reklama
 
 

Europoslankyně: Co se dá z ACTA zneužít, bude zneužito

2. 2. 2012
Česká europoslankyně Zuzana Roithová sleduje vyjednávání smlouvy ACTA už několik let a bojovala za její odtajnění. Finální text dohody je podle ní vágní a mohl by být v praxi zneužit.
Doporučujeme

Kontroverzní obchodní dohoda ACTA, kterou zástupci Česka minulý čtvrtek v Tokiu podepsali, budí emoce od počátku své existence.

Česká europoslankyně Zuzana Roithová (KDU-ČSL) bojovala o odtajnění dohody a o přeformulování nejkontroverznějších pasáží. Přesto se domnívá, že současné znění nevyřeší problémy spojené s padělaným zbožím a vágní formulace dohody umožní její zneužití v praxi.

TIP: Dohodu ACTA v českém překladu si můžete stáhnout z webu ministerstva průmyslu a obchodu

Utajovaná jednání

Datarama: Jak vnímáte fakt, že původní verze ACTA byla dojednána v režimu utajení? Byly proto dle vašeho názoru racionální argumenty?

Zuzana Roithová: Bývá pravidlem, že pracovní dokumenty se nezveřejňují, a zde se na přísném utajení domluvily vyjednávající strany. Ovšem tak kontroverzní téma, které se dotýká široké veřejnosti, by mělo být vždy komunikováno s odbornou veřejností. V tomto případě se utajování podepsalo na kvalitě smlouvy.

Jak je možné, že jako členka Evropského parlamentu nemáte přístup k mezinárodním smlouvám?

Vyjednávání o dohodě ACTA bylo zahájeno za zavřenými dveřmi ještě před platností Lisabonské smlouvy. Přesto vláda USA dala dohadované znění k dispozici významným americkým firmám. Po vstupu Lisabonské smlouvy v platnost už Evropská komise měla povinnost ji poskytnout poslancům Evropského parlamentu, ale dál vedla utajovaná jednání v rozporu s Lisabonskou smlouvou. Ta totiž rozšířila demokratický dohled Evropského parlamentu u mezinárodních smluv tak, že přímo volení zástupci lidu mají mít přístup ke všem informacím ve všech fázích vyjednávání mezinárodních smluv. My jsme se ale k textům dostávali jen neoficiálně - komunikací přes Atlantik.

Účastnila jste se iniciativy za odtajnění. Jak tento proces na půdě EP vypadal?

Se třemi dalšími kolegy z Evropského parlamentu jsem iniciovala písemné prohlášení žádající odtajnění těchto jednání. Naší iniciativu podpořilo 393 europoslanců (mimochodem: bylo to teprve 41. písemné prohlášení Evropského parlamentu od roku 2004, které shromáždilo nadpoloviční podporu, a první úspěšné, které inicioval český europoslanec) a Evropská komise byla nucena vyjednávaný text poprvé oficiálně zveřejnit a uspořádat několik veřejných slyšení.

Pokud jde o obsah, s kolegy jsme několikrát interpelovali komisi. Evropský parlament v návaznosti na naše iniciativy schválil usnesení, kterým dal Evropské komisi limity vyjednávání - považuji tedy za úspěch, že se nám podařilo ovlivnit obsah ACTA tak, že byly vypuštěny ty nejextrémnější návrhy, jako bylo například odpojování od internetu, a doplnit - bohužel jen některá - omezení s ohledem na občanská práva v EU.

Slovo "musí" nahradilo "může"

Finální znění ACTA podepsané v Tokiu ale stále počítá s možností přenosu odpovědnosti na poskytovatele internetu i s možností kontrol počítačů a telefonů na hranicích. Jak je to možné?

Některé naše výhrady vyřešili vyjednavači vlád a Evropské komise tak, že slova "musí" nahradili slovy "může" nebo "nemusí". Takže bude záležet na EU a členských státech, v jakém rozsahu budou zejména tato ustanovení implementována do zákonů a prováděna v praxi. Smlouva sama tak vytváří nejistoty pokud jde o dosažená legitimní práva evropských spotřebitelů a já jako člen Výboru pro občanská práva a zpravodajka Evropské lidové strany, tedy nejsilnější frakce Evropského parlamentu, budu usilovat o přijetí alespoň některých záruk v doprovodném usnesení Evropského parlamentu.

