Vzácné kovy nad zlato. Nacionalismus zdrojů je zpět

Karel Toman
3. 10. 2009 12:00
Čína dodává světu skoro všechny vzácné kovy, teď chce dodávky omezit na čtvrtinu
Vrt vede do hloubky 1400 metrů. Těchto trubek - každá o délce deset metrů - se tedy spotřebuje mnoho.
Vrt vede do hloubky 1400 metrů. Těchto trubek - každá o délce deset metrů - se tedy spotřebuje mnoho. | Foto: Ondřej Besperát, Aktuálně.cz

Peking - Na začátek hádanka. Co má společného i-pod, naváděná raketa, větrná elektrárna, úsporná žárovka, laser či elektromobil? Bez vzácných kovů je to hromada šrotu. S nimi naopak hi-tech zboží budoucnosti. 

A teď pár čísel. Čína ovládá světový obchod se vzácnými kovy z 95 procent a má 60 procent všech známých světových zásob. Světová poptávka po vzácných kovech dosahuje kolem 124 tisíc tun ročně a do roku 2015 se kvůli rozvoji "zelených technologií" zdvojnásobí.


Spravedlivé krádeže?

  • Nacionalismus přírodních zdrojů není čínským patentem, za kolonialismu byl běžným nástrojem zahraniční politiky. Pravidla světového obchodu to měla odstranit. Poslední dobou se ale znovu poměrně často objevuje v rostoucích ekonomikách s "demokratickým deficitem".
  • Demokraticky zvolený venezuelský diktátor Hugo Chavéz dal roku 2007 západním těžařským společnostem "na výběr". Buď se vzdají většiny ve svých venezuelských expoziturách ve prospěch státní firmy a zůstanou minoritními vlastníky. Nebo jim budou jejich společnosti znárodněny. Exxon a CononoPhilips odešly, British Petrol (BP) a norský Statoil zůstaly. Venezuela má přitom zásoby ropy, které se podle odborníků mohou rovnat těm saúdským.
  • Podobně to udělalo Rusko, když donutilo BP a Shell, aby své většinové podíly v ruských nalezištích předaly státnímu Gazpromu. Ekvádorská vláda použila k získání kontroly nad Occidental Petroleum dokonce vojsko. Zimbabwe znárodnila těžbu uranu a metanu.
  • "Prospěch z přírodních zdrojů rozvojového světa už nesmí proudit jen jedním směrem," zdůvodnil to za všechny venezuelský ambasador ve Spojených státech Bernardo Alvaréz.

A to nejlepší nakonec: Čína se teď vážně zabývá tím, že export vzácných kovů omezí na pouhou čtvrtinu současné celosvětové poptávky - na 35 tisíc tun ročně.

Když nemůžou kovy k výrobci...

Ve světě to vyvolalo paniku. Jen samotné Japonsko totiž ročně potřebuje 40 tisíc tun  a jeho spotřeba roste - jedna baterie auta budoucnosti, hybridní Toyoty Prius, potřebuje kolem 12 kilo vzácných kovů. Japonsko proto začalo hekticky hledat zdroje jinde.

USA zase reagovaly zavedením 35 procentní přirážky na dovoz čínských pneumatik na příští tři roky. Čína na to odpověděla hrozbou zákazu dovozu amerických autodílů a kuřecího masa.

Čína tak jen podtrhla trend patrný posledních několik let. Rychle se rozvíjející "Třetí svět" si začal uvědomovat strategickou moc svých přírodních zdrojů a začal si je brát od západních firem zpět (viz box).

Většina z nás vůbec neví, jak se 15 prvků ze skupiny vzácných kovů jmenuje. Setkáváme se s nimi ale na každém kroku.

Čínské ministerstvo průmyslu a informačních technologií teď prosazuje úplný zákaz vývozu těch, které používáme v úsporných žárovkách, led diodách a plazmových televizorech, laserech, jaderném výzkumu, medicínském zobrazování nebo při polymeraci.

Vývoz kovů používaných v mechanikách počítačových pevných disků, ve větrných turbínách, filtrech výfukových plynů a bateriích elektromobilů, chce čínská vláda omezit výše zmíněnou kvótou 35 tisíc tun ročně.

...musí výrobce za kovy

Argument Číny je prostý - přilákat investory, kteří vzácné kovy potřebují. "Nesledujeme jen krátkodobý cíl vyhnání cen," přiznal počátkem září Čao Šuang-lien, guvernér regionu Vnitřní Mongolsko, kde leží většina čínských zásob vzácných kovů.

Kupecky dává čínský argument smysl. Roční obrat v ochodu se vzácnými kovy dosahuje "pouhé" dvě miliardy dolarů ročně. Obchod s výrobky, které je nutně potřebují ale zhruba sta miliard ročně.

Časopis Newsweek, který o záměru čínského ministerstva informoval, to označil za návrat k nacionalismu přírodních zdrojů.

Uranový důl
Uranový důl | Foto: Aktuálně.cz

Pro svět by takové přiškrcení obchodu se vzácnými kovy znamenalo skutečný problém. Díky své levné pracovní síle a bohatým zdrojům si totiž Čína v minulosti jejich produkci takřka bezvýhradně uzurpovala. Státy jako Rusko, Austrálie, Jižní Afrika, Kanada a USA neměly šanci levné čínské produkci konkurovat a tak svůj těžební i zpracovatelský sektor omezily či úplně uzavřely.

Produkce vzácných kovů je přitom velmi energeticky a ekologicky náročná, ruda se při ní například máčí ve vařící kyselině sírové. Zavedení nebo i jen obnova produkce na komerční bázi může podle Newsweeku trvat i dekádu.

Čína mezitím mohutně investuje do zdrojů vzácných kovů po celém světě. Jedna čínská společnost zvýšila nedávno svůj podíl v australské těžařské firmě Arafura Resources na čtvrtinu, druhá čeká na svolení úřadů k získání většiny v Lynas Corporation.


 

Právě se děje

Další zprávy