Praha - Spotřebitelé nevědí, na jakou instituci se mají obracet v případech, kdy se setkali s nepoctivým poskytovatelem úvěru. Průzkum, který pro projekt Navigátor bezpečného úvěru realizovala agentura GfK ukázal, že lidé očekávají řešení situace od organizací, které jim v oblasti půjček nemohou příliš pomoci.
„Ačkoli by se dle průzkumu mohlo zdát, že znalost subjektů kontroly je na slušné úrovni, když více než třetina respondentů dokázala uvést dvě až tři instituce, na které se, podle svého názoru, mohou obrátit v případě potřeby, podíváme-li se na to, koho uvedli, zjistíme, že není důvod k optimismu," uvedl jeden z autorů projektu, profesor Univerzity Karlovy a člen vládního NERVu, profesor Michal Mejstřík.
Spotřebitelé se totiž obracejí především na organizace a instituce, které nejsou oprávněny provádět příslušnou kontrolu, případně udělovat sankce za porušení zákona. Dle výsledku průzkumu lidé spoléhají nejčastěji na pomoc například od SOS - Sdružení ochrany spotřebitelů, nebo od Ombudsmana.
„Osobně oceňuji aktivity, kterým se SOS - Sdružení ochrany spotřebitelů a podobné organizace dlouhodobě věnují, spotřebitelé by ale měli vědět, že to není instituce, na kterou se v případě problémů s úvěrem mají obrátit," vysvětluje profesor Mejstřík.
Dohlíží ČOI
Lidé často také uvádějí, že „společnost či sdružení garantující kontrolu kvality by byla vítanou novinkou na trhu". A to je právě podle Navigátoru důkaz špatné znalosti celé toto oblasti. Relevantní instituce v České republice totiž podle autorů projektu působí, dohled konají a spotřebitelé se na ně mohou obracet.
| K tématu: Triky splátkových firem a podvodníků zakáže další zákon Půjčky s úrokem 3938 % uspěly, berou si je dělníci Oblíbený trik prodejců končí. Soud už jen tak neobejdou |
Dozor nad dodržováním zákona č. 321/2001 Sb. O některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a pravidel v něm stanovených provádí téměř výhradně Česká obchodní inspekce (ČOI). Kromě dohledu nad dodržováním tohoto specifického zákona mají spotřebitelé možnost se na ČOI obrátit také v případě, kdy dochází k porušování obecných práv spotřebitele (například při podezření na nekalé obchodní praktiky).
Je třeba ovšem dodat, že ČOI neřeší konkrétní spory, ale obecně podnikání subjektu, na který případně spotřebitel podá stížnost. Výsledkem tak není vypořádání ve sporu zákazník-firma, ale případná sankce za porušování zákona.
Konkrétní spory naopak může řešit institut Finančního arbitra. Stížnost přes něj je přitom méně nákladná, než další cesta, jak řešit případný spor, tedy než řízení u soudu.
Navigátor upozorňuje dále na to, že existuje také větší množství různých nestátních a neziskových organizací, na které se spotřebitelé mohou v případě potřeby obrátit (například Asociace občanských poraden či Poradna při finanční tísni) a které ze své praxe dokáží najít ideální řešení konkrétní situace a pomáhají zdarma.
„Stále zůstává jako hlavní pravidlo úvěr neuspěchat, pečlivě pročíst jeho podmínky, případně si vzít smlouvu domů a v klidu ji prostudovat s dalšími lidmi. Nic nepodepisovat na místě, nebrat si úvěry přes telefon či na ulici," uzavírá Mejstřík.
