Přestože se včera hlasovalo o změně hlasovacích vah států, které byly staré 20 let, dvaceti státům s Indií v čele se to zdá málo. Výrazně si polepšila samozřejmě Čína, Jižní Korea, Mexiko či Turecko.Mají větší slovo v celosvětové finanční instituci.
A tak se zdá, že boj ve druhé fázi jednání bude tuhým bojem za národní práva jednotlivých členů. Do roku 2008 má totiž být znám nový vzorec na výpočet kvót podle velikosti ekonomiky.
Indický ministr financí Palaniappan Čidambaram dnes připomněl, že proti návrhu první fáze reformy se postavilo 23 zemí, a ty na svých argumentech trvají.
"Dovolte mi říci, že těchto 23 zemí, mezi nimiž jsou velké a silně rostoucí ekonomiky, které hlasovaly proti rezoluci, sice prohrálo
hlasování, ale neprohrálo celý spor," řekl Čidambaram první den na plénu podzimního zasedání MMF a Světové banky v Singapuru.
Hlasovací váha Číny v MMF se například po reformě zvýšila jen na 3,72 procenta z předchozích 2,98 procenta, jakožto čtvrté největší ekonomice světa by jí však příslušelo mnohem více.
Infobox
Ekonomický boj USA versus Čína:
- HDP: USA vykazuje růst 2,9 procent, Čína 10,2 procenta
- Platební bilance: USA trpí deficitem 805 miliard dolarů, Čína si užívá přebytek 102 miliard dolarů
- Hlasovací práva u MMF: USA má 17 procent hlasovacích práv, Čína pouze 2,9 procenta
Skupina G7, kde je sedm bohatých ekonomik od USA přes největší země EU po Japonsko a Kanadu, má naproti tomu na hlasování MMF podíl 45 procent.
Včerejší vítězství?
"Státy více než 90 procenty hlasů podpořily navrženou změnu," uvedl včera podle agentury Reuters německý ministr financí Peer Steinbrück. Ke schválení stačilo 85 procent.
Za poslední dvě desítky let se ekonomika světa změnila a největší síla se přelila ze Spojených států a Evropy do Indie, Číny či Jižní Ameriky.
Především Čína se zasazovala o to, aby byl její enormní ekonomický růst "uznán" i finančníky z MMF, a žádala dostatek prostoru pro prosazování svých zájmů.
Hlasování MMF je dnes totiž stále pod taktovou USA a Evropy. Jenže i ostatní chtějí rozhodovat o půjčkách od fondu, které znamenají významnou injekci a podporu ekonomického růstu. Zdá se být logické, že chtějí mít právo rozhodovat o tom, komu, kolik a hlavně za jakých podmínek budou miliardy dolarů půjčeny.
Na oplátku však "staré" ekonomiky očekávají, že tyto země změní politiku co se týče jejich domácích měn. Jejich umělým podhodnocením hýčkají své exportéry, kteří jsou pak na světových trzích mnohem konkurenceschopnější. To se Američanům i dalším nelíbí.
Belgie, nebo Indie?
Příkladem nerovnováhy v MMF je srovnání Indie a Belgie. Indie zažívá rychlý ekonomický růst, je velkým lákadlem pro investory, vyváží zboží všeho druhu, její trh má jednu miliardu zákazníků. Desetimilionová Belgie se spolu se zbytkem západní Evropy potýká s pomalým růstem a strukturálními problémy.
Přesto v MMF má Belgie přibližně stejnou váhu jako Indie. Změny hlasovacích práv se totiž nedělají příliš často a hlavně - ochota pro změnu je malá.
Dochází tak ke střetu dvou skupin. V jedné jsou evropské státy a USA, které mají dle starých regulí stále moc nad MMF, přestože jejich ekonomická síla a vliv upadají. V druhé jsou pak rozvíjející se státy jako Brazílie, Čína a Indie, které se vyhřívají na výsluní ekonomického růstu a při hlasování mají jen malý vliv.
A právě jim ani současná reforma nestačí. "Je to krok správným směrem, ale není dostatečný," tvrdí zástupci rozvojových ekonomik.
Automat na peníze
USA mají 17 procent hlasovacích práv, Evropa více než třetinu a Jižní Korea, Čína, Japonsko a Indie dohromady neměly dosud ani 12 procent.
MMF tak podle kritiků funguje jako automat na půjčky a lobbista za americké zájmy.
Změny v MMF však podporoval i jeho prezident Rodrigo de Rato.
"Tato restrukturalizace pomůže fondu a jeho členům lépe plánovat programy, které vyhovují příjemcům pomoci i globálnímu finančnímu trhu," říká de Rato.
"Nesrovnalosti v hlasovacích právech mohou zapříčinit globální škody."
Pět let, a nic
Poslední změnou, kterou MMF provedl, bylo nepatrné zvýšení vlivu Čínu. A to před pěti lety. Jenže například pro Evropu je současný stav "vyhovující" a jen těžko se bude dál vzdávat práv, která jí zůstala ještě z dob její ekonomické vlády.
Fond je totiž stále relativně rigidní organizací, která setrvává na základech, které byly položeny v roce 1945 v Bretton Woods. Tehdy byl založen proto, aby udržoval stabilitu systému fixních kursů, na kterém se vyspělé státy dohodly. Zároveň přes něj začaly být půjčovány peníze chudým zemím.
Fixní kurs většina státu opustila v sedmdesátých letech, peníze Fond půjčuje dál.
