajíce, kteří se upálili na protest proti okupaci Československa vojsky států Varšavské smlouvy. Jak dnes vnímáte jejich oběť?

Boj za svobodu se, bohužel, neobejde často bez obětí. Mladý student Jan Palach zemřel trýznivou smrtí za svobodu své země. Když jsem stál v roce 1970 před soudem, byl jsem obviněn i z toho, že pomlouvám politiku Sovětského svazu. Řekl jsem tam, že "Jan Palach svým upálením vyzdvihl prapor Československa tak vysoko, že vy - barbaři - na tento prapor nikdy nedosáhnete".

O čem jen dnes například hladovka Olega Sencova? I on přece vsadil svůj život. A jaké jsou motivy jeho hladovky? Nechce své propuštění z vězení, ale protestuje za osvobození politických vězňů.

A víte, proč Kreml kvůli Sencovovi tolik zuří? Oleg Sencov je etnický Rus. Mýtus, že Rusové přišli na Krym chránit Rusy, se tím neguje. Rus říká Rusům: odejděte z Krymu! Vypadněte z Ukrajiny! Sencovovi napařili dvacet let za rozhovor, v němž říká, že je nutné odstranit Leninův památník! Přičemž civilizovaní lidé už dávno všude jeho památníky odstraňují. Proto je tolik důležité, abychom Olega Sencova podpořili.

Video: Dnes vás na Krymu unesou, zabijou… říká v rozhovoru s Aktuálně.cz Mustafa Džemilev

Dnes vás unesou a zabijou, to nebylo ani za sovětského svazu, říká Mustafa Džemilev | Video: Jan Gazdík, Tomáš Cetkovský, Ondřej Soukup
 

Právě se děje

Další zprávy