Steve Jobs - vrah, nebo spasitel hudebního průmyslu?

Karel Veselý
27. 8. 2011 12:30
Způsob, kterým dnes posloucháme, získáváme a sdílíme hudbu, definoval z velké části Steve Jobs
2009 - V lednu zaměstnancům posílá mail, že hubne kvůli hormonální nerovnováze. V červnu ale píše, že problémy jsou "komplexnější" a bere si další zdravotní dovolenou. Wall Street Jurnal poté odhalil, že Jobs podstoupil transplantaci jater. V září oznámil, že má játra dvacetiletého mladíka, který umřel při autonehodě a vedle guvernéra Schwarzeneggera lobbuje za dárcovství orgánů.
2009 - V lednu zaměstnancům posílá mail, že hubne kvůli hormonální nerovnováze. V červnu ale píše, že problémy jsou "komplexnější" a bere si další zdravotní dovolenou. Wall Street Jurnal poté odhalil, že Jobs podstoupil transplantaci jater. V září oznámil, že má játra dvacetiletého mladíka, který umřel při autonehodě a vedle guvernéra Schwarzeneggera lobbuje za dárcovství orgánů. | Foto: Karel Toman

Šedesátá léta měla Beatles, sedmdesátá Led Zepellin, osmdesátá Madonnu a devadesátá Nirvanu. A co dala světu hudby první dekáda tisíciletí? iPod!

Ikonická krabička, do které se vejde zásoba hudby na celé měsíce poslechu, se stala symbolem technologických změn, které na začátku tisíciletí zasáhly hudební průmysl a zastínily i všechno, co se dělo v hudbě samotné. Otec iPodu a prvního úspěšného digitálního obchodu s hudbou iTunes je dnes stejnou měrou oslavován jako proklínán, roli klíčového hybatele historických změn v hudebním průmyslu ale Stevu Jobsovi už nikdo neodpáře.

V roce 2002 už byla noční můra jménem Napster dávno minulostí, ale na jeho místo se vyrojily desítky dalších programů na sdílení hudby, které přiváděly šéfy nahrávacího průmyslu konstantně k šílenství. Jejich pečlivě budovaný byznys jim pod rukama rozebírala hrstka nerdů u počítačů a další peníze je stála vleklá zákopová válka, při níž navíc získávali u veřejnosti image hamižných zbohatlíků, kteří žalují své vlastní potenciální zákazníky.

Foto: reuters

Duhové médium budoucnosti

V devadesátých letech nahrávací společnosti pohádkově zbohatly díky kompaktnímu disku, na který si nasadily velmi výhodnou marži a ještě přinutili celé generace „přezbrojit" svoje sbírky do nového hi-fi média. Že CD je médiem budoucnosti, věřila tzv. velká pětka nadnárodních korporací (Universal, Sony, EMI, Warner a BMG) ještě na začátku tisíciletí, kdy už hudbu nelegálně stahovaly miliony lidí.

A když jim konečně došlo, že internet nemusí být nutně nepřítel a že by část klientely z pirátské divočiny mohli příjemným uživatelským prostředím i bohatou nabídkou přetáhnout ke svým legálním digitálním obchodům, zabrzdila je neochota ke kompromisům vyplývající z dlouhodobé rivality.

Dalším kamenem úrazu byla otázka digitální ochrany souborů, která by zamezila nelegálnímu kopírování zakoupené hudby. Místo společného postupu se jednotlivé labely vrhly do vlastních chaotických pokusů, ale jejich pokusy s obchody Pressplay či MusicNet byly odsouzené k rychlé smrti. Piráti mohli dál neohroženě vládnout virtuálnímu světu. Než přišel Steve...

Labely předávají vládu na průmyslem

Jak Jobs přesvědčil všechny velké nahrávací společnosti, aby poskytly svůj katalog do jeho nového obchodu iTunes, není dodnes úplně jasné. Snad za tím bylo charisma technologického vizionáře s ohromující minulostí v několika oborech, anebo naprosté zoufalství šéfů společností, kteří se mezi sebou nebyli schopní dohodnout vůbec na ničem. „Předali jsme Jobsovi vládu nad hudebním průmyslem," vzpomíná Phil Wiser tehdejší ředitel technologického úseku v Sony a dodává: „Jenže nikdo jiný tehdy nebyl schopný udělat pro digitální trhy tolik jako on."

Když byl v říjnu 2003 iTunes Music Store spuštěn, bylo v jeho katalogu dvě stě tisíc skladeb od všech velkých hvězd (s výjimkou hrstky digitálních pochybovačů jako Beatles, Radiohead nebo Led Zeppelin) za jednotnou „sexy" cenu 99 centů. 32 centů si nechal Apple, zbylých 67 šlo do kapsy nahrávacím společnostem (a samozřejmě muzikantům a autorům). Co na první pohled vypadalo jako výhodný byznys pro labely, se mělo brzy ukázat jako jejich nejčernější noční můra.

Foto: Apple

Konec legrace

Až do nástupu iTunes vydělávaly nahrávací společnosti velké peníze na albech. Běžný postup (zbavený idealistické představy o hudbě jako umění) byl ten, že hit v rádiích přinutil fanoušky koupit si CD kapely za 15 až 18 dolarů, ze kterého až 12 bylo zůstalo pro vydavatele. Když se objevily první statistiky prodejů na iTunes, bylo jasné, že tento zlatý důl je u konce - lidé teď místo celých desek kupovali jen jednotlivé písně.

