reklama
 
 

Anonymous může být každý, stačí kliknutí. I neúmyslné

31. 1. 2012
Foto: ISIFA
Stát se jedním z Anonymous je otázkou rozhodnutí, zapojit se do útoků pak otázkou kliknutí.
Doporučujeme

Komentář - Po českém podpisu obchodní dohody ACTA se i k nám přenesl fenomén masových (DDoS) útoků, které byly namířeny na weby vlády a asociací, které zastupují zájmy majitelů duševního vlastnictví.

Z reakcí řady internetoých uživatelů a některých médií (včetně Aktuálně.cz) by se mohlo zdát, že se schyluje ke třetí světové válce nebo přinejmenším k teroristickému útoku. Takové scénáře ale zavánějí spíše poplašnou zprávou.

Já Anonym

Předně proto, že myšlenka globálního hnutí Anonymous je od začátku postavená na tom, aby příslušnost k hnutí byla jen otázkou prohlášení. Tedy: každý, kdo o sobě prohlásí, že je členem Anonymous, je členem Anonymous.

A nebo si stačí nasadit masku Guye Fawkese (neúspěšný britský katolický atentátník ze 17. století se stal ikonou anarchistů díky komiksu a filmu V jako Vendeta), kterou tento hacktivistický kolektiv přijal za svou.

Na jednání parlamentu v nich dorazilo i několik desítek polských zákonodárců, kteří tak demonstrovali nesouhlas s dohodou ACTA.

Svobodný internet

Sympatizanty Anonymous spojuje zájem o svobodný internet. Velkou pozornost věnují tomu, jak bude prostor, ve kterém se odehrává čím dál větší část našich životů, svobodný a otevřený.

Právě díky otevřenosti a svobodnému toku informací je globální síť tak důležitá a umožňuje lidem komunikovat, spolupracovat a globálně sdílet data i myšlenky. Většině sympatizantů Anonymous nebylo třicet, tyto "výdobytky" globální sítě proto přirozeně vnímají jako dané a nedotknutelné a jsou připravěni si je nenechat vzít.

Nechat internet svázat pravidly lobbystů by znamenalo proměnit tuto pulzující komunikační síť v distribuční kanál, vyhrazený pouze pro určitý typ služeb. To kreativní a nové, to co vzniká na základě svobodné komunikace a spolupráce lidí, by bylo vytlačeno na okraj.

Hackerem jedním klikem

Na decentralizovaném a neřízeném internetu Anonymous využívají necentralizované a neřízené zbraně. Jejich "hackerské útoky" jsou digitální obdobou davových demonstrací či blokád z reálného světa.

DDoS kampaně se Anonymous podařilo proměnit v ideální pomůcku on-line aktivistů. S minimálním úsilím působí maximální ohlas a v podstatě zanedbatelné škody. A hlavně: i k zaplavování serverů se může připojit prakticky každý.

Anonymous si to vyzkoušeli už v roce 2010. Nainstalováním jednoduché aplikace LOIC (Low Orbit Ion Cannon) se uživatelé z celého světa zapojili do sítě, jejíž silou Anonymous zaútočili na servery firem PayPal, Visa a MasterCard, které zmrazily finanční prostředky WikiLeaks.

Má to samozřejmě svá rizika. Několik desítek uživatelů, kteří se k útokům proti Paypalu připojili, čelí v USA vyšetřování.

Anonymous proti své vůli

Při nedávné vlně útoků, kterou odstartovalo uzavření sdílecího serveru Megaupload, ale Anonymous překročili jistou hranici. Použili totiž mimo jiné velmi kontroverzní postup a zapojili do útoku i uživatele, kteří o to neměli zájem.

Hacktivisté pomocí Twitteru a Facebooku rozšířili odkaz na kus kódu, uloženého na serveru pastehtml.com. Každý, kdo na nevinně vyhlížející odkaz klikl, se stal součástí útočné sítě.

Tento postup kritizovali i někteří členové hnutí, podle kterých je neetický. "Musíme za uživatele bojovat, a ne vystavovat je potenciálnímu nebezpečí vězení," citoval jednoho z nich magazín Wired.

Pak nám klikání nepomůže

Kliknutí na podobný odkaz samozřejmě z nikoho nedělá přímého kandidáta na cestu do nejbližšího žaláře. U soudu je důležité prokázat úmysl způsobit škodu, která v případě DDoS útoků bývá minimální. 

Váhání nad tím, jestli je, či není trestné kliknout na odkaz na monitoru, ovšem přesně vystihuje obavy z toho, jak by se internet mohl změnit, pokud převáží názor, že je mu nutné vládnout pevnou rukou v podobě ACTA, SOPA, PIPA a dalších regulačních zákonů.

Pak už nám žádné klikání na odkaz nebo "teroristi z internetu" nepomohou.

TIP: Líbí se vám naše články? Sledujte Dataramu na Facebooku, na Google+ nebo na Twitteru!

autor: Jan Kovalík

Související

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama