Brusel - Zahraniční politika Evropské unie se ocitla v krizi, možná vůbec největší od spojenecké invaze do Iráku v roce 2003. Sedmadvacítka se totiž nedokázala shodnout na postoji ke kosovské nezávislosti.
Bitva ministrů zahraničí v Bruselu skončila po vzoru chytré horákyně. Slovinský ministr zahraničí Dimitrij Rupel, v tomto půlroce předsedající svým kolegům, totiž oznámil průlom. "EU opět přežila tento test jednoty a přijali jsme řešení, máme společné prohlášení," liboval si.
Jenže slibovaná jednota byla jen v tom, že na nezávislost Kosova panují různé názory, a tak není možné přijmout jednotný postoj. Každá země tak bude o Kosovu rozhodovat sama, a to přesto, že do země poslala svou misi.
Čtěte více: Kdo už uznal nezávislé Kosovo
Své pozice v Bruselu hájí tři tábory: zatímco velká trojka v podobě Německa, Francie a Velké Británie chce jednostrannou nezávislost Kosova rychle uznat, druhá skupina (Kypr, Řecko, Rumunsko, Španělsko) byla ostře proti.
Francie, Velká Británie, Francie a Itálie také již ohlásily, že Kosovo oficiálně uznaly.
Slovem i obrazem z Kosova od našich reportérů
Strategie mrtvého brouka
Do třetího, nejpočetnějšího tábora, který zatím hraje strategii "mrtvého brouka", patří také Česko a sousední Slovensko.
Ministr zahraničí Karel Schwarzenberg v Bruselu potvrdil, že Česko nejprve vyčká, které evropské státy Kosovo schválí a jak se bude vyvíjet situace v Prištině.
"Bude to ještě chvíli trvat. Budeme vyčkávat," řekl pro ČT24 vicepremiér pro evropské záležitosti Alexandr Vondra. Podle něj je uznání kosovské nezávislosti Českou republikou spíš otázkou týdnů.
Jeho slovenský resortní kolega Ján Kubiš pak rovnou na kauzu Kosovo vyhlásil čtyřměsíční stop-stav.
Připomeňte si reakce českých politiků na nezávislost Kosova
Uznání jednoznačně odmítá Madrid. Autonomní baskická vláda totiž již prohlásila, že akt Prištiny je "příkladem řešení konfliktu identit" a "respektováním vůle obyvatelstva", a madridská vláda se tak obává posílení separatismu.
Rozhádáná Unie tak podle všeho dnes pouze vezme nezávislost Kosova na vědomí a samotné uznávání přenechá jednotlivým státům.
Priština se na diplomatické mapě Evropy každopádně neobjeví hned. Jak poznamenal Rupel, Lublaň na uznání čekala v roce 1991 půl roku.
Priština už plánuje ambasády
Designovaný šéf nové kosovské diplomacie Hajredin Kuqi již nicméně plánuje otevření čtrnácti prvních velvyslanectví Kosova.
Mezi první metropole, kam Priština vyšle své diplomaty, náleží Washington, Londýn, Berlín, Paříž a Řím.