Které body aktuální verze smlouvy považujete za problematické?

Obávám se, že co může být zneužito, bude zneužito. Zákony a mezinárodní smlouvy by vůbec neměly ponechávat prostor pro obojetný výklad - to je s odpuštěním možné na Východě, ale ne na Západě, za jehož součást se považujeme. Problematických ustanovení je v dohodě celá řada. Největší evropští experti na právo duševního vlastnictví (včetně profesorů z univerzity v Cambridge) vyzvali evropské a národní instituce, aby ACTA neratifikovaly. Předala jsem už loni tuto analýzu českým vyjednávačům z ministerstva průmyslu a obchodu a pracovníkům Stálého zastoupení ČR při EU v Bruselu.

Ačkoli ty nejhorší návrhy z hlediska narušování soukromí a základních práv občanů byly po tlaku Evropského parlamentu odstraněny, jiné se staly nepovinnými. Týká se to i kontrol osobních zavazadel na vnějších hranicích, stejně jako povinností poskytovatelů internetových služeb.

Dalším problémem je střet se současným českým právem, podle kterého si lze opatřit jednu kopii CD či DVD pro osobní potřebu. Podle ACTA by to bylo nelegální, protože programy, které vám umožní převést legálně zakoupené cédéčko do vašeho telefonu, smlouva zakazuje.

Třikrát a dost

Jak se na základě ACTA změní role poskytovatelů internetu? Zůstane zachována anonymita uživatelů, kterou dnes provider prozradí jen na základě soudního příkazu?

ACTA mění současnou situaci tak, že k vydání informací už není potřeba soudní příkaz, ale bude stačit podání žaloby majitelem příslušných práv. Toto ustanovení je dobrovolné, takže bude záležet na členských státech, zda-li to ponechají v pravomoci soudů, či se vydají cestou Francie a jejího kontroverzního HADOPI. Podařilo se sice prosadit několik právních pojistek, které by měly zabránit zneužití tohoto ustanovení (týkají se elektronického obchodu, garance spravedlivého procesu a ochrany základních práv, včetně ochrany soukromí). Jak ale lze odhalovat, co je legální, bez systematického prolamování práva na ochranu soukromých informací?

Politika "třikrát a dost" není v ACTA přímo obsažena. Nehrozí, že k ní budou provozovatelé internetu nepřímo dotlačeni, protože se jinak ocitnou v potížích?

Opět opakuji, že mám strach z toho, že co může být zneužito, bude zneužito.

Padělky z Číny

Smlouva umožňuje předběžné provádění jejích ustanovení ještě před ukončením ratifikace. Pokud by k tomu ČR přistoupila, bylo by pak ještě možné volně formulovanou ACTA přizpůsobit české legislativě?

To záleží na tom, zda se politici v ČR budou opírat o analýzy expertů místo o jednoznačné vyjádření ministerstva průmyslu a ministerstva zahraničí. Zavázat poskytovatele internetových služeb k předávání informací o jejich klientech je dnes v rozporu jak se směrnicí EU tak s českým zákonem o některých službách informační společnosti. Hraniční kontroly obsahu, který by mohl porušovat práva majitelů duševního vlastnictví či ochranné známky, mají být povinné u malých obchodních zásilek. Chybí však jejich definice, takže bude asi záležet na celnících, jak to budou řešit v praxi.

Kontrola téhož obsahu v osobních zavazadlech není pro smluvní strany povinná. Takže opět bude záležet na postoji celní správy v různých zemích. Plošné kontroly na Ruzyňském letišti už jen z kapacitních důvodů nelze očekávat. Ale zkušenosti z praxe mne varují. Řadu let je známo, že za hranicemi s Rakouskem a Německem bývají čeští řidiči často šikanováni celní policií, která je zdržuje a prohledává jejich auta včetně zavazadel, ačkoli uvnitř Unie byly celní i osobní kontroly dávno zrušeny. Dovedu si představit, že se ke kontrole zavazadel mohou na základě ACTA přidat i kontroly nosičů digitálních informací. Na naše stížnosti Komise a bavorská vláda odpověděly, že pokud kontroly nejsou soustavné, mají na ně policie či celníci právo i uvnitř EU. Ale dobrou zprávou je to, že Německo odmítlo smlouvu ACTA podepsat.

