Stále více kokainu, alkoholu, ale i čokolády nebo sportu. Kdy práce vede k závislosti

Kateřina Hovorková Kateřina Hovorková
9. 8. 2020 17:59
Je to skrytá skupina lidí závislých na návykových látkách. Pracují v náročných profesích, jejichž součástí je stres. Vysocí manažeři, lidé ze showbyznysu, politici, makléři, lékaři. Odbornou pomoc hledají těžko. "Chtějí totiž absolutní diskrétnost. Zveřejnění problému si nemohou dovolit, ohrozilo by to jejich kariéru," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz adiktolog Luděk Kalousek.
Foto: iStock

Adiktologických center, která míří na bohatší a vlivnou klientelu, a jsou tedy tak trochu "utajená", doposud v Česku moc nebylo. Situace se ale mění s vyšší poptávkou. Nedávno takové místo v centru Prahy otevřela nezisková organizace Sananim. Takzvané recovery centrum nabízí klientům, že jim pomůže zvládat návyky na kokain, alkohol, léky na předpis, případně gambling či on-line závislosti.

Jsou bohatí a vlivní lidé novou skupinou mezi závislými? Proč otevíráte právě teď?

Ten problém tu je už dlouho. Souvisí možná s určitým blahobytem, který po listopadové revoluci nastal. Lidé mají více peněz, více svobod, více možností. A mezi ty možnosti patří i dostupnost látek způsobujících závislost. Existence této skupiny není zcela tabu, občas se objeví nějaký příběh v médiích a my se s těmito lidmi setkáváme v naší běžné ambulanci, když už svoji exkluzivitu pozbyli a jsou ochotni využít veřejně dostupnou péči. Služby na míru pro tuto klientelu jsme byli schopni připravit ale až nyní.

Jakou pomoc vyhledávají?

Samozřejmě se chtějí zbavit návyku, ale hlavně diskrétně. Pokud budete mít problém s alkoholem, drogami, návykovými léky a budete s tím chtít něco dělat, navštívíte pravděpodobně nějakou veřejně dostupnou adiktologickou službu. Z našeho pohledu je diskrétnost zajištěna i tam. Tento názor ale s námi cílová skupina recovery centra nesdílí. Tito lidé veřejně dostupné péči nedůvěřují a rizika spojená s nedostatečnou diskrétností považují za velmi ohrožující. Obávají se, že kdyby se někdo o jejich problému dozvěděl, mohlo by to mít zásadní dopad na jejich kariéru, rodinný život.

Jak jim diskrétnost zajistíte?

U nás klienti nemusí uvádět jméno a další údaje, v terapii jsou vedeni pod kódem, jsou anonymní. Přizpůsobujeme se také ve způsobu, případně i místu psychoterapie, počtu sezení a jejich četnosti. Na rozdíl od veřejné služby za tuto ale platí. Tato skupina totiž službě zdarma příliš nedůvěřuje. Je zvyklá na určitý standard, služby nakupuje, považuje to za běžné. Zaplacením získává vyšší míru kontroly.

Na koho vaše centrum cílí?

Skupina je to široká. Jde například o lidi v náročných profesích, jejichž součástí je stres: zodpovědnost za lidi, za finance a za firmy. Jsou to vesměs manažeři, lidé ze showbyznysu, politici, zdravotníci, ale i mladí lidé z dynamických start-upů a řada dalších pozic. Stres je běžná věc, jsme na něj připraveni, jsme díky němu aktivnější. Zároveň nás ale zneklidňuje. A pokud intenzivní stres trvá dlouho, vyvolává u nás psychickou i fyziologickou odezvu. A k ní hledáme opatření.

Opatření v podobě drog, alkoholu, léků?

Zjednodušeně se dá říci, že na dlouhodobý stres reagujeme úzkostí nebo depresí. U pocitu úzkosti můžete najít dočasnou úlevu v uklidňujících prostředcích, opiátech, lécích na spaní… U deprese, tedy ztráty motivace, opačně. Dočasně vám mohou vyhovovat látky, které vás budou aktivizovat - kokain nebo další stimulanty.

Nemusíte vyhledávat jen látky, podobně funguje i hazard, gaming (hraní počítačových her - pozn. red.), jídlo nebo třeba rizikové sporty. Lidé svůj diskomfort řeší tím, že hledají způsob, jak instantně, tedy co nejrychleji změnit své prožívání - někdo umí relaxovat, někomu pomáhá hudba, jiný ale bohužel najde výpomoc v návykové látce. Svým způsobem může pomáhat a zároveň být nebezpečný i adrenalinový sport.

Když vám řeknu, že dělám rizikový sport, začnete s tím pracovat?

Nechci říci, že adrenalinový sport je špatně. Ale chci ukázat, že podobný mechanismus můžeme ve svém životě nalézt všichni. V tom, co děláme, když se necítíme dobře. Pomocníků může být spousta - například čokoláda nebo sprcha. Cítím-li se špatně, dám si studenou sprchu, částečně se mi změní metabolismus a na krátkou dobu začnu fungovat jinak.

Ale v případě, že se z toho stane obsese, začnu to vyhledávat, opakovat a upřednostňovat, pak si neměním jen metabolismus, ale i své priority. V případě, že se z uspokojování nepohody stane priorita číslo jedna, přestanou být prioritní jiné podstatné věci v mém životě, především vztahy. Pak už prospěšnost přináší i ztráty, negativa a nevýhody, které mohou být ohrožující.

