* Tento text vyšel ve středečním vydání deníku Insider, který jej poskytl redakci Aktuálně.cz v plném znění.
Historie Internetu, alespoň ta viděná očima státní administrativy USA, je historií postupného „pouštění z rukou“. Nyní je na obzoru její další dějství. Protože americká administrativa již dala najevo, že se hodlá zbavit i těch posledních zbytků formální „vlády nad Internetem“, které ještě má.
První reakce širší internetové komunity pochopitelně nejsou jednotné, ale převažuje v nich spíše obecný souhlas s tímto krokem.
Na co už se názory liší podstatně více, jsou důvody tohoto kroku: je to snad jakási reakce USA na odhalení Edwarda Snowdena, spojená se snahou získat alespoň nějaké pozitivní body? Nebo je to obrana před uzurpátorskými snahami některých zemí světa, které by rády viděly Internet podmaněný? Tedy v rukou nějaké mezinárodní instituce, kterou budou samy ovládat? Nebo je to všechno jen další, předem plánovaný a očekávaný krok v rámci dlouhodobé strategie, nastolené již před dávnými lety?
Osobně sázím na poslední dva důvody: že je to předem chystaný krok, který nyní přichází velmi vhod – kvůli neustále sílícím snahám méně demokratických částí světa o ovládnutí onoho fenoménu jménem Internet. Snad netřeba dodávat, jak moc může být Internet trnem v oku různým autoritářským režimům a jak moc by ho chtěly nějak ovládnout, „zkrotit“, či úplně zablokovat. Viz třeba aktuální dění v Turecku a zdejší snahy cenzurovat Internet. Či úplně blokovat některé jeho služby, jako třeba službu Twitter.
Další zajímavou otázkou je pak to, zda se avizovaný další krok „pouštění z rukou“ vůbec podaří. I na to se totiž názory širší internetové komunity různí. Bude totiž zapotřebí najít nový model pro „samosprávné fungování“ dalších činností, které se úzce dotýkají samotného chodu Internetu. A to opravdu nebude snadné.
Jak se vyvíjela vláda nad Internetem
Abychom pochopili, co a jak je ve hře a co je podstatou nově avizovaného kroku americké samosprávy, musíme se krátce vrátit do historie Internetu. Ten se zrodil v USA, za peníze tamních daňových poplatníků, a tak je celkem logické, že zpočátku byl „hodně v rukou USA“.
První zásadní změnou bylo otevření původně ryze akademického Internetu i komerční sféře, počátkem devadesátých let minulého století. V důsledku toho komerční sféra převzala i financování provozu celosvětového Internetu – ale „rozhodovací pravomoci“ nadále držela vláda USA. Šlo zejména o systém DNS (systém symbolických doménových jmen), v rámci kterého právě vláda USA rozhodovala o tom, jaké domény nejvyšší úrovně mohou existovat a kdo má být jejich správcem. Ale jednalo se i o celkové zastřešení technické standardizace, přidělování IP adres i dalších identifikátorů (např. čísel portů či čísel autonomních systémů) a některé další činnosti.
Druhým významným zlomem byl rok 1998, kdy americká administrativa doslova přinutila světovou internetovou komunitu, aby sama zformovala takový subjekt, kterému by předala své pravomoci (a s nimi i svou „vládu nad Internetem“). Výsledkem bylo ustavení organizace ICANN (Internet Corporation for Assigned Names and Numbers), která příslušné pravomoci skutečně převzala.
Nicméně americká administrativa si nadále podržela určitou formu „lehkého dohledu“ nad touto jinak nezávislou a v zásadě privátní organizací, vzniklou podle práva státu Kalifornie. Například skrze smlouvu o vykonávání klíčových technických činností (tzv. IANA functions contract), která jí mimochodem dává právo „posledního slova“ u všech obsahových změn v tzv. kořenové zóně systému DNS. Jinými slovy: administrativa USA nadále schvaluje zanesení jakékoli zásadnější změny do nejvyšších pater systému DNS, jako třeba vznik nové domény nejvyšší úrovně (TLD) či změnu jejího správce. A nepřímo, díky této smlouvě, má vláda USA možnost „tlačit“ na ICANN, aby fungoval nejenom efektivně, ale také demokraticky. Aby reprezentoval zájmy celosvětové internetové komunity a všech jejích členů (v angličtině: stakeholders), a ne jen některých.
