reklama
 
 

Jak zruinovat Island? Pusťte ho do EU a vylovte mu ryby

6. 8. 2012 11:15
Ostrovní stát je raritou. Chce euro, ale o vstup do Evropské unie nestojí

Praha – Vedle Chorvatska či Srbska by mohla mít Evropská unie brzy i dalšího nového člena, o kterém se tolik nemluví.

Island podal přihlášku před třemi lety, neboť se chtěl vyvarovat další krize a hlavně proto, aby se mu otevřely dveře k tomu, o co stál nejvíce – k euru.

Pravděpodobnost, že se Evropská unie v nejbližších letech rozšíří na severozápad, je ale podle českých ekonomů malá. Podobný krok by podle nich významně narušil islandský trh.

Evropané by se vrhli na ryby

Za hlavní riziko považují společnou rybolovnou politiku, v rámci níž by země musela otevřít své vody i pro ostatní země EU.

Podle Pavla Kohouta ze společnosti Partners by se jednalo o malér, který by Island zruinoval a který si sami jakožto země bez moře neumíme představit.

"Obrovská španělská flotila by rychle zrušila islandský rybářský průmysl," varuje ekonom, podle kterého kdysi podobně dopadla Velká Británie.

"Přečtěte si paměti Margaret Thatcherové. Island, který je na rybolovu mnohem závislejší než Británie, by byl navěky ekonomicky zničen," pokračuje Kohout. Islandu by pak zbyla pouze těžba bauxitu a turistika.

Že je rybolov pro islandský trh klíčový, vyplývá i z dat OECD. Na exportu se podílí 40 procenty, na HDP pak 11 procenty. Zaměstnává přes pět procent obyvatel a země se díky němu řadí mezi dvacet největších producentů ryb ve světě.

"Proti tomu je samozřejmě silná opozice ze strany islandské rybolovné lobby, která je tudíž i proti celému vstupu do EU," připomíná Jan Jedlička z České spořitelny.

Sám se však domnívá, že v budoucnu by země do sjednocené Evropy patřit měla, hlavně proto, že dvě třetiny zahraniční obchodní výměny probíhají právě se státy EU.

Jak k zásnubám s EU došlo

Propad, který ostrovní stát ve druhé polovině roku 2008 zažil, dal tehdejším euroskeptikům na frak. Odborníků, kteří opakovali, že kdyby země nebyla tolik izolovaná a patřila do nějakého měnového či politického uskupení, tak by snášela krizi lépe, totiž nebylo málo.

Na Islandu proto převládl do té doby spíše menšinový názor: Chceme euro, které příště kurzovým výkyvům zabrání a ochrání nás před inflací. Přijmout společnou měnu bez vstupu do EU zástupci Unie zemi ovšem odepřeli.

"Kdyby nebylo kolapsu bankovního sektoru, Island by o EU vůbec neuvažoval," myslí si Jan Buben z Velvyslanectví České republiky v Oslu, které nás zastupuje i pro Island.

Jelikož ale ostrov zažil propad, který tehdy co do hloubky a rychlosti neměl obdoby a v důsledku něhož zdražil dovoz na dvojnásobek, poslala vláda do Evropské unie v roce 2009 přihlášku. V současné době je tedy Island kandidátskou zemí.

Nesouhlas lidu roste

Podle průzkumů veřejného mínění (jeden z nich zpracovala například University of Iceland) ovšem v době dluhové krize roste odpor obyčejných Islanďanů.

"Rozhovory sice probíhají, nicméně lidé stále více a markantněji do EU nechtějí," souhlasí Jan Buben s tím, že budou-li přístupová jednání přece jen dotažena do konce, národ tento krok s největší pravděpodobností v referendu odmítne.

Proti členství se striktně staví také tamní prezident Ólafur Ragnar Grímsson, stejně tak letošní neúspěšná prezidentská kandidátka Þóra Arnórsdóttir. Ta prohlásila, že přidávat se v současné době do EU je jako pronajímat si pokoj v hořící budově.

Podle Jiřího Tylečka z X-Trade Brokers šlo zemi v průběhu krize o nějaký deštník a vstup do EU, potažmo do eurozóny se proto politikům zdál jako dobrý nápad. "Island se však z krize překvapivě rychle vyhrabal a podobné úvahy se odsunuly do pozadí," nastiňuje analytik.

Nesmíme navíc připomenout, že se Island stejně jako Norsko a Lichtenštejnsko stal v devadesátých letech členem Evropského hospodářského prostoru, který mezi těmito státy a zbytkem EU garantuje volný pohyb zboží, služeb, práce a kapitálu. Stejně tak je Island od roku 2001 členem Schengenského prostoru.

Jak jsme již uvedli, důležitější než samotné členství v EU je pro Island příslušnost k jednotné měně. A jelikož to nutně nemusí být pouze euro, poohlíží se země i jinde. "Seriózně hovoří o norské koruně, americkém dolaru a patrně nejvíce šancí dávají kanadskému dolaru," říká Jan Buben.

Státní kontrola, nebo socialismus?

Kromě rybolovu by se navíc Island složitě přizpůsoboval EU i v jiné oblasti. Ačkoliv tu stát dohlíží na velkou část veřejných služeb, země si zakládá na svém důrazu na svobodu podnikání. Tedy alespoň v určitých oblastech - například prodej alkoholu dodnes podléhá prohibici.

Fotogalerie: Porcování velryb aneb jak dostat kytovce na talíř:

"Vysoká míra státních zásahů je na Islandu umocněná historicky zakořeněnou snahou ochrany před vnějšími vlivy, zejména v klíčových odvětvích," tvrdí Jan Buben. Samotnou prohibici vláda již od 20. let minulého století vysvětluje nutností držet na uzdě tradiční "vikingské sklony" Islanďanů, které se mimo jiné mají projevovat tendencí k alkoholismu.

Pavel Kohout ale každopádně zdůrazňuje, že skandinávský model bychom rozhodně neměli zaměňovat se socialismem. "Pokud jde o státní zásahy, ty jsou naopak netypické, nikdy tu nedocházelo ke znárodňování nebo k pokusům o centrální plánování jako třeba v Británii, Francii nebo v Německu," uvádí Kohout.

Za "socialistický" nepovažuje ostrov ani Jan Jedlička. Připomíná, že se Island naopak v žebříčcích, které hodnotí jednotlivé státy podle ekonomické svobody, řadí na přední místa. Například daňová zátěž je tu nižší než v Česku, doplňuje ho Jiří Tyleček, stejně tak se tu podnikatelé setkají s minimálními byrokratickými překážkami.

To potvrzuje i Kohout. "Kdyby nebylo oné nešťastné epizody s vysokými úrokovými sazbami a následnou bankovní krizí, byl by Island vzorem pro ostatní evropské země," doplňuje ekonom.

autor: Tereza Holanová | 6. 8. 2012 11:15

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama