Aktuálně.cz: Prezident Donald Trump na summitu NATO v Bruselu za USA nepotvrdil závazek společné alianční obrany. Podle řady komentářů je to důkaz, že na USA se už nelze spolehnout. Vyjádřila se tak i německá kancléřka Angela Merkelová. Podle jiných názorů o žádné drama nejde, protože například viceprezident Mike Pence či ministr obrany James Mattis už dříve řekli, že americká podpora NATO je neochvějná. Ke kterému pohledu byste se připojil vy?
Daniel Hamilton: Když přemýšlíte o Trumpově charakteru a o tom, jak se chová i jako politik, tak Trump opravdu nemá rád, když ho kdokoli tlačí do kouta. Do předem dané situace.
V Bruselu měl příležitost potvrdit závazek o společné obraně (článek 5 zakládací smlouvy Aliance, pozn. red.) během ceremoniálu, kdy byl před budovou NATO odhalen památník teroristického útoku na USA z 11. září 2001. Právě tehdy byl poprvé v historii Aliance aktivován článek 5 - a to navíc z podnětu evropských spojenců.
Takže v Bruselu všichni čekali, že to bude okamžik, kdy se Trump explicitně přihlásí ke společné obraně. Ale právě proto, že to bylo postaveno takřka jako povinnost, to podle mě Trump neudělal.
Nemá rád, když mu někdo říká: "Tohle byste měl pronést, máte závazek to říct." Nelíbí se mu to nikdy, ani co se NATO a americké podpory týče.
Trumpova nepředvídatelnost má i své výhody
Generál Mattis během první únorové návštěvy v Evropě varoval, že USA mohou oslabit podporu evropským spojencům, pokud nebudou sami plnit vlastní závazky vůči NATO. Pouze pět z 28 zemí vydává na obranu nejméně 2 slíbená procenta HDP. Co nastane, když se některé země nadále povezou na cizí účet? Jak je Trump "potrestá"?
Výtky Američanů vůči evropským členským zemím nejsou nic nového. Už v roce 1971 navrhl demokratický senátor Mike Mansfield, aby se americká přítomnost v Evropě snížila na polovinu tehdejšího stavu a aby na sebe více zodpovědnosti převzali tehdejší západoevropští členové NATO.
Také prezident Barack Obama upozorňoval, že někteří členové Aliance se vezou jako černí pasažéři. Využívají kolektivní bezpečnosti, ale sami k ní nepřispívají.
Trump je v tom mnohem tvrdší. Je možné, že nepotvrzený závazek americké pomoci si záměrně nechává jako páku, aby spojence přitlačil ke zdi. Ale zda by v případě krize opravdu nezasáhl?
U Trumpa je obecně velmi těžké předvídat, jak se zachová v krizových situacích. Existuje napětí mezi jeho vlastním temperamentem a tím, jak jej dokážou ovlivnit a nasměrovat lidé v jeho okolí. Svým způsobem je to i jeho taktika udržovat druhou stranu v nejistotě. Především nepřátele, ale evidentně i spojence.
Například ve vztahu k Rusku je Trumpova nepředvídatelnost právě pro evropské spojence dost stresující. Evropané by docela rádi věděli, jak to vidí s Ruskem a Ukrajinou nebo v Sýrii s prezidentem Bašárem Asadem.
Rozumím, ale vezměte to z pohledu Ruska. Je ve výsledku tak špatné, když Rusové nevědí, co od Trumpa čekat? Zda by přišel na pomoc Pobaltí? A budou to chtít otestovat ve chvíli, kdy prezident Trump v návrhu rozpočtu na rok 2018 o třetinu zvýšil výdaje na americkou vojenskou přítomnost v Evropě? Není nakonec právě tahle zpráva, která v médiích trochu zanikla, důležitější, než že se Trump nevyslovil pro článek 5?
Z mého pohledu je to potvrzení, že bude pokračovat politika, kterou už začal Barack Obama. Tedy posilování americké přítomnosti v Pobaltí a v Polsku coby jasný odstrašující prostředek vůči Moskvě.
Ještě zůstaňme u Ruska. Po celou kampaň Donald Trump říkal, že chce mít s Vladimirem Putinem dobré vztahy. A dokonce i nyní, kdy vyšetřování kontaktů jeho týmu s Rusy ohrožuje Trumpovu administrativu, je k Moskvě stále vstřícný. Jak ukázalo kromě jiného nedávné přijetí ruského ministra zahraničí v Bílém domě. Jak to celé čtete? Co měl - a možná ještě má - Trump s Rusy v plánu?
Rozdělme si to. Jednou možností je, že Rusové na něj měli přímý vliv už v kampani a že mezi nimi opravdu proběhlo něco, o čem nevíme. Teď je to předmětem vyšetřování. Odpověď ještě neznáme, ale je to jedna z možností.
V druhém možném případě se musíte ptát, o co Trumpovi mohlo jít a čeho se snažil či stále snaží dosáhnout. V kampani měl Trump pouze tři zahraničněpolitická témata. Vystavíme zeď na hranici s Mexikem, budeme bojovat s teroristy a Čína jako velký problém. Všechno ostatní už se od těchto priorit jen odvíjelo, včetně Ruska i Evropy.
Pokud směrem k Rusku říkal, že by bylo dobré, kdyby s ním USA vycházely, tak uvažoval, že Rusové by mu mohli pomoct s bojem proti terorismu. Za druhé chtěl jejich prostřednictvím vyvažovat Čínu.