Má ACTA podle vašeho názoru i nějaké výhody? Přináší praktický dopad na boj s paděláním zboží?

Bylo by pěkné, kdyby dohoda ACTA mohla přispět k zásadnímu zlepšení ochrany duševního vlastnictví a evropských podnikatelů, kteří dosud marně bojovali proti padělkům dováženým z třetích zemí. Kromě obrovských ekonomických ztrát padělky také doslova ohrožují zdraví spotřebitelů a nejde jen o padělané léky. Jenže z celkového počtu zachycených padělků v Evropě pochází 64 % procent z Číny, a jelikož se dohoda bude týkat jen států, z kterých do Evropy padělky neproudí, jako jsou USA, Kanada, Japonsko atd., tak praktické zlepšení boje s padělky nenastane.

Celníci podle odhadů zadrží jen asi půl procenta z padělků, které putují do Evropy. Ale dohoda neříká nic o tom, že dojde k zásadnímu posílení kontrol v přístavech a na dalších místech, kudy padělané zboží velkolepě proudí do Evropy. Očekávám, že díky posílené spolupráci mezi dozorovými orgány by mělo dojít k jednoduššímu odhalování padělatelských sítí. Fakt, že dohoda se netýká zemí jako je Čína, Indie či Brazílie, ale považuji za zásadní problém. Vzhledem k tomu, že existují vážné pochybnosti o efektivnosti ACTA, poslala jsem spolu s dalšími kolegy loni interpelaci na Evropskou komisi obsahující cílené otázky. Odpovědi mě ale neuspokojily.

(Interpelace Zuzany Roithové i odpovědi najdete ZDE.)

Represe nikam nevede

Skupina evropských poslanců se údajně kvůli ACTA hodlá obrátit na Evropský soud, aby přezkoumal, zda-li je smlouva v souladu s unijním právem. Troufáte si odhadnout, jak by toto posuzování mohlo dopadnout?

Nemohu předjímat rozhodnutí soudu. Podle studie Evropského parlamentu však například v článku 13 rozpor rozhodně existuje. Ale protože v řadě kontroverzních článků byly doplněny věty o potřebě souladu s právem EU a zákony signatářských zemí, či slova "musí" zaměněna za "mohou", tak většinu z nich možná soud pomine, dokud nebude mít důkaz, že se tato opatření opravdu někde zavedla.

Nemohla by místo ACTA třeba na půdě Evropského parlamentu vzniknout jiná dohoda, která by skutečně omezila padělatelství, a zároveň by více respektovala požadavky a svobody občanů EU?

Jsem přesvědčena, že EU musí zásadně změnit strategii boje s padělky a pirátstvím a poučit se ze studií expertů, kteří nepovažují represivní opatření za účinná. Řešení těchto problémů zkrátka nevede přes kriminalizaci středoškoláků. Současné znění ACTA nerespektuje potřebnou rovnováhu mezi zájmy držitelů práv k duševnímu vlastnictví a právy ostatních a nezahrnuje další státy, kde skutečně padělky vznikají. Navíc experti upozorňují na rozpory se smlouvou Světové obchodní organizace o ochraně duševního vlastnictví TRIPS, což povede k nekonečným soudním sporům například při zadržení podezřelého zboží. Jednoznačně preferuji mnohostrannou smlouvu, která bude platit i pro zmíněné státy a bude v souladu s evropským právem, které garantuje ochranu našich občanských svobod. Evropský parlament ale nemá zákonodárnou iniciativu a už vůbec nemá kompetenci vyjednávat mezinárodní smlouvy, ale má právo - a věřím že i sílu - přimět Komisi, aby připravila koncepční a vyvážené řešení.

TIP: Líbí se vám naše články? Sledujte Dataramu na Facebooku, na Google+ nebo na Twitteru!

autor: Jan Kovalík

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama