Učí se pomalu, v práci často chybí. Starší lidé ve firmách čelí mýtům, říká vědkyně

Kateřina Hovorková Kateřina Hovorková
20. 6. 2022 6:19
Pracovní fáze života se prodlužuje. Starší lidé přitom ze strany zaměstnavatelů často čelí řadě předsudků ohledně toho, co neznají či neumějí. Zmapovat je, vyhodnotit a předložit řešení, které by seniorům trh práce více otevřelo, teď bude úkolem pro vědce. "Určitě neplatí model: 'one fits to all', tedy že jedno nastavení vyhovuje všem," říká v rozhovoru vedoucí projektu Martina Rašticová.
Foto: Jakub Plíhal

Čeští vědci z brněnské Mendelovy univerzity v čele s Rašticovou povedou skupinu odborníků ze 30 evropských zemí. Společně budou zkoumat nerovnosti na pracovním trhu u starších zaměstnanců napříč Evropou. V rámci čtyřletého projektu za několik desítek milionů korun hodlají mimo jiné vyvrátit mýtus, že "starého psa novým kouskům nenaučíš". Diskriminaci na základě věku následně hodlají řešit s evropskými politiky.

Jak se váš tým k projektu dostal? 

Posledních pět let jsem spolupracovala na výzkumu, který se zaměřoval na problematiku prodlužujícího se pracovního života zaměstnanců v evropských zemích. Po jeho skončení jsme se s kolegy z mezinárodního konsorcia rozhodli pokračovat a zaměřit se na další problém, který s prodlužujícím se pracovním věkem souvisí. A to je téma nerovností na trhu práce u starších zaměstnanců v době digitalizace.

Jak to vypadá s diskriminací starších osob u nás? A vnímáte velké rozdíly mezi evropskými zeměmi?  

Znevýhodňování lidí na trhu práce souvisí s mírou vyspělosti sociálního systému v jednotlivých zemích. Česká republika je mezi ostatními evropskými zeměmi někde uprostřed, tedy daří se nám vypořádat se s určitými typy nerovností - máme dobře nastavenou podporu v nezaměstnanosti, systém rekvalifikací pro lidi, kteří se ocitli mimo trh práce a chtějí se na něj vrátit.

Česko je také aktuálně zemí s nejnižší nezaměstnaností, starší lidé tedy mají relativně dobrou šanci práci získat. Chybí nám ale naopak větší nabídky zkrácených úvazků, které právě starším lidem pomáhají zůstávat na trhu práce delší dobu.

Je třeba říci, že diskriminace se vyvíjí a reaguje na celkovou ekonomickou situaci země. Nyní máme za sebou krizová covidová léta, zároveň se dostáváme do další rozsáhlé energetické krize, na kterou je navázána vysoká inflace. To rozvibrovává trh práce. Pokud ve společnosti nastávají ekonomické problémy, nejvíce ohrožené jsou právě skupiny starších zaměstnanců, plus další skupiny - například lidé s dětmi do 15 let, lidé žijící v odlehlejších místech, lidé se zdravotními problémy. Uvidíme, jaká situace na trhu práce nastane v dalších měsících.

Proč jsou starší lidé na trhu práci vlastně diskriminováni? Co firmám, šéfům vadí? 

Starší lidé jsou často terčem mýtů a stereotypů, které se pojí k věku, nikoliv k tomu, jakou mají zkušenost, jaké mají vzdělání, jakou mají pozici. To je právě podstatou diskriminace. Věk je totiž pouze jedna z mnoha sociálních kategorií, kterou se člověk vyznačuje. Ani věk, ani pohlaví, ani politická příslušnost, sexuální orientace či náboženské vyznání nevypovídá nic o tom, jak je člověk zkušený, schopný, nadaný. 

Napříč Evropou slýcháme směrem ke starším lidem podobné mýty. Jedním z nich je, že se hůře učí novým věcem, typicky jde o přísloví "Starého psa novým kouskům nenaučíš". Tato tvrzení lze jednoduše vyvrátit. Stačí se podívat kolem sebe a zjistíme, že lidé i ve vyšším věku pracují - ve velice odborných pozicích a dokáží se ve svém oboru neustále vzdělávat až do vysokého věku.

