Za potraviny v Česku platili lidé v červenci o 20,3 procenta více než ve stejném období předchozího roku, ukazují data evropského statistického úřadu Eurostat. V porovnání se sousedy je české zdražování jasně nejvyšší. Druhé je Slovensko s 19,9 procenta, třetí Německo se 14,5 procenta. Nejlépe jsou na tom Rakušané, meziroční zdražení potravin dosáhlo v alpské zemi jen 12,1 procenta.
Spotřebitelská organizace dTest vytvořila modelový nákup, aby červencový nápor na rozpočty domácností ukázala na konkrétním příkladu. Poskládala ho z kuřecích prsních řízků, řepkového oleje, másla, vajec, brambor, chleba, plnotučného mléka, hladké mouky a půlkilového balení špaget.
S výjimkou řepkového oleje nebylo zboží nabízené v Česku nejdražší. Žádné však nebylo ani nejlevnější. "Potěšující je, že v případě brambor a chleba nesly české produkty alespoň druhé nejnižší cenovky," uvedli autoři analýzy.
Ceny nakoupených položek - poznámka: Ceny byly přepočítány podle kurzu ke dni 11. 7. 2022: 1 euro = 24,59 Kč, 1 złoty = 5,126 Kč.
Celková cena modelového nákupu - poznámka : Sazba daně z přidané hodnoty na námi nakoupené základní potraviny v době nákupu byla v České republice 15 %, v Německu 7 %, v Rakousku a na Slovensku 10 % a v Polsku 0 %. Ceny byly přepočítány podle kurzu ke dni 11. 7. 2022: 1 euro = 24,59 Kč, 1 złoty = 5,126 Kč. Modelový nákup zahrnuje 600 g kuřecích prsních řízků, 1 l řepkového oleje, 250 g másla, 10 vajec velikosti M, 2 kg brambor, kilogramový bochník chleba, 1 l plnotučného mléka, 1 kg hladké mouky a 500g balení špaget. Výše průměrných měsíčních čistých příjmů je přepočtena z čistých ročních příjmů v jednotlivých zemích dle Eurostatu.
Celkově byl nákup v Česku jen mírně levnější než v Rakousku či v Německu, stál 489 korun. Oproti Rakousku činil rozdíl něco přes 40 korun, oproti Německu necelé dvě koruny. V obou zemích přitom lidé mají výrazně vyšší průměrný příjem, vyplývá z dat Eurostatu za loňský rok. Zatímco v Česku je to necelých 28 tisíc korun čistého měsíčně, v Rakousku a v Německu jde o více než dvojnásobek.
Na základě těchto čísel si lze spočítat i to, kolik takových modelových nákupů je možné ve sledovaných státech měsíčně pořídit. Nejlépe dopadli Němci, kterým by čistá mzda stačila na 136 nákupů. Češi si za svůj měsíční plat mohou nakoupit 57krát, Slováci jen 45krát.
Oblíbená nákupní destinace Čechů: Polsko
Zdaleka nejlevněji vychází z porovnání Polsko, kde byl modelový nákup o 156 korun levnější než v Česku. Nižší cena byla u masa, oleje i eidamu.
"Rozdíl mezi polskými a všemi ostatními cenami je mimo jiné způsoben tím, že v Polsku v době nákupu stále ještě platila pro potraviny nulová sazba daně z přidané hodnoty," vysvětlil dTest. Úleva pro vybrané potraviny platila původně na šest měsíců od letošního 1. února, polská vláda ji ale prodloužila až do konce roku. Od té doby v polských obchodech přibylo českých zákazníků.
Polská obchodní síť Biedronka, kterou si Češi dle ohlasů na sociálních sítích oblíbili, před více než rokem zpřístupnila svou věrnostní aplikaci uživatelům v zahraničí. "Čeští občané tvoří největší skupinu našich zákazníků ze sousedních zemí, celých 46 procent," potvrdila pro Aktuálně.cz mluvčí řetězce Aleksandra Tabaczyńská.
Od letošního března se podle ní počet českých zákazníků zvýšil, výrazně pak v červnu a červenci. Nakupují hlavně máslo, tavený sýr a tvaroh. "Maso jako kuřata, šunka, vepřová krkovice či bok a ryby jsou mezi českými zákazníky také velmi oblíbené," dodala mluvčí.
Na nákupy k sousedům vyráželi Češi ve velkém už dříve. Na jedné z nejpočetnějších skupin na sociální síti Facebook sdílí nákupní tipy a rady od sousedů od ledna 2021. Skupina má přes 80 tisíc členů a desetitisíce příspěvků. "Jogurty, mléko a kefírová mléka. Hlavně i sýry, vše levné a velmi chutné. A cigarety o 500 korun levnější na karton," jmenovala jedna z uživatelek, pro co do Polska jezdí nejčastěji.
S kvalitou polských výrobků, o níž Češi v posledních letech mluvili v souvislosti s kuřecím masem nebo přimícháváním posypové soli do potravin, diskutující na Facebooku problém nemají. "Jezdím do Polska 30 let. Nikdy mě nákup nezklamal," uvedla další z uživatelek.
Horší kvalitu neznamenal ani dTest. "Deklarovaného složení jsme si všímali i tentokrát, narazili jsme pouze na pár drobných rozdílů," uvedli autoři analýzy.
V okolních státech například obchody nabízely nejlevnější špagety ze semoliny, tvrdozrnné pšenice italského typu. V Česku byly vyrobeny z měkké pšenice. Semolina je přitom výživnější a méně zatěžuje organismus sacharidy.
"Všechny ostatní potraviny byly z jakostního hlediska srovnatelné: másla deklarovala 82 procent tuku, u sýru eidam šlo ve všech případech o tučnější výrobky s nejméně 40 procenty tuku v sušině. Kuřecí prsní řízky, řepkový olej, hladká pšeničná mouka, přílohové rané brambory a pšenično-žitný konzumní chléb byly komodity, jejichž kvalita se podle informací dostupných na obale nelišila," vyjmenoval dTest.
Vyšší zdanění i menší konkurence
Podle analytika Jiřího Bartoně ze společnosti Natland jsou polské potraviny levnější především kvůli vyšší konkurenci. "Polsko je čtyřikrát větší trh, kde se i regionálně 'uživí' mnohem více soutěžících. Zemědělský sektor tam historicky zaujímal mnohem vyšší podíl na ekonomice než u nás. Zemědělská výroba tam není koncentrována do několika velkovýroben," vysvětlil analytik. Růst cen je proto podle něj v Polsku o něco nižší.
Analytik Vít Hradil ze společnosti Cyrrus zase upozornil, že do konečné ceny pro zákazníka se promítá i rozdílná daňová politika jednotlivých zemí. "Přičemž platí, že čím vyšší jsou daně, tím vyšší ceny," řekl. Například DPH u potravin za běžné situace - tedy bez protiinflačních opatření - činí v Polsku pět procent, v Německu sedm, v Rakousku a na Slovensku deset a v Česku 15 procent.
