"Postupně to platím, těch peněz je ale mnohem víc, přes půl milionu už to stálo, musím platit i svého advokáta," stěžuje si Hučín, který však spor nevzdává a podle svých slov podá ústavní stížnost.
Osočení od Hradílka jej prý i poškodilo v kandidatuře do Senátu v roce 2008. S deseti procenty se tehdy umístil až na čtvrtém místě.
Oba bojovali proti režimu
Jak Hučín, tak Hradílek patřili mezi známé odpůrce komunistického režimu a policisté je mnohokrát zatkli. Každý ale k odporu volil jiné metody.
Hučín radikální se zbraní v ruce, když prováděl různé útoky a sabotáže - trhavinou ničil komunistické nástěnky či klubovny SSM, zorganizoval i útok výbušninou na dům agenta StB. A před revolucí strávil celkem 40 měsíců ve vězení. Po revoluci jej však nakonec soudy rehabilitovaly.
Hradílek byl zase jedním z prvních signatářů Charty 77 a posléze i jejím mluvčím. A v roce 1989 ji u něj doma podepsal i Hučín.
Musel odejít z BIS
Po roce 1990 nastoupil Hučín k Bezpečnostní informační službě. Jenže koncem devadesátých let musel pro řadu podezření odejít.
Hučín například pracoval v týmu, který vyšetřoval bombové útoky v Přerově, ale nakonec se ocitl v podezření, že je jejich autorem. Chtěl prý tak podpořit svá tvrzení o levicovém nebezpečí, proti kterému nikdy nepřestával bojovat.
Hučín strávil i několik měsíců ve vazbě a s obžalobou pro nedovolené ozbrojování, šíření poplašných zpráv, ohrožení utajovaných skutečností či neuposlechnutí rozkazu putoval před soud. Ten jej ale nakonec očistil.
Pravda je, že některá obvinění byla sporná - například že se obohatil o 7 tisíc na nemocenských dávkách v době údajně fingované nemoci.
Kriminální delikty nejsou odboj
V roce 2007 Lidové noviny zveřejnily na svých stránkách několik polemik bývalého ministra vnitra Tomáše Hradílka. A to poté, co Hučín prohrál spor s bývalým zástupcem ředitele severomoravské policie Jiřím Pščolkou, který označil Hučína za člověka s kriminální minulostí, který své dřívější kriminální delikty vydává za protikomunistický odboj. A označil ho za možného pachatele bombových útoků.
Soud Hučínovu žalobu na ochranu osobnosti zamítl. A Pščolky se následně zastal i Hradílek. Ten v polemice na stránkách Lidových novin označil Hučína za gaunera a uvedl, že i on byl a je přesvědčen, že Hučín za bombovými útoky stál. Na stránkách LN se pak rozpoutala polemika, do které vstoupila řada lidí.
Hučín následně podal na Hradílka žalobu a požadoval za jeho slova omluvu a odškodné. Případ si přehazovaly soudy řadu let. A dvakrát dokonce skončil na stole Nejvyššího soudu, ke kterému podal Hučín proti zamítnutí dovolání. Poprvé mu Nejvyšší soud vyhověl, když soudům vytkl, že nedostatečně zhodnotily Hradílkovy výroky.
I poté ale jak Krajský soud v Ostravě, tak Vrchní soud v Olomouci Hučínovu žalobu zamítly. A konstatovaly, že nejde vytrhávat z kontextu jednotlivá slova, ale je třeba zhodnotit celý řetězec článků, respektive polemiky. "Oba články byly reakcí na předchozí články. Aby si běžný čtenář mohl učinit obrázek o těchto kritických výrocích, je odůvodněné, aby znal texty předchozích článků," uvedl předseda senátu Vrchního soudu v Olomouci Ladislav Bognár. Podle něj měl Hradílek k dispozici podklady pro vynesení svých kritických soudů.
Chci, ať to doloží
Hučín podal opět dovolání, ale tentokrát neúspěšně. "Oba soudy se otázkou posouzení sporných výroků odpovídajícím způsobem zabývaly a podrobně vyložily důvody pro svá rozhodnutí," konstatoval senát Nejvyššího soudu pod vedením soudce Pavla Pavlíka.
Sám Hučín se s verdiktem nespokojil a již podal ústavní stížnost. V ní podle svých slov bude požadovat, ať přinutí Hradílka jeho slova o tom, že je Hučín organizátor zmíněných teroristických útoků, doložit. "Tvrdil, že má důkazy. Chci, aby je předložil," říká Hučín a doufá, že Ústavní soud verdikty zruší a přikáže soudům, aby žalobu znovu projednaly.
