Poslední odkaz mrtvého senátora: Zákon, který může potopit Slovensko

Je to zlomový návrh, jehož cílem je odříznout Kreml od zisků z vývozu ropy, plynu či uranu a donutit Putina k mírovým rozhovorům. Nový sankční balík čeká v Kongresu na schválení a má i požehnání Bílého domu. Hrozí drakonickými cly i zemím, které nakupují ruskou ropu a plyn. Mezi ně patří kromě Maďarska a Slovenska třeba i Francie.

Text přelomové normy byl dokončen těsně předtím, než vlivný republikánský senátor Lindsey Graham naposledy navštívil Ukrajinu (v den návratu z Kyjeva 11. července zemřel, pozn. red.). Má podporu napříč politickým spektrem – původní verzi spolupodepsalo 84 senátorů a 151 členů Sněmovny reprezentantů.

Trump zasáhl: Místo likvidačních 500 procent „jen“ stovka

Původní verze zákona počítala s uvalením až 500procentních cel na vybrané komodity ze zemí, které od Ruska kupují ropu, naftu, benzin, uran či zkapalněný plyn (LNG). Na popud prezidenta Donalda Trumpa však zákonodárci nakonec parametry zmírnili.

Bílý dům se obával, že pětisetprocentní cla by vedla k okamžitému kolapsu globálních energetických trhů a k fatální diplomatické roztržce s klíčovými spojenci, především s Indií, která importem z Ruska pokrývá čtyřicet až padesát procent své spotřeby ropy. Sazba se tak snížila na stále velmi citelných sto procent.

Tato cla mají dopadnout na pět největších odběratelů ruské ropy, mezi něž v současnosti patří Indie, Čína, Slovensko, Maďarsko a Ázerbájdžán. Stejná stoprocentní cla by zasáhla také pětici největších kupců ruského zemního plynu – kromě Číny a Maďarska tedy také Japonsko, Francii a Belgii.

Ekonomická hrozba pro Slovensko a Maďarsko

Zákon nicméně myslí na pragmatickou výjimku: státy, u nichž ruský plyn tvoří méně než 15 procent celkové domácí spotřeby, se trestným clům vyhnou. To se týká Japonska, Číny a velmi těsně i Francie. Naopak v Maďarsku ruské dodávky pokrývají zhruba 70 až 80 procent celkové spotřeby plynu. Na Slovensku jde zhruba o třetinu.

Pro hospodářství Slovenska a Maďarska by tak praktické uplatnění tohoto zákona znamenalo drtivý zásah, neboť obě země jsou fatálně závislé na ruských energetických surovinách a zároveň úzce propojené s americkým trhem. Pokud by Washington skutečně uvalil stoprocentní cla na jejich export do Spojených států, slovenským a maďarským průmyslovým podnikům by hrozila okamžitá ztráta konkurenceschopnosti na jednom z nejvýznamnějších mimoevropských trhů.

Slovensko by tak mohlo čelit brutálnímu propadu v exportu automobilů, které tvoří páteř tamního hospodářství a míří ve velkém právě do USA. Maďarsku by zase cla zasadila fatální ránu ve strojírenském, farmaceutickém a chemickém průmyslu.

Druhou, ještě dramatičtější možností je, že by se obě země pod hrozbou těchto likvidačních cel musely okamžitě a zcela odříznout od ruské ropy a plynu. Pro slovenskou rafinerii Slovnaft i maďarskou skupinu MOL by se tak naplnila technologická noční můra, protože jejich zpracovatelská zařízení jsou po desetiletí optimalizována specificky pro těžkou ruskou ropu z ropovodu Družba.

Pocta po vzoru Magnitského

Přechod na alternativní ropu dodávanou přes chorvatský ropovod Adria by si vyžádal investice v řádu stovek milionů eur, což by vedlo k drastickému zdražení pohonných hmot pro koncové spotřebitele. V případě zemního plynu by pak Maďarsko přišlo o klíčové dodávky, což by jej v kombinaci s nutností nakupovat dražší zkapalněný plyn (LNG) uvrhlo do hluboké energetické krize.

Návrh má v americkém Kongresu mimořádně silnou podporu. „Lindsey věřil, že prosazení tohoto zákona bude vrcholem jeho kariéry,“ prohlásila republikánská senátorka Katie Brittová. Rychlé přijetí zákona v Senátu požaduje i kongresman Mike Turner, který s Grahamem krátce před jeho smrtí navštívil Kyjev. Kongresman Michael McCaul z Texasu navíc oznámil, že předloží identickou verzi normy v dolní komoře, aby schválení na Grahamovu počest co nejvíce urychlil.

K podpoře se přidaly i těžké váhy americké konzervativní scény mimo aktivní politiku, jako jsou bývalý viceprezident Mike Pence, někdejší šéf sněmovny Newt Gingrich či bývalá velvyslankyně při OSN Nikki Haleyová.

V Kongresu se již nyní debatuje o tom, že by byl sankční balík oficiálně přejmenován po zesnulém senátorovi. V americké historii by nešlo o nic výjimečného – podobným způsobem vznikl například slavný Magnitského zákon z roku 2012, který dodnes nese jméno ruského právníka a auditora Sergeje Magnitského, jenž zemřel v moskevské věznici po odhalení masivní korupce státních úředníků.