Frankfurt - Osoba, která usedne do křesla příštího šéfa Evropské centrální banky, bude skoro jistě z Itálie.

Kandidaturu Maria Draghiho totiž po Francii s Itálií neoficiálně podpořila také německá kancléřka Angela Merkelová.

S odvoláním na dobře informované zdroje o tom v pátek informoval list Wall Street Journal.

Pro Merkelovou to mimo jiné znamená diplomatickou prohru. Podle některých německých politiků totiž celou záležitost špatně sehrála - s vlastním kandidátem příliš otálela a přenechala tak iniciativu tak Francii, aniž by za svou podporu pro Němce ne zrovna přijatelného kandidáta mohla cokoliv vyjednat.

Kandidát tří největších ekonomik EU

Formální rozhodnutí, které mají lídři sedmnácti zemí eurospolku učinit v červnu, tak má guvernér italské centrální banky Mario Draghi prakticky v kapse.

Pravděpodobně tak v pozici nahradí dosavadní hlavu ECB Jeana-Clauda Tricheta. A to zrovna v nelehké době, kdy evropská centrální banka zahájila složitý boj s rostoucími cenami zvýšením úrokových sazeb, který zároveň může podkopat chabé ekonomiky periférie eurozóny.

A také v době, kdy hlavně v Německu začaly sílit hlasy, aby se rostoucí problémy s dluhy především v Řecku a Portugalsku vyřešily jejich restrukturalizací, což ECB zatím ostře odmítá.

Podle Wall Street Journal je kancléřka Merkelová rozhodnutá, protože k Draghimu nenalezla vhodného protikandidáta. Veřejně ale své rozhodnutí dosud neoznámila z obav o reakci médií a veřejnosti.

Kromě toho by Německo odmítnutím favorita podporovaného Nicolasem Sarkozym riskovalo rozepři s Francií, svým nejdůležitějším spojencem v boji s evropskou dluhovou krizí.

Berlín se dosud k Draghiho kandidatuře stavěl vlažně nikoliv pro jeho profesionální kvality, ale proto, že Itálie je v Německu vnímána jako rozpočtově ne zrovna disciplinovaný člen eurozóny.

Německo se proto obává, že ECB vedená Italem by za těchto okolností jen přidala na skepticismu, s kterým část veřejnosti sleduje dluhovou krizi vzešlou právě z jižní periférie spolku.

Mein Gott, Ital zahradníkem

I kancléřka ale musela uznat profesní renomé, jakému se Draghi v Evropě těší. Oceňovaný je například jeho přínos ve Výboru finanční stability (Financial Stability Board), mezinárodním orgánu pověřený koordinací přestavbou regulace globálního finančnictví.

Merkelová se teď podle listu bude veřejnosti snažit "prodat" Draghiho nominaci mimo jiné i tím, že se mu snadněji podaří přinutit i jižní země eurozóny k disciplinovanějšímu přístupu k veřejným rozpočtům.

Merkelová si původně v čele ECB přála Němce, aby svým spoluobčanům dokázala, že euro, na jehož záchranu přispívají nejvíc právě němečtí daňoví poplatníci, je i jejich projekt. Její favorit, prezident Bundesbanky Axel Weber, se však už v únoru své kandidatury dobrovolně vzdal pro „fundamentální rozdíly" v pohledu, jakým ECB řeší dluhovou krizi.

Od té doby se Draghi snažil Němce přesvědčit, že bude v eurozóně prosazovat rozpočtovou přísnost a finanční stabilitu. Jeho naděje rostly s tím, jak se jeho protikandidátům nedařilo získat výraznější podporu.

Sarkozy s Berlusconim vyjednali rošádu

Dohoda na jeho kandidatuře, kterou tento týden stvrdila Itálie s Francií, tak podle všeho celou záležitost rozhodla.

Trichetův odchod do penze letos na podzim by Francii zanechal bez jediného místa v šestičlenné bankovní radě ECB. Sarkozy proto s Berlusconim vyjednal rošádu - za italské presidentství ECB získá Francie jedno místo v radě, které dnes Itálie drží.

Dohoda druhé a třetí největší ekonomiky eurozóny tak Berlín ve skutečnosti naštvala, protože Německo chtělo na výběr budoucího šéfa ECB více času.