Další mýtem je, že mají vyšší absentérství, protože jsou častěji nemocní. Opět statistiky dokazují, že na pracovišti chybí nejčastěji lidé středního věku, takzvaná sendvičová generace, která pečuje o děti a stárnoucí příbuzné najednou. 
 
Přesto zůstávají starší zaměstnanci stigmatizováni. 

Skupina starších zaměstnanců nad 50 let je hodně různorodá - jsou v ní lidé, na které stereotypy platí, ale i lidé, na které neplatí vůbec. Objevíme v ní člověka, který se nechce dále vzdělávat, nechce pracovat. To ale nesouvisí s věkem, ale spíše s jeho životním postojem, který přetrvává od mládí a v podstatě se nijak nemění.

A najdeme v ní také seniory, kteří jsou aktivní, dále se vzdělávají, cestují, zajímají se o novinky. My je ale automaticky dáváme do jednoho "koše". Proto je znevýhodnění na trhu práce kvůli věku velmi nespravedlivé. Prostě tak, jako máme hluboko v našich myslích archetyp typického muže a typické ženy, máme i archetyp typického seniora.

Je možné už teď říci, která země by mohla jít příkladem, kde se tedy na starší zaměstnance nekouká skrz prsty?  

Island a další severské země jsou pěknou ukázkou zemí, kde se daří nastavovat rovné příležitosti na všech úrovních. Zaměstnávání starších je vedlejším produktem celkového nastavení pracovních podmínek v těchto zemích. Islandská míra zaměstnanosti je u mužů mezi 55 až 59 lety zhruba 90 procent, u žen pak asi 80 procent, což je nejvíce mezi evropskými zeměmi. Velmi dobře jsou na tom i další skandinávské země.

A co dělá Island jinak než my? 

Začíná to už v mateřské školce, kde se chlapci a dívky vychovávají k rovnému přístupu a učí se i genderově nestereotypní činnosti, kluci se mimo jiné učí připravovat pokrmy, dívenkám jsou při hraní kromě dětských kuchyněk a panenek nabízeny stavebnice, autíčka a lokomotivy. 

Dále je mladým manželům umožněno studovat a současně si pořídit děťátko, pro které je zajištěna institucionální péče. Také proto je zřejmě na Islandu nejvyšší porodnost v Evropě - více než dvě děti na jednu ženu. Na Islandu je velmi dobře nastavený systém celoživotního vzdělávání, kurzy zaměřené na nové technologie - digitalizace, robotizace - jsou otevřené pro lidi všech věkových skupin. 

Jak je to konkrétně u nás se zaměstnaností lidí 50 plus? 

Celková zaměstnanost je u nás vysoká, to platí pro věkové skupiny napříč populací. Ale když se podíváme na vzorek nezaměstnaných, tak tvoří nejpočetnější skupinu právě starší osoby. Počet evidovaných ve věku 50 plus na úřadu práce stoupá, v polovině minulého roku jich úřad registroval celkem 97 747, tedy přibližně každý třetí nezaměstnaný byl ve věku nad 50 let.

Problematika nezaměstnanosti ve vyšším věku je dlouhodobý problém, který trápí jak nezaměstnané, tak státní finance. Státní sektor by mohl zaměstnavatele, kteří dají příležitost této skupině nezaměstnaných, podpořit snížením odvodů za zaměstnance staršího věku.

Tato praxe funguje velmi dobře například v Německu a přináší pozitivní ekonomické výsledky, protože to stát vyjde levněji ve srovnání s pobíráním dávek v nezaměstnanosti. Jeden nedobrovolně nezaměstnaný stojí stát v průměru 432 tisíc korun ročně.

Doc. PhDr. Martina Rašticová, Ph.D.

  • Je proděkankou Provozně ekonomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně a vede Ústav práva a humanitních věd.
  • Zaměřuje se na problematiku personálního managementu a pracovní psychologie, diskriminace na trhu práce, genderové nerovnosti, age managementu a na oblast slaďování pracovního a soukromého života.
  • Je autorkou několika monografií a spoluautorkou kolektivních monografií. Pravidelně publikuje v českých i zahraničních periodicích.

Co by podle vás tedy měli lidé, kteří jsou ve věku 50 až 65 let, dělat, aby se na trhu práce udrželi?

