Grafologický rozbor dopisu Jana Kubiše Marii Žilanové z 12. 5. 1942, od grafoložky Heleny Bakové

2. 5. 2017 17:16
Všichni, kteří československého parašutistu Jana Kubiše za druhé světové války znali nacisté buď popravili, anebo po válce zemřeli. Aktuálně.cz proto požádalo renomovanou grafoložku Helenu Bakovou o odborný rozbor posledního parašutistova dopisu Marii Žilanové.
Nejznámější portrét rotmistra Jana Kubiše pořízený u cihlové zdi ve dvoře budovy Porchester Gate na londýnské Bayswater Road.
Nejznámější portrét rotmistra Jana Kubiše pořízený u cihlové zdi ve dvoře budovy Porchester Gate na londýnské Bayswater Road. | Foto: Archiv Eduarda Stehlíka a Jaroslava Čvančary

V rukopisech Jana Kubiše se potkáváme s rozmanitými prožitkovými a povahovými podobami jeho osobnosti. Podívejme se, o čem vypovídá písmo v dopisu bratru Rudolfovi z 27. 12. 1940, v dopisu Marii Žilanové z 12. 5. 1942 a v deníku z r. 1941.

Rukopisy zrcadlí Kubišovu schopnost sebedisciplíny, vnitřní pevnost až neústupnost, potřebu prosadit se a vynakládat energii na vnější budoucí cíle.

Je dynamický, činorodý, iniciativní, s aktivním přístupem ke světu. Má touhu po poznání a chuť ve svém okolí mnohé měnit. Do svých činností se pouští s nadšením a elánem.

Zároveň vládne smyslem pro povinnost, což mu umožňuje dotahovat věci do konce. Mnohdy své síly přepíná, nedbá na případné pocity únavy, nedovolí si vypnout.

Vědomí cíle drží energii ve stálé bdělosti. Objevuje se tak i vnitřní rozkolísanost, kdy pocit napětí střídá rozvolnění energie, a opětovné vzepětí sil k výkonu.

Zní v něm cosi grandiózního a mocně motivujícího. Snaží se překonat sám sebe a naplnit idealistické představy.

Dává si vysoké cíle a bývá hnán představou jejich dosažení. Citově angažovaný, zapálený v rozmachu touží po uznání a obdivu.

Jan Kubiš měl zřejmě pro druhé lidi určité charisma. Umí se nadchnout a svým elánem nakazit okolí, strhnout je svou přesvědčivostí a inspirovat ideou.

Působí svou duševní pohyblivostí, obratností, rychlým, bystrým myšlením, schopností intuitivně vyhodnotit situace, a také živou citovostí a otevřeností ke změnám a novým podnětům.

Inklinuje k dominantnějším postojům a vyhovuje mu práce s lidmi. Dokáže organizovat čas a prostor druhých. Vede jej také smysl pro řád a pravidla, nicméně jeho činnosti nepostrádají invenci či důvtipná řešení.

Je v něm živá průbojnost a rozhodnost, a zároveň jakási pružná pevnost, není tvrdě razantní, avšak vyzařuje jistou naléhavost či vnitřní připravenost k činům.

Ve vůdčí pozici je schopen skloubit racionální postoj s citovým přístupem. Bývá zásadový, trvá na svém a očekává splnění svých požadavků. Udrží si odstup a "chladnou hlavu".

Též se ale umí s pochopením přiblížit druhým lidem. Živá reaktivnost občas vede i k vydražditelnějším odezvám, kdy vyšle ironickou špičku nebo kritičtější komentář.

Rád komunikuje a zajímá se o vše kolem sebe. Jeho aktivity, myšlenky a city míří převážně ven, k okolí a ostatním lidem.

Přesto lze v písmu spatřit i lehkou příměs jakési vstřícné zdrženlivosti, která do jeho projevu vnáší moment citového sdílení a niterného prožívání. Podle pamětníků se Jan Kubiš jevil jako sebevědomý, klidný a rozvážný muž.

Nakolik o tom vypovídají i jeho rukopisy (ptá se zadavatel grafologického rozboru)?

Písmo ukazuje, že Jan Kubiš byl aktivní, pohyblivý, s ambicemi měnit své okolí a působit na ostatní. Výrazný impulz k činnosti přichází z hlubin jeho osobnosti, a také z idealismu a touhy po sebepřesažení.

Býval v něm tudíž i neklid, pocity nespokojenosti či napětí. Na druhou stranu ale měl silnou potřebu sebekontroly. Případnou vnitřní nepokojnost tak překrýval sebevládou, takže na něm nebývala příliš patrná.

Mohl se proto okolí jevit jako klidný a rozvážný.

Rozvážnosti nasvědčuje i to, že neměl sklon k výrazně impulzivním reakcím, věci si s rozmyslem srovnal v hlavě a navzdory časté emoční angažovanosti v aktivitách si většinou udržel odstup a nadhled.

Na své okolí působil celkem sebevědomě. Například tím, že dokázal jít do nějaké činnosti jako první, s odvahou iniciovat novou akci a s jistým šarmem získat lidi s sebou.

Odhodlaně čelil tlaku a překážkám. Případné vnitřní nejistoty, pochyby či zakolísání zvládal nezdolností a cílevědomostí.

Nebylo by asi od věci, kdybychom očekávali, že písmo Marii, které vzniklo 15 dní před atentátem, ponese známky stresu a úzkosti.

Zdánlivě paradoxně je však nevyjadřuje, kromě drobných, občasných náznaků. Tento dopis Marii (nad nímž jsem zprvu i zaváhala, jestli jej opravdu psal Jan Kubiš) v sobě ale nese ještě další a nečekaný rozměr.

A sice - překvapivou osobnostní proměnu.

Ve srovnání s dřívějšími rukopisy je zde totiž Jan Kubiš výrazně osobitější, individuálnější a prožitkově uvolněnější. Usilovnost vůle se mění v obratnou vzletnost konání a vnitřní napjatost v emoční spontánnost.

Jeho osobnost rezonuje mnohotvárnou vnímavostí a dojmovostí. Je výrazně citově oslovitelný a intenzivně prožívající. Přesto oplývá intelektuální lehkostí a stále si zachovává schopnost nadhledu a racionálního úsudku.

"Pravda, kterou říkáš, nemá žádnou minulost, ani budoucnost. JE, a to je vše, čím má být." Richard Bach, Iluze

V pisatelově osobnosti se snoubí zvláštní kombinace jakéhosi sebezdůraznění a sebevzdání. V nadšeném rozletu k vysokým ideálům, motivován grandiózními cíli, bytostně touží po lásce a citu, po obdivu a uznání, chce přesáhnout sám sebe, imponovat, být viděn.

A zároveň, jako by s emoční vlnou splynul, jeho Já se rozpustilo a spojilo s energií něčeho, co je přesahuje.

Jan Kubiš se stává svou pravdou. JE svým posláním…

 

Právě se děje

Další zprávy