Brno - Ústavní soud (ÚS) vyškrtl z vyhlášky ministerstva spravedlnosti povinnou fyzickou přítomnost insolvenčních správců v úředních hodinách jednotlivých provozoven. Vyhověl tak návrhu skupiny senátorů, podle kterých sporná část vyhlášky odporovala platnému insolvenčnímu zákonu i zdravému rozumu. Pod návrh se podepsalo 21 senátorů, za které jednal Petr Bratský (ODS). Podle něj soudní verdikt znamená potvrzení, že ministr spravedlnosti nemůže měnit výklad zákona a musí respektovat dělbu moci.
Ministerstvo verdikt respektuje, chystá ale podle mluvčí Terezy Schejbalové komplexní novelu insolvenčního zákona a souvisejících předpisů, která má problematiku nově upravit. Brzy ji předloží vládě. Novela prý zdůrazní povinnost insolvenčních správců vykonávat činnost ve svém sídle a provozovnách ve vymezených dnech a hodinách. Dále upřesní požadavky na charakter provozoven, které se nesmí nacházet na nezpůsobilých místech.
Napadená pasáž vyhlášky byla podle Bratského "pokusem o popření ústavního principu, konkrétně ochrany soudní moci před zásahy ze strany výkonných orgánů". Vyhláška znamenala i zásah do práva na podnikání ve smyslu Listiny základních práv a svobod, dodal Bratský.
Ministerstvo podle ústavních soudců překročilo své pravomoci. "Ze zákona o insolvenčních správcích nijak nevyplývá povinnost osobního výkonu všech činností insolvenčního správce," uvedl soudce zpravodaj Tomáš Lichovník. Agendu provozoven mohou z velké části přebírat zaměstnanci. Pokud by vláda chtěla znovu zavést podobnou regulaci, musela by to provést formou novely zákona, nikoliv jen vyhláškou.
Správci v současnosti mohou mít kromě sídla také další provozovny. Vyhláška říká, že provozovna musí mít aspoň jeden den v týdnu úřední hodiny pro veřejnost, a to nejméně šest hodin. Sporná část předpisu pak stanovila, že insolvenční správce má být v úředních hodinách v provozovně přítomen a vykonávat činnosti související s řízením, například shromažďovat podklady, jednat s dlužníkem a umožňovat účastníkům řízení nahlížet do seznamu pohledávek a souvisejících dokumentů.
Podle Lichovníka však vyjmenované činnosti lze delegovat na jiného pracovníka a není nezbytné, aby je vykonával správce osobně. Ústavním soudcům vadil také způsob, jakým vyhláška omezila překrývání úředních hodin jednotlivých provozoven. V praxi to znamenalo, že jeden správce nemůže zřídit vedle svého sídla více než čtyři provozovny. Jediné zákonné omezení při tom ale říká, že v obvodu okresního soudu smí být jen jedna provozovna. Jiné limity zákon nestanovuje.
Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) byl podle místopředsedy Senátu Přemysla Sobotky (ODS) minimálně upozorněn na to, že "vládnutí v této zemi, v parlamentní demokracii, není jako vládnutí ve firmě" a že má svá pravidla vyžadující respektování dělby moci na výkonnou, zákonodárnou a soudní. Kromě zástupců ODS se pod návrh na zrušení vyhlášky podepsali také senátoři za STAN, vládní KDU-ČSL a Pavel Štohl (za ČSSD).
Ministerstvo spravedlnosti připravilo vyhlášku ve snaze omezit zřizování fiktivních provozoven některých insolvenčních správců, kteří se tak chtěli dostat k většímu množství insolvenčních řízení. Asociace insolvenčních správců ovšem v minulosti uvedla, že vyhláška spíše oslabí činnost správců v terénu při zjišťování, zajišťování a správě majetku dlužníků.
Podle ÚS nelze vyloučit, že někteří insolvenční správci skutečně zřizovali fiktivní provozovny. Zvolená právní úprava ale postihla všechny bez jakéhokoliv rozlišení, včetně těch poctivých, jejichž provozovny řádně fungovaly.
