"Neviditelné" odbory začaly děsit firmy v Česku. Jsou cestou k informacím i penězům

Ekonomika Alžběta Vejvodová, Ekonomika
27. 11. 2019 10:20
Odbory mají ze zákona nárok na informace o firmách, kde působí. Mohou tak ovšem snadno posloužit i jako průmyslová špionáž. Virtuální odbory se v Česku začaly objevovat zhruba před dvěma lety. Do podniků vstupují zvenku, veškerá komunikace se odehrává on-line. Své o nich ví Air Bank, Lidl či Globus. Ačkoliv jejich předáci v dané firmě nepracují, žádají o důvěrné informace. A později i o peníze.
Ilustrační foto z odborového zasedání v pražském Karlíně.
Ilustrační foto z odborového zasedání v pražském Karlíně. | Foto: Aktuálně.cz

Předáci "falešných" odborů v dané společnosti většinou ani nepracují. Vedení jen jednoduše pošlou e-mail, že sdružují jejich zaměstnance, a požadují po nich údaje o fungování firmy a jejích plánech. Veškerá komunikace se odehrává on-line.

Ačkoliv zákoník práce dává odborům právo na přístup k informacím, firmy se strategické a často citlivé údaje o svém byznysu a zaměstnancích zdráhají poskytovat někomu, koho neznají.

Virtuální odborové organizace se v Česku objevují v posledních dvou letech. Některé fungují z Česka, jiné tuzemské podniky uvádějí, že je oslovily i virtuální odbory se základnou na Slovensku. Společným rysem těchto organizací je, že těžiště jejich práce není v provozovnách a sídlech společností, ale na internetu.

Nové členy rekrutují prostřednictvím webových stránek a sociálních sítí. Výjimkou není ani náborový příspěvek ve výši 1500 korun, na který nové členy lákají.

Jméno vám neřekneme

Více než klasické odbory ty virtuální lpějí na anonymitě svých členů s odvoláním na to, že kdyby zaměstnavatel jejich jména znal, snažil by se je poškodit.

Zákoník práce jim v tom dává velkou oporu. Aby totiž mohla odborová organizace ve firmě vzniknout, musí sdružovat minimálně tři její zaměstnance. Jejich jména odbory nemusí zveřejnit, stačí jen, když tvrdí, že je mají. V tisícihlavém podniku je pak těžké prokázat, že tomu tak není.

Tím, že od firem často jen sbírají informace a nejsou vidět na pracovištích, vzbuzují v manažerech a firemních právnících podezření a obavy. "Slouží jako efektivní nástroj průmyslové špionáže, nebo dokonce prostředek k ničení sociálního smíru u konkurence," míní Martin Štefko, advokát z kanceláře Kocián Šolc Balaštík, který zastupuje několik společností, u nichž virtuální odborová organizace působí. Nasvědčuje tomu podle něj fakt, že virtuální odbory nevstupují do vyjednávání o ochraně práv zaměstnanců.

Chceme vědět o všem

Loni v létě žádost nově vzniklých on-line odborů o informace překvapila vedení Air Bank. Požadovaly především různé interní údaje o ekonomické a finanční situaci a jejím pravděpodobném vývoji, vnitřním uspořádání, základních otázkách pracovních podmínek a jejich změnách.

Na tyto informace mají odbory podle zákoníku práce nárok, avšak protože šlo o citlivá data, nechtěla je banka jen tak elektronicky poslat někomu, koho nezná. Trvala na osobním setkání se zástupci odborů a požádala je, aby prokázali, že skutečně sdružují některé z jejích zaměstnanců. "Nic takového se dosud nestalo, následně s námi přestali komunikovat," popisuje Vladimír Komjati z Air Bank.

Ostražitost firem vůči virtuálním odborům a neochota předávat jim interní informace se odvíjí od nedůvěry vůči jejich předákům. "Lidé, kteří tyto organizace zastupují, bývají draví byznysmeni, často s napojením na politiku či na vymáhání dluhů. To dosud nebylo mezi odborovými funkcionáři standardní," upozorňuje Štefko.

