Pohledem analytika - Evropská měna ztratila na páru s dolarem od loňského prosince do poloviny února 10 % a teprve nedávno začala část z těchto ztrát nesměle likvidovat. Jedním z hlavních důvodů výprodejů byly obavy ze situace v Řecku, která byla těžkou zkouškou nejen pro samotné Řecko, ale především pro eurozónu jako celek.
Slabá vůle Řeků začít skutečně řešit svou situaci, v kombinaci se strnulostí eurozóny, která na řešení problémů tohoto typu nemá žádné mechanismy, proto vedly k úvahám, o možnosti vystoupení Řecka z eurozóny, jeho bankrotu, nebo o samotném ekonomickém smyslu eurozóny, jakožto měnové oblasti s jasně definovanými pravidly, kterými se však málokdo skutečně řídí.
Situace se začala na trzích částečně uklidňovat až v druhé polovině února. Úvahy o vystoupení Řecka z eurozóny byly označeny za absurdní a evropští politici se za Řecko postavili, i když zcela po evropsku neposkytli žádný konkrétní návrh, jak v případě nutnosti pomoci. Řecko navíc slyšelo na varování EU a ratingových agentur a oznámilo dodatečný úsporný balíček.
Výnosy řeckých desetiletých dluhopisů proto mohly klesnout zpět k šesti procentům, evropské burzy začaly znovu růst a s nimi získala pevnější půdu pod nohama také společná měna.
Neudržitelný stav?
Přestože se ty nejčernější scénáře podařilo zažehnat, diskuse nad životaschopností eurozóny je i nadále v plném proudu. Naposled do ní přispěl Martin Feldstein, profesor ekonomie na Harvardské univerzitě a dlouholetý odpůrce myšlenky společné evropské měny, který považuje současný stav za neudržitelný.
Podle Feldsteina je představa, že by „Řecko mohlo snížit deficit z 12 na 3 procenta do dvou let čirou fantazií" a jedinými alternativami pro Řecko bude „opuštění eurozóny, jeho bankrot, nebo obojí". Svou trochou do mlýna s názorem na osud eura přispěl i George Soros, podle kterého společná měna do budoucna „nebude schopna přežít".
Oba přitom ve své kritice projektu evropské měny vycházejí ze vzájemné protichůdnosti nutných ekonomických principů pro fungování eurozóny a politické reality, která vytváří chronickou tendenci k fiskální nezodpovědnosti. V tomto kontextu je pak čekání na chvíli, kdy politici zmoudří a začnou dodržovat zásady nutné pro fungování eurozóny podobné čekání na Godota, který nikdy nepřijde.
Kritika se na fungování společné měny již více než deset let snáší ale i z druhé fronty, kterou je škodlivost jednotné měnové politiky. Jasně to už při vzniku eurozóny vyjádřil Milton Friedman, který varoval před následky společné měnové politiky v ekonomickém bloku složeném z tolika rozličných států.
Nesourodý celek
Friedmanovo varování směřovalo zejména k tehdy dynamicky rostoucím ekonomikám jako je Irsko, které podle Friedmana potřebovalo daleko vyšší úrokové sazby, než Německo, Francie či Itálie. O tom, že toto varování nebylo jen planým tlacháním, dnes netřeba pochybovat.
Svědčí o něm samotný fakt, že jsou to právě ekonomiky jako Irsko, Španělsko, ale i pobaltské země, jež fixací na euro přijaly politiku nízkých sazeb, které nyní dopady krize pociťují nejbolestivěji. Vedle problémů s deficity má proto eurozóna navíc i trvalý a daleko více fundamentální problém, kterým je prostý fakt, že takto nesourodý celek je pod střechou jednotné měnové politiky inherentně nestabilní.
Nedávná prohlášení politiků a představitelů ECB, že jsou úvahy nad možným rozpadem eurozóny, či pouhým vystoupením Řecka z ní, jen absurdními hypotézami, pak ve stínu těchto argumentů stojí na velmi vratkých nohou. Působí naopak jako přílišný projev sebedůvěry, nedostatku pokory, nebo (což je horší) naprosté neochoty k věcné diskusi. Že jim trhy věnují jen malou pozornost, nakonec dokládá i fakt, že proti loňskému prosinci euro na páru s dolarem v březnu stále ztrácí téměř 9 %.
Jak absurdní tyto hypotézy jsou, ale skutečně ukáže až budoucnost. Ta však nemusí být tolik vzdálená, zohledníme-li chystané utahování měnových kohoutků ze strany ECB, v kombinaci s obrovskými nároky na dluhové financování evropských vlád. Souběh klesajícího přebytku likvidity a vysoké nabídky dluhopisů totiž může vést k dalšímu růstu požadovaného výnosu (rizikové prémie) na dluhopisovém trhu, a to se již v potížích s financováním deficitu nemusí ocitnout pouze Řecko, ale i další členské státy eurozóny.
| Jaroslav Brychta autor je analytikem společnosti X-Trade Brokers |
| Čtěte také: Dozvuky krize: Silná libra možná na dlouho minulostí Růstu akcií stojí v cestě nový problém. Úrokové sazby Cesta k zisku? Dobrý odhad při obchodování s měnami |
