O investicích do nemovitostí se dnes mluví jako o lukrativním byznysu. Někdo si pořídí byt, pronajímá ho a má zajištěný příjem z pronájmu. Někdo raději investuje pravidelně do nemovitostního fondu a dostává dividendy. Jaké jsou plusy a minusy obou variant, a která je výhodnější?
S čím je třeba počítat u nákupu nemovitosti
Podle Vladimíra Weisse, finančního poradce firmy Partners, mají obě varianty svá pro a proti. Jejich srovnání není úplně jednoduché, protože nákup se týká většinou rezidenčních nemovitostí, tedy bytů a domů, zatímco přes fondy investují zájemci především do kancelářských budov, obchodních center či hal a skladů.
S čím je třeba počítat u nemovitosti (bytu, domu) koupené přímo:
- nízká diverzifikace - investor použije relativně hodně peněz do jedné nemovitosti
- nižší likvidita - pokud by člověk chtěl byt nebo dům prodat, zpeněžit, bude to trvat určitě několik měsíců, obzvláště když chcete prodat dobře, za dobrou cenu.
- operační riziko - investiční nemovitost je většinou pronajímána a majitel nemovitosti může řešit řadu nepříznivých událostí - nemusí rychle najít nájemníka, nájemníkova platební morálka nemusí být ideální, nájemník může nemovitost poničit
- výnos pro investora - nejčastěji se pohybuje od 2 % po zhruba 5 %, někdy až 10 % p.a. - záleží, za kolik investor nemovitost pořídil, jaký je roční nájem, jaké jsou poplatky spojené s provozem nemovitosti, zda použil úvěr na financování nákupu nemovitosti
- lze využít pákového efektu - použít hypoteční úvěr ve výši 60 % (teoreticky až 90 %) zástavní hodnoty
- transakční náklady - daň z nabytí, katastrální kolky, poplatky spojené s hypotékou, právní servis, poplatky spojené s provozem nemovitosti