Když vyjde na světlo světa nějaký ten animovaný film, světem her to většinou nijak nezahýbe. Je to z několika důvodů, které se bohužel stále opakují. Hra je klasická obyčejná arkáda, většinou s nikterak zajímavým grafickým zpracováním a minimální délkou hraní. Často se pak uvádí, že alespoň pro malé děti by měla smysl a v celkovém hodnocení dostává něco okolo 70%. Open Season je v tomhle tak trochu výjimka. Tahle hra totiž není ani tak obyčejná, jako spíš vcelku podprůměrná a smysl by měla leda tak pro děcka od 3 do maximálně 5 let. Délkou hraní si vystačí sotva na čtyři hodinky, ale ve skutečnosti jen pro množství neuvěřitelně nudných cutscén, plných přihlouplého tlachání, které tvoří alespoň celou třetinu z toho.
Jeleni jsou zlo
Děj hry velmi pečlivě sleduje linii nového animáku od Disneyho, a tudíž vše začíná u medvěda Booga, který žije v garáži jedné strážkyně národního parku (to Méďa Béďa takovýhle přepych nezažil). Je to poměrně domestikovaný grizzly, zvyklý na luxus civilizovaného života a naprosto netoužící po krásách americké přírody. Bohužel se mu ale jednou připlete do cesty upovídaný jelen Elliot, který je tak trochu v pěkné lapálii. Zlý lovec Shaw ho zrovna chytil a má s ním nekalé plány, o nichž snad radno ani nemluvit, každopádně divočina na smetaně je populární jistě i v USA.
#hodnoceni
Dobrotivý Boog se nad nebohým tvorečkem ustrne a pomůže mu utéct před neblahým osudem (rozuměj před strčením rožnících kolíků do zadku), čímž si ovšem tenhle chlupáč podepíše ortel. Jenže ne smrti, Elliot je totiž tak trochu pošahaný a urostlého přítele vyláká z útulné garáže na dobrodružství do nezkrotné přírody. O to nebezpečnější je pak krajina, kde právě začala lovecká sezóna a jelen i medvěd představují velmi lákavou trofej, ať už na stěně nebo na talíři. Boog se tak musí vypořádat nejen s nástrahami divočiny, ale i mazanými léčkami ze stran krvežíznivých lovců.
Nesmrtelný medvěd
Většinu času tak hrajete za Booga a jen ve výjimečných případech se vžijete i do role veselého jelena, protože ten obvykle funguje jen jako zbraň. Medvěd Elliota uchopí a může jím mrštit proti nepříteli, přičemž podobně slouží i rozkošní králíci, co se v lese bezelstně pohybují. Ačkoliv se Elliotovi ani ušákům nic stát nemůže, přeci jen to na obrazovce vypadá trochu drsně, a snad by nějaký prak nebo žaludová puška byly decentnější.
První úkoly se většinou skládají z dělání si přátel. Nejprve si tak udobříte skunky, které také můžete házet, a to s větší účinností než jiná zvířata, jelikož po dopadu vypustí paralyzující dávku smradu. Dále vás čekají veverky, které zpočátku fungují spíš jako nepřítel, neboť po vás vrhají žaludy. Na druhou stranu, žádná tragédie se neděje. Žaludy vás jen omráčí a nikdy nezabijí. Stejně tak se nemusíte bát ani lovců, protože ačkoliv do vás vypálí celou dávku svojí kulovnice, stačí zmačknout několikrát X a máte zase plné zdraví. Všechno je tak absolutně nenásilné a přívětivé, že to opět odkazuje spíše na naší drobotinu, než že bychom si tenhle titul zahráli snad my sami.
Podivné vychytávky
V kampani máte několik vcelku zajímavých meziher, kdy se kupříkladu kutálíte z vrcholu hory uvnitř velké sněhové koule nebo střílíte na lovce ze speciálního praku, utvořeného z podprsenky natažené mezi jelením parožím. Jakmile dané mezihry odemknete, jsou vám pak jednotlivě nabízeny v menu, kde se k nim můžete podle chuti vrátit. Také si můžete zahrát šampionát ve velmi prostinkých minihrách mimo kampaň, spolu se čtyřmi charaktery ze hry.
Nebyla by to ale správná arkáda, kdyby se ani zde něco nesbíralo, přičemž tady se jedná o peníze, které navíc získáváte i po zlikvidování protivníka. Za mince si pak můžete vždy dokoupit nějakou Boogovu speciální vlastnost, jako je třeba lepší míření v házení nebo větší životnost. Rozdíl však stejně nijak zvlášť nerozpoznáte, a tak tato funkce působí spíš jen na okrasu než z nějakých praktických důvodů.
Ne vždy je happy end
Celá hra se zrovna nenese v moc komickém nádechu, který bychom přeci jen u takovéhoto titulu mohli očekávat. Sice si zachovává jakž takž vtip vycházející ze samotné předlohy, na druhou stranu jej velmi výrazně oklešťuje a nahrazuje to přihlouplými dialogy, upravenými pro poslech dětských uší, které jsou téměř nekonečně dlouhé. Další nevýhodou Open Season je naprostá jednoduchost, která nám přinese hladké proklouznutí všemi levely bez nejmenších obtíží, ale zároveň nás zbavuje jakéhokoliv adrenalinu z napětí, které může být podle nás přítomno i ve hrách pro ty nejmenší.
Grafika odpovídá filmu a ladně se tak nese v posledním trendu moderní počítačové animace. Bohužel Disneyho grafici nejsou už to, co bývali (čehož si jsou ostatně vědomi, a tak nalákali Pixar zpět pod svá křídla), takže stejně jako ztrácí filmové Open Season za svými konkurenty, uzavírá i herní inkarnace peleton bláznivých zvířecích adventur na PlayStation 2. Ovládání je pak celkem primitivní. Ačkoliv tedy umí Boog mnoho akcí, které si vyžadují každá svoje vlastní tlačítko, při samotném hraní je jich potřeba stejně jen pár, a ty obtíže nečiní.
Na obhajobu Open Season toho není moc co říct. Snad jen, že to mohlo být ještě horší, nežli teď. V každém případě propadnout se v hodnocení až na samotný průměr téhle už tak relativně slabé skupiny her podle animovaných filmů, to už je zkrátka pomalu umění. Pořád zde můžeme s klidem na srdci prohlásit, že těm malým věcem, které dělají tolik rámusu a neustále se vám pletou pod nohy, se výsledek bude líbit. A to ani nedocení kvality praku z práskačky jako někteří členové naší redakce. Nicméně na trhu jsou podobné hry mnohem valnější kvality.
