Přísun kvalitních FPS her evidentně neustal s vydáním "Halo 3". O přízeň předvánočně štědrých rodičů bude usilovat i titul Clive Barker's Jericho. Rodičů odrostlejších ratolestí, dodejme, protože takováhle hra by malému dítku přivodila přinejmenším kóma... A kde bereme tu jistotu, že Jericho má na to konkurovat současným hitům žánru first-person shooter? Z čerstvého dema! To prozradilo, že půjde o hru přinejmenším dobře řemeslně zpracovanou.
To však není jediný předpoklad úspěchu. Na rozdíl od starší hry, která nese Barkerovo jméno v názvu, tato vychází vstříc mase a to především co se výběru hlavních hrdinů týče. Tým Jericho je totiž složen z individuí, která zosobňují snad veškeré stereotypy současného herního průmyslu. Kdepak složité osobnosti, my chceme sexy hackerku, sexy sniperku, sexy "gothku", týpka s rotačákem a nekonvenčního kaplana, který namísto bible tasí kolty, volají dnešní hráči. Na druhou stranu, tato podivná diverzita otvírá obrovskou škálu možností a stylů, které jsou bezesporu kořením hratelnosti. V demu byly k mání tři, respektive tři a půl z celkem sedmi členů týmu Jericho a bylo skutečně velmi zábavné objevovat všechny schopnosti a dovednosti každého z nich. Je to tak, vojáci se neliší pouze zbraňovým arzenálem, ale také speciálními schopnostmi.
Tak třeba chlapík jménem Delgado je typický silným brněním a rotačním kulometem. Co už však není patrné na první pohled, to jsou schopnosti ovládat oheň: stačí stisknout tlačítko a z vojákova zápěstí vylétne ohnivý drak, jenž podpálí monstra v blízkém okolí. Jiný čudlík zase aktivuje ochrannou ohnivou bariéru. Zato slečna jménem Church je oděna pouze v lehkém latexovém úboru, avšak ta k tělu si někoho nepustí - v levé ruce třímá katanu, která představuje její hlavní zbraň. Sekundární zbraní je pak automatická pistole. A schopnosti? Když přijde na věc, tak Church vytasí dýku, řízne se do dlaně a ze své krve "vyčaruje" buďto kouli, jež znehybní nebo podpálí nepřátele. Obrázek skupiny monster spoutaných provazci, jež vycházejí z něčeho, co připomíná velkou červenou krvinku, působí jistým zvráceným způsobem fantasticky (Barker už začíná vystrkovat růžky). Další pohledná hrdinka nese jméno Black a vládne odstřelovací puškou, vylepšenou o granátomet. To by samo o sobě nebylo moc zajímavé, jenže Black je navíc nadána telekinezí a to do té míry, že dokáže ovládat i letící kulku. Kromě toho ji nedělá problém silou vůle odhodit nepřítele nebo předmět v její blízkosti (á la Force Push, když už byla řeč o těch stereotypech). Čtvrtým hrdinou, jenž se "objevil" v demu, je kapitán Ross, respektive jeho duše, která může posednou kteréhokoliv z členů týmu a obdařit jej schopností uzdravovat zraněné kolegy. Tímto způsobem je vyřešeno přepínání mezi postavami. Hratelnost je, jak vidíte, nesmírně bohatá, takže demo rozhodně s chutí projdete vícekrát.
Už od odhalení hry, je Jericho prezentováno jako týmová akce. To sice platí, ale pokud jste počítali i s nějakými taktickými prvky, tak budete zklamáni. Udílení pokynů bratrům a sestrám ve zbrani bylo zredukováno na pouhé "následuj mě", "jdi tam" a "počkej tady". Dodejme však, že takhle to platí v demu a je možné, že třeba nějaké taktické možnosti vyplynou ze schopností zbylých postav...
Demo je situováno do období středověku, které ostatně vývojáři prezentovali už na několika sadách screenshotů. Poznáte to zejména podle vzhledu některých protivníků, kteří připomínají rytíře nebo přesněji rytíře, kteří byli staženi z kůže, naporcováni a následně za pomoci různých skob a šroubů poskládáni do víceméně konzistentní podoby. V tomhle demo exceluje! Zrůdy jsou opravdu hrůzostrašné a vězte, že je budete mít možnost poznat doslova tváří v tvář...
Tempo hry je rychlé, i když naštěstí ne tak jako třeba v Painkillerovi. Spíše než se strachem tak budete bojovat s pocitem hnusu: na zemi jsou kaluže krve, stěny jsou "ozdobené" červenými cákanci a vzduchem se nese rudě zbarvený opar. Pár děsivých okamžiků si ale přeci jen zažijete, když coby Church opustíte zbytek týmu, abyste se vydali úzkou temnou chodbou na průzkum. Souboj, kterým tato krátká výprava vrcholí, je však z hráčského hlediska zklamáním. Ani Jericho totiž neminul hnusný trend, který v poslední době zamořil především konzolové tituly - totiž zapojení miniher typu "v pravý čas stiskni správné tlačítko". V demu je tento systém aplikován na (z diváckého pohledu) úžasnou honičku a souboj s mrtvolou křižáka, který vás pronásleduje starou studnou až na její dno. Stačí ale nevinný přehmat a sekvence se opakuje - a třeba desetkrát, dokud se nenaučíte ten správný prstoklad.
"Konzolovost" ze hry přímo vyzařuje. Už v samotné nabídce překvapí možnosti nastavení automatického zaměřování nebo schéma namapovaní kláves pro xboxový ovladač. A přiznám se, že ze začátku jsem měl sto chutí jej opravdu k PC zapojit. Každá postava disponuje (dříve či později) třemi typy útoku a dvěmi speciálními schopnostmi, přičemž každé akci je zasvěceno jedno tlačítko. Dále je tu pak možnost ovládat členy obou týmů (pohyby kolečka a klávesy "1" a "3") a úkony typu "skrčit se", "zoom" atp. Pokud jste někdy investovali do některé z těch speciálních hráčských klávesnic, pak ji zde využijete.
K celkovému dobrému dojmu z dema také výrazně přispívá kvalitní technické zpracování, ačkoliv titul rozhodně nepatří k tomu "nejkrásnějšímu", co si lze v dnešní době zahrát. Jericho nejenže pěkně vypadá, ale je také skvěle optimalizované. Na testované sestavě, která už je na dnešní poměry spíše podprůměrná (Athlon XP 3200+, GeForce 7600GT, 2 GB RAM) běžela hra v rozlišení 1440x900 a s nastavením "high" (s deaktivovaným anti-aliasingem) docela plynule, byť při náročnějších scénách bylo znát velké zpomalení. Textury jsou poměrně detailní, modely postav jakbysmet a o efekty také není nouze - zejména exploze těla po zásahu granátem působí, jakkoliv to zní morbidně, opravdu fantasticky. Smeknout ale musíme především před člověkem, který se postaral o hudební doprovod. Ten je vynikající a skvěle dotváří atmosféru...