Stopa vede k politikovi ANO

Za nejrozšířenější virtuální odborovou organizací Zaměstnanecké fórum, která podle údajů ve spolkovém rejstříku působí v 15 firmách, stojí Petr Novák, bývalý radní Jihočeského kraje za hnutí ANO. Jeho jméno bylo v roce 2017 skloňováno v souvislosti s kauzou mnohamilionových odměn, které měl pobírat od holdingu Jihočeské nemocnice. Poté co se tento případ dostal do médií, Novák z politiky odešel.

I klasické odborové organizace někdy reprezentují lidé stojící vně firem. Častější ale bývá, že se předsedové a místopředsedové rekrutují přímo z řad zaměstnanců podniku. Funkci vykonávají nad rámec své každodenní práce, nebo typicky ve větších organizacích je na ni podnik částečně nebo úplně uvolní.

Odborové předáky v klasických organizacích volí jejich členové na sjezdu. Způsob volby upravují stanovy, které je možné dohledat například v internetové verzi státem vedeného spolkového rejstříku, kam se odbory v Česku musí nechat zapsat. V případě virtuálních odborů stanovy o sjezdu nehovoří, naopak zmiňují korespondenční hlasování či hlasování prostřednictvím internetu. Jeho výsledek je těžké ověřit.

Ochrana zaměstnanců, nebo byznys?

Virtuální odbory oslovily už více společností. Snadno se uchytí zejména tam, kde klasické odbory sice existují, ale nevykonávají činnost či jsou zaměstnanci s jejich prací nespokojeni. "Spolek nového typu dokáže díky svému efektnímu vystupování zaujmout část odborářského členstva a využít ho pro své zájmy," popisuje Štefko.

Zasažené podniky ale o spolupráci s virtuálními odbory většinou nechtějí otevřeně mluvit. Bojí se totiž, že by je úřady mohly obvinit z odepírání povinné spolupráce s odbory, kterou podnikům ukládá zákoník práce.

Otázky on-line odborů tak podniky řeší za zavřenými dveřmi hlavně v rámci zaměstnavatelských svazů. "Naše členské firmy na základě svých zkušeností působení on-line odborových organizací vesměs kritizují," říká Eva Veličková ze Svazu průmyslu a dopravy a dodává: "On-line odborové organizace jsou nečitelné, není zřejmý počet jejich funkcionářů, odmítají schůzky. Nevyžadují sice od zaměstnavatele prostory, ale zato mu pak posílají faktury například za činnost předsedy." Ty na firmy působí jako žádost o výpalné.

Faktury od virtuálních odborů začal například dostávat řetězec hypermarketů Globus. Posílá mu je již zmíněné Zaměstnanecké fórum, které má vedle Globusu buňky také v logistickém centru Amazonu nebo řetězcích supermarketů Ahold a Lidl. "Loni v září nám Zaměstnanecké fórum oznámilo, že u nás vznikla nová odborová organizace, a vyžádalo si kontakty na jiné odborové organizace, které u nás působí," popisuje personální manažerka Globusu Sandra Kipeťová vcelku standardní zahájení spolupráce.

Letos v lednu ale Globusu přišla první faktura. Zaměstnanecké fórum v ní požadovalo zaplacení celkem 16 608 korun za výdaje na kancelář a technické zajištění komunikační platformy a pracovněprávní podporu pro své členy a zaměstnance. Dále Globusu fakturovalo práci svého předsedy sazbou 800 korun za hodinu a práci odborového právníka ve výši 900 korun za hodinu.

Další fakturu od stejné organizace dostal Globus v únoru. Zaplatit ale odmítl. "Zaměstnaneckému fóru jsme sdělili, že nesouhlasíme s jejich výkladem povinnosti zaměstnavatele zajistit odborům podmínky pro řádný výkon jejich činnosti v zákoníku práce," říká Kipeťová. Podle názoru managementu Globusu musí dojít k dohodě mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací, jaké prostředky jí poskytne.