Takže potřebu adrenalinového zážitku budeme řešit ve chvíli, kdy to uvidíte jako problém. Vy to musíte vnímat jako problém. Problém toho typu, že ztráty, jež vám vaše jednání přináší, jsou vysoké, a přesto se toho nemůžete vzdát. 

Co dlouhodobý stres u klientů nejčastěji způsobuje? Práce?

Často práce. Špatně nastavená. Uvedu příklad: řízení letového provozu, extrémně stresová pozice, je stále pod drobnohledem. Zaměstnavatel zajišťuje takové podmínky, aby zaměstnanec zůstal v kondici. Nabízí pohyblivou pracovní dobu, při které je schopen náročnou práci zvládat, nabízí perfektně vybavené pracoviště, možnost relaxovat, řadu benefitů v podobě kouče, psychologa, placených volnočasových aktivit. Pracovník je "ošetřovaný" a je schopen intenzivní stres zvládat.

Laická byznys firma takový systém často nemá ale nároky zůstávají. To jsou
profese, z nichž k nám klienti přicházejí. Pokud má výkonný manažer pracovat pod velkým stresem, musí regenerovat. V opačném případě se brzy se unaví, odchází, dělá chyby a je nahrazen. Je pravda, že jsou stále firmy, které mají politiku takovou, že využiji zaměstnance a po vyhoření ho nahradí jiným. Pokud na tuto dohodu přistoupí i zaměstnanec, prosím, ale já v tom přínos nevidím. 

Jak mají tedy firmy pomoci?

Jsem přesvědčen, že člověk na vyšší, náročné pozici by měl mít kouče a adekvátní péči. Pracovní zátěž je svým způsobem zdaněná a nějak se ta
daň platí. V případě, že zaměstnavatel i zaměstnanec toto riziko podceňují, dostává se pracovník do rizikové skupině lidí ohrožených návykovým jednáním nebo látkami.

V poslední době přibylo na trhu práce benefitů zaměřených i na duševní zdraví.

V době, kdy je pracovní trh vyluxovaný, jako to bylo před koronakrizí, se zaměstnavatelé předháněli, co všechno nabídnou. Pracovali více i se stresem, i když to bylo do určité míry trochu vynucené situací na trhu práce. Ale dostatečné to určitě není. Firmy by měly o své zaměstnance pečovat, měly by si uvědomit, že pracovní zátěž je zdaněná a že někde se ta daň platí a platí ji zaměstnanec. Měly by mu s tou daní pomoci, protože pak ho budou mít déle, zdravého a výkonného.

Můžete ještě podrobněji popsat klienty, kteří potřebují vaše služby?

Majoritní je skupina 25 až 40 let. S určitým typem závislosti chodí muži i ženy. U mužů je to často kokain, u žen alkohol a nadužívání léků na předpis. Ženy jsou dále ve velmi rizikové skupině ve chvíli, kdy ztrácí kontakt se svou kariérou, kdy odcházejí na mateřskou a nemají jistotu, zda do své práce zase naskočí. Nejistota je velmi ohrožující. 

Podle čeho poznám, že už to třeba s alkoholem přeháním?

Poznáte to v signálech, které k vám přicházejí z různých nekomfortních situací či neúspěchů nebo od okolí. Mohou se objevovat v partnerském životě, v práci. S alkoholem se například raději izolujete, stahuje se do ústraní, měníte plány v závislosti na dostupnosti alkoholu a mnohé další. Důležité je také to, k čemu alkohol používáte: pokud alkohol budete používat nikoli jako doplněk společenské události, ale jako určitou medikaci a opakovaně. Tato hranice je u každého jiná a schopnost percepce hranici najít je také u každého různá. 

Past závislosti je v tom, že vám příliš nedovoluje na ni nahlédnout. Mechanismus, který si člověk osvojil v reakci k původnímu zdroji problému, nyní aplikuje na samotný problém závislosti. Tím se závislost posiluje. Pak je nezbytné vyhledat pomoc. 

Za jak dlouho mi můžete od závislosti pomoct?

Pokud se bavíme o psychoterapii, nemá program stanovený počet sezení, ty si domlouvá terapeut se svým klientem. Čtyřicet terapeutických hodin už má často výsledky. Přičemž v první části se věnujete získávání kontroly v závislosti, ve druhé části se díváte spíše ke kořenům problému.

Při terapii nemusí stačit jen zvládnout návyk, tedy dovést vás k tomu, že například kokain už zvládnete neužívat. Stále by zůstalo nezodpovězeno to, proč nebo v čem vám pomáhal. Soustředíme-li se jen na samotné užívání bez kontextu důvodů, může se v budoucnu objevit jiná látka, jiný mechanismus s podobným rizikem - začnete třeba hrát karty nebo pít.

Závislost není bezvýznamná nebo náhodná událost. Je možné ji využít jako významné sebezkušenostní období. Hledáte, proč jste si závislost způsobila. Na tom můžete velkým způsobem vyrůst. A budete odolnější v dalších podobných nebo ještě náročnějších situacích.

 

Právě se děje

Další zprávy