Beer Tycoon - postav si svůj pivovar!

Patrik Khudhur
31. 12. 2006 0:00
Léta tam stál, stát bude dál, pivovar u cesty, každý ho znal...
Foto: Hratelně.cz

Ohromná popularita všemožných tycoonů, tedy her, v nichž každý skrytý megaloman zhmotní své představy, působí, že světlo světa stále spatřují jejich další a další variace. Již jsme měli možnost vybudovat si transportní impérium, zábavní parky i globální síť pizzérií a nyní přichází něco, po čem české srdce pravděpodobně baží úplně nejvíc - simulace řemesla pivovarnického.

Bylo nebylo...
Táhlo mi tehdy na třicítku a já se zase opil, jak zákon káže. Tak si kráčím ztichlou ulicí, celý svět se se mnou točí a někde v dáli za řekou vyjí vlci. A tehdy se to stalo. Z nebe sestoupil samotný anděl, obrátil se ke mně a pravil: "Bohumile, Bohumile, mám takovou žízeň...". Jsa dobrého srdce i vychování, podal jsem mu láhev nedopitého piva. A tehdy mě to napadlo: "Pít musí i andělé!". Pivo bylo smyslem mého života tak jako tak, proč si tedy nezkusit kromě konzumace i jeho výrobu? Ráno hned po vystřízlivění jsem spěchal do banky, abych zažádal o půjčku. Úředník byl asi momentálně nesvéprávný a já dostal štempl na celých sto tisíc! Tak se začalo stavět.

Foto: Hratelně.cz

#hodnoceni

Kořeny pivního impéria
Když jsem se rozmýšlel, kde začnu stavět, vybíral jsem mezi Belgií a Německem, a nakonec jsem zvolil malé městečko ve středním Bavorsku. Svůj pivovar jsem rovněž chtěl koncipovat jako menší a lukrativnější pro vybranou klientelu - zavrhnul jsem tedy myšlenku stavět ultramoderní impérium pro masy konzumentů a zaměřil se na vizi minimalistického pivovárku ve stylu minulých století.

Nelelkoval jsem, sebral svou dodávku a hnal si to k vlastní parcele. Šlo o solidní prostor, na němž zatím stálo jen depo pro vývoz hotového moku. Bylo načase nahnat dělníky a přinutit je řádně makat. Jsa hnidopichem, udělal jsem si nejprve náčrt svých plánů - stodoly pro skladování obilí a chmelu, samotného pivovaru, kde se suroviny připraví k fermentaci, kvasírnu, sklad pro uchovávání soudků, lahvárnu, překladové prostory, restauraci pro prodej vlastního tekutého zlata i německých klobásek - a předal je dělníkům. Kluci se díky slíbeným prémiím činili a než jsem se nadál, vše stálo na svém místě. Teď zbývalo sehnat lidi a celý ten kolotoč rozjet naostro. Skladníky, řidiče, servírky i bílé límečky jsem rekrutoval z řad svých bývalých spolupijanů a bylo vymalováno. Pak mi však došla ještě jedna věc - chce to přijít s vlastním receptem!

Foto: Hratelně.cz

Klasické ležáky i exotické patoky
To nejzajímavější ze všech mých pivních patálií bylo (a je) bezesporu právě to, co se zpočátku jevilo nejméně složité, tedy vymýšlení nových originálních receptur. Z role pijana mi nikdy nepřišlo, kolik práce taková tvorba piva obnáší. Dokážete si jistě představit ten počáteční šok, který mne udeřil, když jsem prve spatřil, co všechno musím u každého receptu definovat.

Nejprve si zvolím základní slad, přičemž následně mohu přidat také nějaký speciální (třeba čokoládový, můj osobní favorit). Nedílnou součástí tekutého chleba je rovněž voda, kde je na výběr mezi její tvrdou a měkkou variantou. Přidá se chmel, jehož odrůd je také víc, než by nezasvěcený pozorovatel mohl předpokládat, a do toho přijde kvásek. Když mám bláznivý den, dochutím vzniklý mix nějakou šílenou chutí a vyžívám se v tvorbě limitovaných edicí oříškového, brusinkového nebo pálivého piva, vždyť v Německu se pijou i horší věci.

Foto: Hratelně.cz

Neskočíme na jedničku?
Jelikož jsem na to šel od lesa, patřím dnes mezi elitu nejúspěšnějších obchodníků světa a vlastním hlavní podíly nejuznávanějších pivovarnických závodů. Svou tvář poznávám na obálkách všemožných časopisů a pro radu si ke mně chodí kdejaký holobrádek. Využívám marketingovou propagaci a poselství o jedinečnosti našich piv spatříte v televizi i na reklamních billboardech u E55. Je to zkrátka terno.

Jen se teď začínám malinko nudit a to dokonce mnohem dřív, než jsem čekal. Mám všechno a vlastně mi úplně stačí sledovat celý ten koloběh a přebírat hotovost i nekryté šeky. Nevím, jestli mě to tak docela naplňuje. Ač byla základní idea velice interesantní, mohlo se to celé realizovat mnohem lépe. Nedokážu říct co přesně - více starostí o ekonomii, větší dohled nad výrobou, rozvozem piva nebo větší variabilita tohoto byznysu, ale něco tomu chybí. V uších mi zní podivně otravná hudba a celý svět mi přijde uměle renderovaný a příliš omezený. Jedinou opravdovou radost tak nacházím v tvorbě dalších a lepších receptů, ale ani to už není to, co bývalo. Nejspíš celý koncern prodám a opět přejdu na poctivé chlastání s vymýšlením opileckých historek. Třeba hned teď, o letošním Silvestru.

 

Právě se děje

Další zprávy