Poté faktury od Zaměstnaneckého fóra na několik měsíců chodit přestaly. "Teď nám ale přišla faktura za první půlrok letošního roku. Ta je na 96 900 korun. Účtují nám v ní provoz platformy, pracovněprávní poradenství zaměstnanců, veřejné vystupování," popisuje Kipeťová. Ani tuto částku Globus Zaměstnaneckému fóru nezaplatí. Znovu ji vrátil s odkazem na zákoník práce a nutnost vzájemně se dohodnout.

Vedle faktur překvapil Globus stejně jako Air Bank tlak nových odborů na elektronickou formu komunikace. Firemní údaje i informace o zaměstnancích týkající se například pracovních úrazů měl Globus nahrávat do webového rozhraní odborové organizace. Jenže z toho měl řetězec obavy. "Netroufneme si cokoliv, co se týče citlivých údajů našich zaměstnanců, i s ohledem na evropské nařízení o ochraně osobních údajů, nahrávat někam do databáze, o níž ani nevíme, kdo k ní má přístup a jak vlastně funguje," říká Kipeťová.

Soudy žádají přítomnost odborů přímo ve firmách

Elektronická forma komunikace je navíc velmi vzdálená tomu, na co byly dosud podniky zvyklé. Bývá totiž obvyklé, že odbory mívají kanceláře přímo v sídlech společností či v jejich provozovnách. S personalisty a vedením podniků jednají osobně a vstupují i do každodenního dění na pracovištích.

Se zaměstnavatelem tak například řeší pracovní úrazy, nastavují pracovní podmínky zaměstnanců, řeší jejich kázeňské prohřešky nebo vstupují do pracovněprávních sporů mezi firmami a zaměstnanci, například těch o platnost výpovědi.

Že mají být odbory u zaměstnavatele "vidět", v minulosti potvrdily i soudy. Nejvyšší soud tak například před šesti lety konstatoval, že by odbory měly vykonávat aktivní a zvenčí rozpoznatelnou činnost s těžištěm přímo u zaměstnavatele. "Jinak lze jen stěží rozumně uvažovat o tom, že by odborová organizace mohla náležitě plnit svůj hlavní účel, jímž je obhajoba práv a oprávněných zájmů zaměstnanců," uvedl předseda soudního senátu Zdeněk Novotný.

Podobný závěr nyní razí i Asociace pro rozvoj kolektivního vyjednávání a pracovních vztahů ve svém stanovisku k působení virtuálních odborových organizací. Podle kolegia asociace sdružující odborníky z řad akademiků, ekonomů a právníků vyjádřilo pochybnosti o tom, zda organizaci, která u zaměstnavatele působí pouze virtuálně a se zaměstnavatelem i svými členy komunikuje pouze elektronicky, je vůbec možné považovat za odbory.

Bez fyzické přítomnosti ve firmě totiž nemohou odbory například bdít nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. To je přitom jedním z jejich základních úkolů, na což opakovaně poukazuje i Ústavní soud.

Pod rouškou zachování anonymity pak odbory podle názoru kolegia expertů ani nemohou zaměstnavateli vnucovat komunikaci on-line. Podobný názor má také Státní úřad inspekce práce, který v Česku bdí nad dodržováním zákoníku práce. "Máme za to, že zástupce zaměstnanců může tento postup navrhnout, ale nikoli domáhat se jej jako jediné možné formy předávání dokumentů," uvádí mluvčí inspektorů Richard Kolibač.

A limity má podle inspekce práce také podpora, kterou musí firmy podle zákoníku práce odborům poskytovat. Vedle kanceláře ve své budově by jim měly zajistit telefon, počítače, přístup na internet nebo zřídit e-mailovou schránku. Pokud jsou odboroví funkcionáři zároveň zaměstnanci podniku, mají také v zákoníkem definovaných případech nárok na uvolnění z práce.

Platit pronájem mimo vlastní prostory firmy ani odměnu právníka nebo předsedy zákoník práce podnikům striktně neukládá. "Vzniká tím prostor pro kolektivní vyjednávání o podmínkách pro výkon činnosti zástupců zaměstnanců," dodává k tomu Kolibač.

