Podle předsedy výboru pro pojištění odpovědnosti Evropské asociace pojišťoven (CEA) Philipa Bella, spočívají modely spolupráce s veřejným sektorem ve vytvoření legislativy až po přenesení nadměrných škod na stát.

Vedle obrovských škod způsobených terorismem a přírodními katastrofami, mezi něž patří zejména záplavy a hurikány, upozornil Bell také na obtížně pojistitelná rizika odpovědnosti za škody způsobené například kouřením, nadměrnými emisemi firem, hlukem a vibracemi na pracovišti či pěstováním geneticky upravených potravin.

V Evropské unii podle jeho slov následkem nové legislativy musejí některé firmy pojišťovat svou odpovědnost za možné škody, ale pojišťovny je neposkytují. Příkladem je prý evropská směrnice odpovědnosti za škody na životním prostředí. Odpovědnost bude nutné pojistit i třeba pro případ vybudování špatné zábrany proti záplavám, dodal Bell.

Starosti podle něj dělají pojišťovnám zejména škody, které vzniknou až za desítky let. "Není pravda, že se všechno dá pojistit," prohlásil Bell. Připomněl například, že v USA podle některých odhadů mohou náklady za škody vzniklé používáním azbestu dosáhnout až 250 miliard dolarů.

Jako úspěšný příklad spolupráce pojišťoven a státu uvedl Bell Velkou Británii, kde byla vytvořena zajišťovna na krytí rizik terorismu, kterou vlastní pojistitelé a zajištění poskytuje stát. Generální tajemník České asociace pojišťoven Jaroslav Mesršmíd poznamenal, že v Evropě existuje více modelů spolupráce při řešení katastrofických škod ze záplav.

Například v Norsku stát inicioval přijetí zákona, na jehož základě musejí pojišťovny vytvořit tzv. pool ke krytí těchto rizik. V jiných zemích je zase vytvořena pro tyto případy zajišťovna, jejíž nadlimitní škody hradí stát. V ČR se podle Mesršmída nyní zkoumají jednotlivé modely řešení. "S ČAP diskutujeme model pro posouzení nejlepší varianty řešení. Možností je několik a chceme si být jisti, že zvolíme správné řešení," podotkl náměstek ministra financí Tomáš Prouza.