Popisovaná smlouva (IANA functions contract) pochází ještě z doby vzniku organizace ICANN a byla několikrát prodloužena. Její aktuální verze měla skončit na podzim příštího roku (2015) – ale tak se zřejmě nestane. Protože velmi nedávno, konkrétně 14. 3. 2014, americké ministerstvo obchodu (a jeho organizace NTIA, pod které smlouva spadá) oznámilo, že už ji nebude prodlužovat. Místo toho vyzývá ICANN, aby se do doby ukončení smlouvy připravil k „osamostatnění“: aby vytvořil takový model správy Internetu, který zajistí řádné další fungování všech potřebných mechanismů a funkcí (včetně celého systému DNS) již bez popisované smlouvy, a dosavadní „lehký dohled“ administrativy USA nahradil zapojením skutečně celé internetové komunity do „vlády nad Internetem“.
Obrana proti snahám o ovládnutí Internetu?
Jednou z mála explicitních podmínek, kterou ICANN dostal v souvislosti s ukončením dosavadní smlouvy (IANA functions contract), je požadavek na zapojení skutečně celé internetové komunity do jeho fungování a rozhodování. Tedy požadavek na to, aby byly respektovány zájmy všech hráčů, a ne jenom některých. Dokonce to bylo formulováno ještě explicitněji: vláda USA nepřipustí takový nový model „dohledu“, který by se opíral jen o celé státy, respektive jejich vlády, a jejich zájmy.
Osobně právě zde vidím důsledek toho, co se na mezinárodní scéně děje v posledních letech – v podobě sílících tendencí vytrhnout „otěže Internetu“ z rukou organizace ICANN a svěřit je nějaké nové mezinárodní organizaci, nejlépe pod Organizací spojených národů. Protože v takové organizaci by pak mohly mít velký vliv, a nejspíše i rozhodující slovo, takové země jako Rusko, Čína, arabské země a mnohé další – jejichž společnou charakteristikou může být právě snaha nějak „zkrotit“ Internet a podmanit si ho, ať již za účelem jeho cenzury, či přímo blokování.
Pravdou je, že řada takovýchto zemí takto „doma“ již postupuje. Ale ono to moc nefunguje, protože technické možnosti Internetu dávají řadu šancí, jak se nejrůznějším blokádám a cenzurám vyhnout. A tak tyto země usilují o vhodné „podmanění“ i na mezinárodní úrovni, tak aby mohly eliminovat i tyto možnosti obcházení.
Nejmarkantněji se takovéto snahy projevily v závěru roku 2012 na Světové konferenci o mezinárodních telekomunikacích, kde souboj dvou hlavních táborů (označme je třeba „uzurpátoři“ a „ochránci“) skončil v zásadě patem: „uzurpátoři“ nebyli ještě tak silní, aby prosadili svůj záměr „zmocnit se Internetu“ a svěřit jeho vládu do rukou takové mezivládní organizace, která by je ve všem poslouchala. No a tábor „ochránců“ zase nebyl dost silný na to, aby takovéto snahy úplně eliminoval. A tak to skončilo závěrečnou deklarací, pod kterou se nepodepsal prakticky nikdo z tábora „ochránců“. Nepodepsala ji ani Česká republika, hlásící se právě do tábora „ochránců“.
Nicméně jedním z hlavních argumentů tábora „uzurpátorů“ je to, že současný Internet je v rukou USA: formálně sice jeho otěže drží organizace ICANN, ale nad tou si stále udržují svůj dohled a ono „poslední slovo“ právě USA. Z tohoto pohledu pak je výše popisovaný krok americké administrativy (záměr již dále neprodlužovat smlouvu IANA functions contract) určitě významným argumentem oslabujícím „uzurpátory“ v jejich boji proti „ochráncům“ za podmanění celosvětového Internetu.
Otázkou ale je, zda to vše takto zafunguje a zda to bude stačit. Již jen proto, že něco zbourat či jen narušit, způsobem, který se nemusí moc ohlížet na korektnost a zájmy druhých, je mnohem snazší než něco budovat, pomocí demokratických postupů a s respektováním oprávněných zájmů skutečně všech zúčastněných stran.