Že by se podniky neměly nechat nutit do placení za něco, co si s odbory nevyjednaly, potvrdil i náměstek ministryně práce a sociálních věcí Petr Hůrka. "Rozhodně není možné, aby jednostranně odborová organizace požadovala úhradu už vzniklých nákladů, aniž by se na tom se zaměstnavatelem předem dohodla," říká Hůrka.

"On-line skýtá flexibilitu i ochranu"

Bez ohledu na odmítavý postoj zaměstnavatelů i stanoviska expertů vidí předseda Zaměstnaneckého fóra Petr Novák v elektronické komunikaci budoucnost odborového hnutí. "V dnešní době je moderní a efektivní komunikace základem úspěšné spolupráce − flexibilita, rychlost a jednoduchost. Prakticky se nám tato komunikace již několikrát osvědčila při nátlakovém jednání některých zaměstnavatelů při neoprávněných výpovědích. Prakticky okamžitě dostali poškození zaměstnanci právní ochranu," vysvětluje.

Zaměstnanecké fórum Novák prezentuje jako "kvalitního a profesionálního partnera, který zprostředkuje komunikaci mezi zaměstnanci a zaměstnavatelem bez emocí a strachu". Elektronická komunikace podle něj pomáhá garantovat anonymitu členů fóra, kterou ostatně odborářům zaručuje i zákon.

Anonymita pak podle Nováka hraje důležitou roli hlavně tam, kde zaměstnavatelé chtějí odbory zastrašit nebo obejít. "Tito zaměstnavatelé typicky pátrají po identitě našich členů, odmítají styk se zástupci odborových organizací, nebo si dokonce prostřednictvím zaměstnanců vlastního personálního oddělení zakládají vlastní, ke všemu svolné odborové organizace," tvrdí.

Vzorem pro elektronickou komunikaci mezi odbory a zaměstnavateli jsou západní země, zejména Velká Británie. A úplně neobvyklé to není ani u klasických odborů v českých podmínkách. V některých firmách už odbory provozují elektronické nástěnky nebo používají sociální sítě.

"Důležité informace dáváme na webové stránky a pomocí Facebooku informujeme členskou základnu. Uvnitř odborových organizací tvoří mladší členové whatsappové skupiny," popisuje Renáta Burianová, prezidentka Unie zaměstnanců obchodu, logistiky a služeb, tedy jedné z tradičních českých odborových organizací.

Kompromisní způsob komunikace se nakonec podařilo najít i v Globusu. Informace vedení firmy nenahrává do webové aplikace, ale posílá je elektronicky na osobní e-mail předsedy Zaměstnaneckého fóra Nováka, což podle Kipeťové zajišťuje větší ochranu dat než využití webové aplikace.

Nedořešená ale v Globusu stále zůstává otázka faktur od Zaměstnaneckého fóra. Řetězec po třetí odmítnuté faktuře vyčkává na další reakci odborové organizace a je připraven se bránit i soudní cestou.

A jak by měl podle právníků správně postupovat zaměstnavatel, pokud se mu některé požadavky odborů nebo způsob jejich komunikace nelíbí? "Společnost by neměla strkat hlavu do písku, ale měla by svůj názor odborům sdělit. Vysvětlit, proč se jí to nelíbí, proč to nebude dělat, a svoji argumentaci postavit na právním základě," radí advokátka a specialistka na pracovní právo Nataša Randlová.

V případě pochybností mohou také podniky správnost svého postupu nezávazně zkonzultovat se Státním úřadem inspekce práce nebo s ministerstvem práce a sociálních věcí.

 

Právě se děje

před 3 hodinami

Zeman ve středu jmenuje Dörfla předsedou Vrchního soudu v Praze

Prezident Miloš Zeman ve středu jmenuje Luboše Dörfla novým předsedou Vrchního soudu v Praze. Informaci Českého rozhlasu potvrdil prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Dörfl nyní vede ústecký krajský soud, v čele pražského vrchního soudu nahradí Jaroslava Bureše, kterému 2. ledna příštího roku skončí sedmileté funkční období.

Další zprávy