Posuňme letní prázdniny. Školní rok potřebuje změnu, leden je nejhorší měsíc, vysvětluje učitel

Markéta Zemánková Markéta Zemánková
28. 8. 2017 19:05
Letní prázdniny jsou zbytečně dlouhé, lepší by bylo začít je už v červnu a prodloužit pak třeba podzimní prázdniny. Změna by se pozitivně projevila hlavně kolem Vánoc, říká profesor gymnázia Milan Kůtek v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Zdůrazňuje však, že v současném školství jsou mnohem důležitější problémy.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Thinkstock

Aktuálně.cz: Navrhujete, aby se letní prázdniny přesunuly na červen a červenec. V čem by to podle vás bylo lepší?

Milan Kůtek: Takto rozložená pololetí nedávají smysl. Lepší by bylo, aby první pololetí začalo v srpnu a končilo před Vánoci a druhé pololetí začalo v lednu a skončilo na konci května. Pak tady jsou další vlivy jako počasí - v červnu se paříte s dětmi ve třídě a všichni takzvaně melou z posledního. Místo toho by bylo lepší skončit už v květnu. Srpen a září se mi zdají pro výuku snesitelnější, rána a dopoledne jsou již chladnější. V červnu jsou také delší dny než v srpnu. Přidat můžeme i ekonomické aspekty jako levnější dovolené v zahraničí v červnu. Němci, naši nejpočetnější sousedé, mají prázdniny hlavně v srpnu, takže bychom se s nimi vystřídali.

Milan Kůtek

Milan Kůtek

Je profesorem na gymnáziu v Chebu a současně zakladatelem nordic runningu - běhu a cvičení s runningovými holemi, jehož je také instruktorem. Za novou běžeckou metodu získal inovační cenu Evropské atletiky, do svého tréninku ji zařadila řada českých reprezentantů v čele s Barborou Špotákovou.

Ze statistik Českého hydrometeorologického ústavu ale vyplývá, že srpen je teplejší a sušší než červen…

Já jsem nestudoval statistiky, nešel jsem na to meteorologickým zkoumáním, takže přeci jen jsou to jen mé pocity. Ani možná není hlavní řídit se nějakým mnohaletým statistickým výsledkem, jestli je teplejší červen, nebo srpen. Školní rok bych celkově trošku zlogičtil, aby rozložení prázdnin dávalo větší smysl. A připadá mi zajímavá myšlenka, že by klasifikace za první pololetí končila po polovině prosince. Poslední předprázdninové dny by tak už byly zaslouženě "vánočnější" a zhruba 20. prosince by se na vánoční prázdniny šlo s pocitem, že máme splněno, a ne že v lednu budou testy.

Připadá vám povánoční období před koncem pololetí pro děti výrazně stresové?

Já to na gymnáziu prožívám tak, že leden je úplně nejhorší měsíc. Studenti se vrátí po Vánocích a všichni během těch svátků trochu vypustili. Dva týdny vánočních prázdnin stačí na to, aby se úplně rozhodily potřebné pracovní návyky a studijní morálka, takže pak to je, alespoň u nás, v lednu o to náročnější. Na základních školách je možná situace trochu jiná, takže to nechci úplně zobecňovat.

Kromě letních prázdnin byste tedy změnil harmonogram celého roku?

Nad prázdninami se zamýšlím v kontextu celého školního roku a zjišťuji, že to jejich celkové rozložení není úplně domyšlené. Například jarní prázdniny jsou udělané tak, že putují po týdnu - každý týden jsou stanovené okresy a střídá se to od druhého týdne v únoru až do druhé půlky března. Tím pádem prázdniny, které začínají sedmého února, vůbec nejsou jarní, protože jsou de facto zimní. Podzimní prázdniny máme zase jen dvoudenní - to na odpočinek nestačí. Kdyby bylo po mém, měly by podzimní prázdniny trvat celý týden.

Jarní prázdniny, jejichž termín se postupně mění podle okresů, vám připadají vyhovující?

