Neslibujte, co nemůžete splnit. Lži kolem domluvené práce mohou vyjít draho

Kateřina Hovorková Kateřina Hovorková
22. 8. 2022 6:08
Na trhu práce začíná být rušno. Vítá totiž tisíce absolventů středních a vysokých škol, kteří hledají profesní uplatnění. Po nové, lépe placené práci se ale stále častěji poohlížejí i již zaměstnaní lidé. Podle právníka je tak dobré nezapomínat na předsmluvní povinnost. Jinými slovy - neslibovat to, o čem víte, že neumíte či nesplníte. Dohru by totiž takové chování mohlo mít u soudu.
Ilustrační snímek
Ilustrační snímek | Foto: iStock

Slíbíte, že nastoupíte, ale nakonec dáte přednost jiné pracovní nabídce. Nebo zůstanete v původní práci, protože vám šéf z obavy, že odejdete, zvýšil mzdu. Nebo jste na konkurzu tvrdili, že umíte skvěle excelové tabulky, ale přitom jste je ve skutečnosti zahlédli jen z dálky.

Nejenomže se podobným chováním před potenciálním zaměstnavatelem ztrapníte, ale ve vypjaté situaci by vás mohla firma, se kterou jste jednali, popotahovat až u soudu. Svým nečestným jednáním jí totiž můžete způsobit marně vynaložené náklady. 

Stejně tak ovšem můžete hnát k odpovědnosti za ušlou příležitost  zaměstnavatele, který nesplní, k čemu se zavázal. Třeba tím, že vám slíbil skvělé benefity jako kompenzaci za nižší mzdu, a pak dohodu nedodržel, protože to nebylo ve smlouvě. 

Předsmluvní odpovědnost

V pracovním právu platí takzvaná předsmluvní odpovědnost. Ta zahrnuje odpovědnost za neuzavření smlouvy a předsmluvní informační povinnost. "O smlouvách, včetně pracovních, se jedná právě proto, abychom zjistili, jestli se na nich dokážeme dohodnout," vysvětluje odborník na pracovní právo Tomáš Procházka z advokátní kanceláře Aegis Law. 

Je proto podle něj v pořádku, když lidé zjistí, že požadavky druhé strany jsou neakceptovatelné, a jednání se ukončí. "Situace se ale mění, pokud jedna strana, ať již zaměstnanec, nebo zaměstnavatel, o smlouvě jedná, i když už ví, že ji uzavřít nechce," upozorňuje Procházka. 

Právo v takovém případě chrání čas, náklady a úsilí druhé strany, aby ji její partner, lidově řečeno, nevodil za nos. 

Pokud pracovní "námluvy" tedy dojdou až tak daleko, že už je uzavření smlouvy takřka jisté a chybí pouze podpis, je možné z uzavření smlouvy vycouvat jen z velmi závažného důvodu.

Podle Procházky by takovou situací mohla být třeba zásadní změna ekonomické situace firmy, například kvůli koronaviru. Případně by ze strany zaměstnance mohlo jít o zjištění závažného onemocnění u sebe nebo osoby blízké. 

"Velmi specifickou je situace, kdy uchazeč dostane zajímavější nabídku. Její právní posouzení by velmi záleželo na tom, jak uchazeč v rámci výběrového řízení komunikoval, například jestli budoucího zaměstnavatele ujišťoval, že je jeho nástup už hotová věc, nebo jestli transparentně komunikoval, že před definitivním potvrzením nástupu ještě čeká na výsledek jiného výběrového řízení," podotýká dále advokát. 

Kde končí sebevědomí a začíná lež

V rámci předsmluvní odpovědnosti musí uchazeči potenciálnímu zaměstnavateli rovněž pravdivě uvést informace o svých předchozích zkušenostech, dovednostech a schopnostech. Což ovšem mnohdy nedělají.

"Nejčastěji dochází k faktografickému přikrášlování, a to o době trvání práce: pracoval od 11/2011 do 02/2012, ale napíše 2011 až 2012," popisuje Jiří Halbrštát z personální společnosti ManpowerGroup. "Také jsou nepřesnosti u náplně práce - u projektu pouze asistoval, ale z životopisu vyplývá, že projekt sám nastavil a řídil," pokračuje.

Časté je podle Halbrštáta i nadhodnocení přínosu pro společnost - tedy když obchodní ředitel napíše, že zdvojnásobil obrat firmy, ale ve skutečnosti se firma vezla na vlně příznivých okolností a rostla i navzdory jeho neefektivním rozhodnutím.

Podle experta existuje obecná tendence lidí po celém světě se v životopisech prodávat. Jedná se vlastně o reklamní leták. "Uchazeč počítá s tím, že takových dostane personalista desítky, a proto se snaží zaujmout. Schopnost prodat své schopnosti a zkušenosti je potřeba. Otázka je, kde končí zdravé sebevědomí a kde začíná lež," upozorňuje Halbrštát.

Pokud se nepravda či neschopnost projeví v průběhu zkušební doby, může firma dotyčného zaměstnance okamžitě propustit a zabránit tak další případné škodě. Pokud by nepravdu či neschopnost během této doby nešlo objektivně odhalit a firmě by vznikla škoda, měla by pak právo na její náhradu.

Na straně zaměstnavatele se tedy může jednat konkrétně o náklady spojené třeba s výběrovým řízením, u zaměstnance zase o ušlý výdělek ze zaměstnání, kde dal kvůli nové práci výpověď, nebo z jiného zaměstnání, kde nabídku odmítl.

Ovšem v praxi by firma podávala žalobu zřejmě jen v případě zvlášť nečestného jednání zaměstnance, nebo pokud by to pro ni mělo ekonomický význam. Podle advokáta Tomáše Procházky je totiž nepoctivé jednání druhé strany zpravidla velmi obtížné prokázat u soudu. U zaměstnanců pak k právním sporům dochází minimálně, protože o předsmluvní povinnosti málokdo ví. 

Předsmluvní odpovědnost se tak využívá především v obchodních vztazích a na trhu práce je spíše prevencí. Pouhá možnost sankce má na zaměstnavatele i uchazeče působit tak, že se budou při výběrových řízeních chovat férověji. 

 

Právě se děje

Další zprávy