Ta opatření musíme chápat na třech úrovních - úrovni individuální, organizační a celospolečenské. Je důležité respektovat možnosti seniorů, seniorek, jejich představy, přání, očekávání, ale také životní zkušenost, zdravotní stav. V tomto ohledu je také třeba nastavit podmínky na organizační a celospolečenské úrovni. Určitě neplatí model: "one fits to all", tedy že jedno nastavení vyhovuje všem.

A to je velký úkol pro vědce, od kterých se očekává, že získají relevantní data, která vyhodnotí, interpretují a předloží návrhy, jak nejlépe nastavit systém tak, aby vyhovoval starším zaměstnancům, včetně nároků na digitální znalosti a dovednosti, které se od nich očekávají v masivní míře, a zároveň aby byl přínosný pro zaměstnavatele a celou společnost.

Úkolem manažerů a vedení podniků je nastavit organizační podmínky pro jejich co nejširší uplatnění. A úkolem tvůrců politiky je nastavit legislativní rámec tak, aby umožňoval co nejefektivnější fungování celého systému.

Životní dráha dnešního člověka se hodně liší od životní dráhy našich rodičů a prarodičů, kdy měl život tři posloupné a v podstatě rigidní fáze: vzdělání (přibližně do 25 let), práci (mezi 25-60 lety) a odpočinek (nad 60 let). Dnes se tyto fáze prolínají a mísí v každém věku. Studenti běžně pracují, pracující lidé jsou motivováni se průběžně vzdělávat a často kompletně rekvalifikovat, také senioři jsou často zapojeni do vzdělávacího i pracovního procesu. Všechny generace také dnes chtějí volný čas na své koníčky, takzvaně work-life balance.

Věk odchodu do důchodu se prodlužuje. Většina evropských zemí má hranici na 65 letech, jsou ale i vyšší hranice. Je vůbec možné ještě dobře pracovat osm hodin denně v 65 nebo 70 letech? 

Já se spíše přikláním k formulaci, že se prodlužuje pracovní fáze života, tedy jinými slovy fáze, kdy lidé zůstávají aktivní na trhu práce. Z našich výzkumů víme, že odchod do důchodu, který je často spojen s velkými očekáváními ohledně volného času a jakési svobody, se pro mnoho lidí stává velkým a často negativním zlomem v životě.

Odchod z plné práce do plného důchodu je později lidmi popisován jako největší a určitě ne nejlepší životní změna. Lidé vypadnou z běžného denního rytmu, ztratí nebo výrazně omezí řadu sociálních kontaktů, často to pocítí finančně. Tito lidé pak často plní čekárny praktických lékařů nebo psychologů.

Největší problém, kterým senioři trpí, totiž není hmotná nebo finanční nouze, ale osamělost. Cílem je udržet seniory společensky a ekonomicky aktivní samozřejmě v té míře, která jim vyhovuje a kterou si přejí. Flexibilita systému by tedy měla být hlavním cílem důchodové reformy i změn v zaměstnanecké politice.

Projekt má připravit doporučení pro politiky, jak mají nerovnosti řešit. Máte už teď nějaká doporučení pro současnou vládu?

Je nutné nastavit flexibilní formy práce, například zkrácené pracovní úvazky, sdílená pracovní místa, legislativně ukotvit práci z domova, práci na dálku. Některé z těchto nových forem práce jsou běžné v zahraničí. Náš projekt umožní sdílení dobrých praxí a jejich zavádění v dalších zemích.

Důležité je také reflektovat rozdílné životní dráhy mužů a žen a podporovat sdílení péče o závislé členy rodiny tak, aby nezůstávala pouze na ženách. Ty jsou pak po celou dobu pracovní dráhy až do důchodového věku právě touto zátěží na trhu práce znevýhodňovány.

Jak vlastně budete diskriminaci starších osob zkoumat? 

Využijeme stávající evropské databáze, budeme sbírat vlastní data jak kvalitativní, tak kvantitativní, plánujeme využít metodu zvanou text mining a další. Cílem je, aby se výsledky dostaly k široké, tedy odborné i laické, veřejnosti. Budou například publikovány ve vědeckých časopisech, v odborných monografiích a prezentovány na konferencích, nejdůležitější zjištění budou publikována v novinách, na Facebooku, Twitteru, Instagramu, webových stránkách. Výsledky chceme předat politikům, aby hledali politická řešení.

 

Právě se děje

Další zprávy