Původní představa, že iTunes budou fungovat jako skvělý nástroj propagace ve stylu MTV v 80. a 90. letech - tedy, že lidé si budou kupovat hity na internetu a v kamenných obchodech kompakty - se ukázala jako chybná. Ale na výskok z jedoucího vlaku iTunes už bylo pozdě.

Steve Knopper ve své knize Appetite for Self-Destruction uvádí průkaznou statistiku: Zatímco v roce 2000 skupina Baha Man prodala díky hitu Who Let The Dogs Out? čtyři miliony kompaktů své desky, o tři roky později už jiná kapela jednoho hitu - emo rockeři Fountains of  Wayne dokázali udat jen 400 tisíc kopií alba obsahujícího obdobně velký rádiový hit Stacy´s Mom.

Foto: Reuters

A ačkoliv iTunes později vyšly labelům vstříc a zavedly dvojí ceny za singly a albové tracky anebo přišly s formátem iTunes Album, změnu posluchačských návyků směrem k jednotlivým skladbám už nic zvrátilo nemohlo. Finální smrtelná křeč velkých labelů začala a není potřeba dodávat, že trvá dodnes. A obchod iTunes je už dva roky největším prodejcem hudby vůbec.

Lesklá krabička ovládla svět

Apple nad smrtí albového formátu truchlit nemusel. Jejich zdroj příjmů byl totiž někde jinde - „lesklý hrající objekt" iPod byl na trhu už od roku 2001, ale teprve s nástupem iTunes se z něho stal nejprodávanější přenosný přehrávač. A nejen to - v polovině dekády už povýšil na módní doplněk, jehož „chic" designu nesalutovali jen U2, Rolling Stones a Dr. Dre, ale i prezident Bush nebo filmové celebrity, které mu dělaly zadarmo reklamu třeba zveřejňováním svých soukromých playlistů na internetu.

Podobně jako s počítači Mac v osmdesátých letech dokázal Steve Jobs udělat z celkem banálního a užitkového zařízení něco víc - domácího technologického mazlíčka, kterému uživatelé okouzlení jeho cool vzhledem odpustí i nepraktické nahrávání souborů přes program iTunes.

2001 - Na svět přichází iPod. Z konceptu k produktu mu to trvalo pouhých osm měsíců. Elegantní kompaktní přístroj je ale jen součástí velkého plánu, který promění svět hudby. V době bujícího pirátského stahování svolává Jobs zástupce hudebního průmyslu a říká jim: "Pokud nebudu moct nabízet písničku za 99 centů, neprodám ji. Konec diskuse." Hudební průmysl kývnul a Jobs napíchnul zlatou žílu v podobě iTunes. Od uvedení na trh se iPodů prodalo přes čtvrt miliardy kusů. Společnost také spouští úplně nový formát prodeje svých produktů - Apple Stores.
2001 - Na svět přichází iPod. Z konceptu k produktu mu to trvalo pouhých osm měsíců. Elegantní kompaktní přístroj je ale jen součástí velkého plánu, který promění svět hudby. V době bujícího pirátského stahování svolává Jobs zástupce hudebního průmyslu a říká jim: "Pokud nebudu moct nabízet písničku za 99 centů, neprodám ji. Konec diskuse." Hudební průmysl kývnul a Jobs napíchnul zlatou žílu v podobě iTunes. Od uvedení na trh se iPodů prodalo přes čtvrt miliardy kusů. Společnost také spouští úplně nový formát prodeje svých produktů - Apple Stores. | Foto: Karel Toman

iPod změnil úplně všechno. Od způsobu konzumace hudby až k zvuku hudebních nahrávek, který se jeho titěrným sluchátkům snaží přizpůsobit studioví technici. Žádný div, že se to některým veteránům nelíbí. „Steve Jobs je osobně zodpovědný za smrt hudebního průmyslu," prohlásil letos v březnu v rozhovoru pro The Sunday Times rocker Jon Bon Jovi, jeden z nejlépe vydělávajících muzikantů současnosti (zdrojem jeho příjmu už pochopitelně nejsou prodeje desek, ale koncerty). „Děti dneska přichází o celý zážitek s fyzickým nosičem. Dát si sluchátka na uši, zesílit hlasitost na desítku, držet v ruce obal, zavřít oči a ztratit se v hudbě," pokračuje Bon Joviho nostalgický povzdech. Jenže čas nelze vrátit zpátky.

Přichází mračna

Toho si byl ostatně dobře vědom i Steve Jobs a snažil se držet krok s novými technologiemi. Sociální síť Ping propojená s iTunes sice vloni touto dobou přilákala během prvních dvou dnů více než milion uživatelů, brzy se ale ukázalo, že šlo o příliš velký povyk pro nic a CNN ji zařadila mezi deset největších technologických propadáků roku 2010 (do smutné společnosti Google Buzz nebo Digg). Apple se snaží nezůstat pozadu ani v současném „cloudovém" trendu a na konec letošního roku chce spustit vlastní mračno iCloud. Má obsahovat i zajímavou utilitku iMatch, která vám za roční předplatné 25 dolarů umožní synchronizovat vaši sbírku z iTunes a poslouchat hudbu i mimo domácí počítač.

Steve Jobs nepochybně odchází jako vítěz. Moc Apple nad hudebním průmyslem je obrovská a neotřesitelná. Když si vloni zamanuli, že dají uživatelům devadesát sekund místo třiceti na „ochutnávku" skladby, zmohly se nahrávací společnosti jen na hlasité povzdechnutí - nic jiného jim ostatně ani nezbylo.

 

Právě se děje

Další zprávy