Podle mě Trump v Rusku nevidí nějakou znovu se vzmáhající se mocnost. Americký pohled na Rusko je obecně spíše opačný - jde o mocnost na sestupu, se stagnující ekonomikou a dalšími problémy.
Z pohledu Trumpa šlo o dva pragmatické "dealy". Na Blízkém východě by Moskva mohla Spojeným státům pomoct s terorismem a možná i s Íránem. A my se na oplátku nebudeme starat o politické uspořádání v Sýrii. Asad by měl odejít, ale pokud to Rusové zvládnou, tak je to v zásadě na nich, když budou ochotni si to zaplatit.
Tím druhým dealem měla být Ukrajina?
Myslím, že Trump a jeho lidé uvažovali, že by Ukrajina mohla být neutrální. Mohla by být jakýmsi novým Finskem. Každý si půjde po svém, vyřešíme nepříjemný sporný bod, který stojí mezi USA a Ruskem.
Víme, že na Trumpův tým měl v kampani velký vliv, a nejspíše stále má, Henry Kissinger. Propagátor myšlenky "finlandizace" Ukrajiny a zároveň člověk, který se setrvale a dlouhodobě baví s Vladimirem Putinem. Takový kontakt s Putinem podle mě žádný jiný Američan nemá.
Dědictví studené války
Jenže obě zmíněné Trumpovy "ruské" transakce jsou teoretické konstrukce, které by v praxi narazily - jak se ukazuje přímo v terénu - na protichůdné zájmy obou stran.
Ano, především na Blízkém východě se Američané s Rusy neshodnou ani na základní věci, koho považují za teroristy. A nelze ani očekávat, že Moskva by se právě kvůli Washingtonu vzdala podpory Íránu.
Ve věci Ukrajiny to však vidím jinak. Uvědomte si jednu důležitou věc. Ve srovnání s Evropany mají Spojené státy s Ruskem hodně hubené vztahy. Evropa a Rusko mají zásadní energetické, obchodní i společenské vazby. Ruské diaspory v některých evropských zemích jsou velmi početné.
Mezi USA a Ruskem o ničem takovém nelze mluvit. Vzájemný obchod je nepodstatný. Ani energetika není významná - kromě několika společností, které se zatím nepříliš úspěšně snaží těžit na Sibiři. A ruská diaspora v USA je nedůležitá.
Jediné, co nás váže, je dědictví strategického vztahu z dob studené války. A přesně na to Putin také sází. Věří, že díky tomu je Americe rovnocenným protihráčem. V USA si to nemyslíme, ale chtě nechtě hledáme možný rámec spolupráce.
Snažil se o to George Bush, stejně jako svým "resetem" Barack Obama. Chtěl to zkusit i Donald Trump. Ukrajinský "deal" možná viděl jako dobrou příležitost.
Výsledkem bylo, že německá kancléřka Angela Merkelová musela Trumpa přesvědčovat, že protiruské sankce mají zůstat v platnosti. Na adresu Německa při tom prezident Trump už dříve uvedl - a nyní znova přímo v Bruselu - nelichotivé až urážlivé hodnocení. Mluví o "špatném Německu", které využívá Evropskou unii jako nástroj pro svoji vlastní prosperitu. Nemůže to vše vést k nebezpečné roztržce mezi Washingtonem a Berlínem?
Může to být vážné. Problém je, že prezident Trump a Německo se navzájem příliš nechápou. Trump je podle mě opravdu přesvědčen, že Německo se svým tržním přebytkem vydělává na ostatních, včetně USA, a přitom si na druhé straně neplní ani své závazky vůči NATO.
Podle Trumpa to není fér, když tak velká a silná země neplní svůj díl zodpovědnosti.
Způsob, jak na to upozorňuje, je však z jeho strany záměrnou taktikou. Nasazuje laťku výše, než kam chce ve skutečnosti dosáhnout. Za druhé je to prostě on, osobní a emocionální.
Jak to působí na Němce?
Na Němce to má spíše opačný efekt. Trump je jim protivný, nepochopitelný. Tím spíše, když Trump druhý den řekne: "Miluju Německo!" To Němci neumějí číst.
Z druhé strany: prezident Trump Němcům také neumí naslouchat. I když jeho dědeček byl z Německa. Němci se Trumpovi snaží vysvětlit, že nejde o jednostranně výhodný vztah. Upozorňují na věci, které patrně vůbec netušil. Například, že největším "americkým" vývozcem aut do světa je, co se hodnoty týče, firma BMW. Jde o vozy vyrobené v továrně BMW v Jižní Karolíně v USA.
Jenže Trump to bere spíše jako poučování. A poučování opravdu nesnáší. A už vůbec ne od Angely Merkelové. Upřímně řečeno, obecně má problém s tím, aby jej poučovaly právě ženy.
To nezní pro budoucnost vztahu USA - Německo, respektive Trump - Merkelová, příliš dobře.
I tady platí, co jsem řekl už na začátku. Rozhodnutí a kroky prezidenta Trumpa jsou a budou výsledkem pnutí a přetlačování mezi jeho divokým temperamentem a jeho okolím. Ve svém ekonomickém týmu má lidi, kteří velmi dobře chápou důležitost solidního vztahu s Berlínem.
A například z výsledku obchodních jednání teď v Bruselu je vidět, že dokážou prezidenta ovlivnit. Dohoda o tom, že USA a EU chtějí ve vzájemném obchodě odstranit sporné body a bariéry, je optimističtější, než se dopředu čekalo.
