reklama
 
 

Zažil krizi jako první. Jak se Island probírá ze šoku

31. 7. 2012 5:30
Na dosud nejrychlejší a nejdrsnější propad ekonomiky si teď už málokdo vzpomene

Praha - Jako první se v Evropě nedostalo do krize Řecko, Irsko ani Pobaltské země. Ale Island. Podle ekonomů se jednalo o dosud nejrychlejší a nejdrsnější propad některé z národních ekonomik.

Neutekly ani čtyři roky a svět upírá pozornost prakticky jen na jižní křídlo Evropy. Na islandskou smršť si už málokdo vzpomene. Zdá se, že ani není důvod.

Islandská ekonomika loni rostla o 3,1 procenta, což předčilo očekávání centrální banky, Mezinárodního měnového fondu (MMF) i OECD. Letos se má HDP zvýšit o 2,8 procenta, domácí poptávka pak o čtyři procenta. Zlepšuje se rating země, která se ze spekulativního pásma vrátila do investičního.

Podle analytika Jana Jedličky z České spořitelny je nyní islandský trh postaven na zdravých základech. "Většina dluhů byla odepsána, a proto věřím v pokračování dosavadního pozitivního vývoje," říká.

Jeho slova potvrzuje i Michal Brožka z Raiffeisenbank: "O rostoucí důvěře svědčí také to, že dokáže prodat dluhopisy na finančním trhu, i když placený úrok je stále relativně vysoko. Cena za riziko je asi poloviční oproti Španělsku, ale asi třikrát vyšší než v případě Dánska," připomíná.

Někteří ekonomové přesto zůstávají nohama na zemi a situaci na Islandu jednoduše hodnotí slovy: "Mohlo to být mnohem horší."

Nejvíce kritiky zaznívá od Jona Danielssona, Islanďana, který působí na London School of Economics. Politici i MMF podle něj vykreslují situaci pro zbytek světa příliš růžově.

Rána z čistého nebe

Jak pro část ekonomické veřejnosti, tak pro Islanďany představoval pád na podzim 2008 "ránu z čistého nebe".

Krátce před krizí se Island mohl chlubit čtvrtým největším hrubým domácím produktem na hlavu ve světě. V Evropě na tom byl po Lucembursku nejlépe. Nezaměstnanost se pohybovala mezi nulou a jedním procentem.

Poté ale přišel ostrý sešup. "Žádný trh do té doby nepadl tak rychle a tak tvrdě," uvedl pro The New York Times Danielsson. Jedna z Islanďanek pro tytéž noviny vzpomíná, že si přišla, jako by se nečekaně a bezdůvodně ocitla ve vězení.

Na záchranu ekonomiky posloužila především stabilizační půjčka od MMF, peníze poskytly i další skandinávské státy.

Připomeňte si, proč ke kolapsu došlo:

Dovoz zdražil na dvojnásobek

Islandský boj s krizí by rozhodně vypadal jinak, pokud by ostrovní stát používal euro nebo jinou "velkou" měnu. Tu neměl, takže se zákonitě nevyhnul skokovému zdražení krony. Zatímco v červenci 2008 lidé platili za dolar 75,4 krony, v listopadu to bylo přes 140 kron.

Krona byla extrémně kolísavá hlavně kvůli tomu, že se fakticky jedná o nejmenší volně plovoucí měnu ve světě. "Další země, které jsou podobně velké jako Island buď vlastní měnou neplatí - například Estonsko či Lucembursko, nebo ji mají pevně navázanou na silnější měnu. To se týká Malediv, Baham, Lotyšska nebo Litvy," stojí ve studii OECD.

Znehodnocená krona měla i svá pozitiva. Zlevnily produkty, které Island vyváží. Přilepšili si hlavně rybáři, stejně tak hliníkárny nebo farmaceutické firmy. Jásat mohli i podnikatelé v cestovním ruchu - krize a levnější služby totiž do té doby drahou destinaci zpřístupnily turistům.

Zahraniční zboží ovšem najednou stálo dvakrát tolik. Island toho přitom dováží poměrně mnoho, ať už potraviny, ropné produkty, nebo dopravní prostředky.

Situace se navíc mohla ještě zhoršovat. Byznysmeni totiž udělali to, k čemu by se uchýlil na jejich místě každý - začali se tamních korun (kron) zbavovat a vyměňovat je za dolary či eura. S nižší poptávkou ovšem oslabování krony pokračovalo. Centrální banka se proto rozhodla jednat a směnitelnost krony začala kontrolovat.

Podle Jiřího Tylečka z X-Trade Brokers může podobné opatření v budoucnu odradit investory. Jinak se ale experti shodují, že krátkodobě tento krok Islandu pomohl.

"V mimořádných dobách je potřeba přijímat mimořádná opatření," komentuje Jan Jedlička z České spořitelny. Kapitálová omezení by však neměla trvat příliš dlouho, zdůrazňuje ekonom Partners Pavel Kohout.

Akcionáři odešli s prázdnou

Na rozdíl od zemí jižní Evropy se však vláda nebála nechat padnout tři největší banky v zemi. Respektive je převzala, následně rozpustila jejich investiční oddělení a zaručila se pouze za vklady domácích občanů - ztráty tedy nesli v první řadě akcionáři (sumu, o kterou přišli, odhaduje OECD na 41 miliard eur).

Stejně tak vláda pomohla místním dlužníkům. Řada domácností si totiž vzala kvůli nižším úrokovým sazbám hypoteční úvěr v zahraniční měně. Jakmile tedy krona oslabila, splátky zdražily o desítky procent.

Podle agentury Bloomberg proto banky (v té době již vlastněné státem) prominuly domácnostem půjčky v hodnotě 13 procent hrubého domácího produktu.

Čím byla tedy islandská krize specifická? Jan Jedlička se podivuje především nad tím, že vůbec mohla vzniknout. "Jak se stalo, že zemička o velikosti Brna dokázala přesvědčit zahraniční investory, aby jí napůjčovali 90 miliard eur?" ptá se ekonom.

Pro představu. V přepočtu na obyvatele si islandské banky obstaraly 7,8 milionu Kč, zatímco český státní dluh na obyvatele nyní činí zhruba 190 tisíc korun.

Podle Pavla Kohouta přináší islandská krize poučení, že v krajních případech může být státní bankrot spojený se znehodnocením měny jediným a nejlepším řešením. "Někdy jde o jedinou šanci zbavit se dluhů," věří Kohout.

"Byly přiznány chyby a v mnoha oblastech se začalo nanovo," souhlasí Jiří Tyleček, podle něhož se příběh Islandu shodoval spíše s krizí v USA. "Ohromně se zvětšil finanční sektor, který úvěroval nemovitostní i další bubliny. Jihoevropské země mají problémy se společnou měnou," vysvětluje, proč se nedá "islandská cesta" na dluhovou krizi eurozóny bez problémů aplikovat.

Krize vrhla Island do náruče EU. Více čtěte zde:

autor: Tereza Holanová | 31. 7. 2012 5:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama