Praha - Kudy chodí laňka Michaela? Překračuje obvykle česko-německou hranici poblíž vrcholů Velká Mokrůvka a Lusen. A kde se pohybuje rys Patrik? Toho najdeme na území mezi Kašperskými Horami a Vimperkem.
Ukazují to internetové stránky projektu pro sledování vybraných zvířat na Šumavě. V české verzi se na ně můžete podívat zde.
Nabízejí nyní informace o osmi jelenech, čtrnácti srncích a dvou rysech.
Špiclující obojek
Už čtyři roky totiž vysílačky v obojcích jelenů, srnců a taky rysů na Šumavě hlásí jejich polohu. Zařízení, podle typu o hmotnosti půl až téměř jeden kilogram, je založeno na technologii mobilního telefonu s vestavěným přijímačem signálu družicové navigace GPS. Když sledované zvíře vstoupí do oblasti pokryté mobilním signálem, jeho obojek automaticky odešle textovou zprávu SMS obsahující informaci o pozici živočicha.
Kromě toho jsou obojky vybaveny i senzorem aktivity, který umožňuje určit, co zvíře právě dělá. I tyto údaje vědci dostávají.
Díky tomu zoologové vědí, kudy se zvířata pohybují či jak se chovají ve kterém ročním období a v různých situacích. Projekt, dotovaný dříve českým Ministerstvem životního prostředí a v příštím roce pak z prostředků Evropské unie, řídí vědci ze dvanácti institucí z Německa, Rakouska a Švýcarska a podílejí se na něm pracovníci z národních parků Šumava a Bavorský les.
Část získaných údajů začali organizátoři letos zprostředkovávat i veřejnosti na zmíněné webové stránce. Navíc je na ní možné si také poslechnout třeba hlas rysa.
E-maily od kožatky
Na konferenci při výročním zasedání Americké asociace pro povznesení vědy (AAAS) si před časem vědci pochvalovali, že díky moderním technologiím mohou sledovat nejen živočichy na souši, ale už i v moři. Například mořští biologové z Dukeovy univerzity dostávají pravidelně e-maily od želv kožatek velkých. Jsou to automatické zprávy z vysílačů, které prostřednictvím družic oznamují jejich polohu.
Díky tomu například vědci zjistili, že kožatky mají snahu hromadit se na rozhraní masy teplé a chladnější vody v oceánech. Pokud se těmto místům vyhnou rybáři, dají želvám větší možnost zůstat naživu.
Znalosti pro přežití
Vědci ze Stanfordovy univerzity zase připevňují malé vysílače tuňákům. Tyto ryby se kvůli svému skvělému masu dostaly na hranici vyhubení. Jako mořští dravci také signalizují, kde se vyskytují hejna menších ryb, které jim slouží za potravu. Tím vlastně dodávají i další zprávy z mořského světa.
Označení tuňáci se pravidelně ozývají prostřednictvím družic. Vědci je tak sledují v Atlantském i Tichém oceáně, aby zjistili, kudy vedou jejich migrační trasy.
Jinou metodu využívají badatelé placení kanadskou vládou. Zašívají do těl lososů akustické vysílače o velikosti větší pilulky, které vysílají signály, jež zachytávají mikrofony umístěné podél pobřeží. Rybám signály údajně nevadí.
Úkolem výzkumníků však není dávat tipy rybářům, kde mají roztáhnout své sítě, nýbrž popsat trasy mořských živočichů a určit místa, kde je nejvýhodnější je chránit, protože jsou významná pro jejich přežití.
Jsou to tedy cíle, jaké má i sledování jelenů, srnců a rysů na Šumavě.