Angela Merkelová odhalila svůj oficiální portrét od malíře Jérémieho Queyrase pro galerii bývalých německých kancléřů ve Spolkovém kancléřství.
Foto: Reuters
V galerii v prvním patře Spolkového kancléřství visí portréty všech bývalých německých spolkových kancléřů. Konrada Adenauera (1949–1963) ztvárnil malíř Hans Jürgen Kallmann, proslulý portréty významných osobností.
Malíř Günter Rittner dával přednost portrétům herců a operních pěvců. Na jeho plátnech se však objevili i politici, například kancléř Ludwig Erhard (1963–1966), zachycený se svým typickým doutníkem.
Portrét Willyho Brandta (1969–1974) s přemýšlivým a charismatickým výrazem namaloval düsseldorfský malíř Oswald Petersen. Zobrazení prvního sociálnědemokratického spolkového kancléře patří k jeho nejznámějším dílům.
Myšlenku vytvořit galerii portrétů bývalých spolkových kancléřů prosadil Helmut Schmidt (1974–1982). V roce 1986, tedy ještě před znovu sjednocením Německa, si objednal svůj portrét u východoněmeckého malíře Bernharda Heisiga, který byl prominentním umělcem v tehdejším východním Německu (NDR), což bylo v roce 1986 silné politické gesto smíření ještě před pádem Berlínské zdi.
Helmuta Kohla (1982–1998) zvěčnil v robustním, realistickém stylu s dynamickými tahy štětcem Albrecht Gehse, žák Bernharda Heisiga. „Kancléř znovusjednocení“ malíři pózoval v roce 2002, čtyři roky po odchodu z funkce.
Gerhard Schröder (1998–2005) si jako autora svého portrétu vybral Jörga Immendorffa ještě během svého působení v úřadu. Nejkontroverznější a vizuálně nejnápadnější obraz byl do galerie zavěšen v lednu 2007 a zatím představuje její poslední přírůstek.
Na portrétu Angely Merkelové záměrně chybí její typické gesto sepjatých rukou (tzv. Merkel-Raute) a namísto toho se soustředí na civilní, introspektivní pohled.