Svojí délkou ano, ale zrušil bych jejich fixně-posuvné určení. Vnesl bych nový liberální prvek, takového žolíka do toho našeho "socialistického" školství. Rodiče nebo zodpovědné osoby, které mají děti na starosti, by se mohli rozhodnout, kdy týdenní volno pro svého školáka ve vymezeném časovém období vyberou. Nejspíš by to vyvolalo bouři odporu, že v tom je zmatek a tak dále, ale pokud by rodina měla od půlky února do půlky března možnost vybrat si týden volna, tak by bylo jen na ní, jestli toho využije, nebo ne. Někdo by jel na hory, někdo by nejel nikam. Nebyly by návaly půlky Prahy v Krkonoších, kde se pak nedá ani sehnat ubytování. Rozmělnilo by se to. Kdo využívá jarní prázdniny na lyžování, tak by se přizpůsobil a jel by v únoru, když je sníh. Jiná rodina místo toho v březnu třeba na zájezd do teplých krajin…

Pak by ale děti chyběly ve škole a promeškaly vyučování…

Víte, já si myslím, že když dítě týden chybí, a tím pádem zamešká jednu nebo dvě hodiny daného předmětu v týdnu, tak když chce, vše si doplní. Úplně stejně, jako když týden marodí. 

Pokud jde o délku letních prázdnin - vyhovují vám současné dva měsíce?

Dvouměsíční prázdniny jsou zbytečně dlouhé. Určitě by místo současných devíti stačilo šest nebo sedm týdnů, což je na odpočinek, všechny dovolené, tábory a brigády naprosto dostačující. Pak už to začíná být jak pro žáky, tak pro rodiče i učitele opravdu moc dlouhé. Někde rodiče musí řešit, kam děti na celou tu dobu dát, jak je zaměstnat, často se děti už pak nudí, takže z toho mohou vznikat různé neplechy, které pak dělají. Z mého pohledu by bylo nejlepší udělat je v druhé půlce června a červenci. A s těmi zbylými týdny naložit nějak efektivněji, třeba prodloužit právě podzimní a vánoční prázdniny. Letní prázdniny jsou perfektní, ale moc dlouhé a ty dny na odpočinek pak chybějí jinde.

Jak na vaše názory ohledně prázdnin reaguje okolí?

Já jsem o tom zatím psal jenom na webu Hospodářských novin a nijak dál jsem to nezveřejňoval. Text vyšel prvního srpna a dosud na něj reagovali jen kolegové, kteří zrovna nejsou na dovolené. A setkal jsem se pouze s kladnou odezvou, že je to dobrý nápad. Ty argumenty se opakovaly - zpřehlednilo by to školní rok a tak dále. K širší diskusi ale zatím nedošlo.

Máte v plánu se v tomto směru nějak více angažovat?

Ve školství jsou mnohem zásadnější problémy než rozložení prázdnin. Na prvním místě rozhodně platové podmínky. Místo 15 procent bych navrhoval přidat 15 tisíc, aby to přestalo být nedůstojné. Takhle má naše studentka na brigádě v Lidlu stejné peníze za měsíc, jako mají učitelé. To je tragédie. A na to se váže všechno - i to, zda se školství v příštích letech rozsype, nebo ne. Současná krize se podceňuje. Věkové složení učitelů je alarmující, noví nenastupují. Přirozenou autoritu si sice každý buduje sám, buď je dobrý, nebo ne, ale na druhou stranu nemůžete mít podmínky nastavené tak, že se rodiče vysmívají učitelům doma nebo říkají dětem "kašli na něj, ten má méně peněz než ty z brigády". Kdyby to byla respektovanější profese i z hlediska finančního, jako jsou například soudci nebo právníci, přispělo by to i k hodnotovému postavení učitelů ve společnosti. Peníze samy o sobě nic nezmění, ale mohou k tomu přispět. Myslím, že máme hodně dobrých učitelů a učitelek - a ti by pak neodcházeli a nehledali by si místo jinde. Takhle to ale hrozí.

Ve zmíněném článku také narážíte na rozdělení ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Jak byste jej rozdělil a proč?

V některých zemích to rozdělené mají a funguje to. Myslím si, že sport, od rekreačního až po vrcholový, je potřeba řídit samostatně. Víc se zaměřit na pohyb od dětství ve smyslu kroužků a oddílů až po reprezentaci. A myslím, že školství - jako vzdělávání a výchova - je naprosto specifická oblast, od mateřských škol nebo jeslí až po vysoké školy. Sport, pohyb, od životního stylu jako takového až po reprezentaci, bych oddělil. Jen uvedu příklad z nedávné doby. Vezměte si, jak ministryně školství musela odejít kvůli problémům své náměstkyně týkajícím se financování fotbalu. Jak tohle zapadá do školství? A ta ministryně školství byla dle mého názoru jedna z nejlepších.

 

Právě se děje

Další zprávy