Londýn/Rejkjavík - Rozhořet se spor o banku Icesave o dvě století dříve, už by ho možná dávno srovnala parádní námořní bitva. Island na jedné straně a Británie s Holandskem na straně druhé vedou dnes válku jen za jednacím stolem. Pokusy o dohodu ale krachují už rok a čtvrt. Naposledy tento víkend v Londýně.
Spor proti sobě dokonce ostře postavil dva členy NATO, když Británie kvůli hádce o peníze svých střadatelů zařadila Island na seznam oficiálních nepřátel státu. V malém a tvrdými přírodními podmínkami zoceleném národě Islanďanů tím vyvolala vlnu odporu.
Na prezidentovi si Islanďané vydupali referendum a tuto sobotu 6. března v něm s největší pravděpodobností ústupky Británii a Holandsku odmítnou. Tím se ale také nejspíš zablokují většinu z mezinárodní půjčky, kterou Island nutně potřebuje k záchraně před hrozícím státním bankrotem.
Guvernér: za bezhlavé banky ručit nebudeme
Icesave je přesně ten typ finanční instituce, která přivedla svět k finanční krizi. Tahle online filiálka islandské Landsbanki nabízela více než 6procentní zúročení vkladů. Roku 2008 ale dosahoval společný zahraniční dluh Landsbanki a dalších dvou islandských bank pětinásobku ostrovního HDP. Po zářijovém pádu Lehman Brothers bylo otázkou dní, kdy tahle bublina praskne.
Stalo se o víkendu 4. a 5. října 2008, kdy po zprávách britského tisku otevřeně pochybujícího o solventnosti islandských bank podnikli střadatelé učebnicový run na Icesave a začali vybírat své úspory. Pod nucenou správu se Landsbanki dostala 7. října.
Na čí straně je právo?
- Británie s Holandskem argumentují, že Island porušil dohodu o Evropském hospodářském prostoru, která vládám ukládá zaručit se nejméně za 20 tisíc euro na střadatele a nediskriminovat je přitom podle národnosti nebo státní příslušnosti.
- Island kontruje, že tyhle direktivy nebyly šity na jeho situaci, kdy musí řešit systemické riziko celého bankovního sektoru a tím i platební (ne)schopnost celého státu. To navíc bylo způsobeno částečně i selháním bankovního dozoru nad pobočkami Icesave v Británii a Holandsku. Vyřazení cizinců z garancí je proto podle Rejkjavíku ospravedlnitelné.
- Evropská unie, kam se Island snaží dostat, ale považuje stát za "garanta poslední instance".
Tou dobou měla Icesave v Británii a Holandsku na 400 tisíc střadatelů. Obě země se za jejich vklady zaručily a na Islandu chtěly, aby jim tyto peníze zaplatil.
"Nemáme v úmyslu platit dluhy bank, které byly trochu bezhlavé," řekl ale hned po krachu Icesave guvernér islandské centrální banky a bývalý premiér David Oddsson. Zahraniční střadatelé mají podle něj dostat nanejvýš 15 % svých vkladů. Svému britskému protějšku to 7. října potvrdil i islandský ministr financí.
Británie, nepřítel Islandu
Do potíží se tím dostalo i 123 britských a 22 holandských veřejných institucí, které měly u Icesave své účty a na které se záruky britské a holandské vlády nevztahovaly. Odteď se bitva se rozhořela naplno (viz box Na čí straně je právo?).
Hned 8. října proto britský ministr financí Alistair Darling oznámil, že využije protiteroristického zákona a zmrazí aktiva Landsbanki v Británii. Island se tím ocitl ve společnosti zemí jako Rhodésie, proti níž Británie použila starší verzi zákona poté, co tahle její bývalá kolonie roku 1965 jednostranně vyhlásila samostatnost. Nebo Argentiny, proti níž vedla britská koruna roku 1982 válku o Falklandy.
Reakce Islanďanů tomu odpovídala. Premiér Geir Haarde prohlásil, že považuje krok Británie ho za "nepřátelský akt", který "zruinuje islandskou ekonomiku". Centrální banka obvinila britské úřady z "extrémně škodlivých kroků". A výroky, které na adresu Británie použil islandský prezident 30. října na neformálním obědě se zahraničními diplomaty, označil jeden norský host rovnou za "bezprostředně urážlivé".
První pokus o smír se objevil hned první víkend po pádu Icesave. Úspěch slavil až plán podporovaný šéfem EU José Barrosem - záchrannou půjčku ve výši pět miliard euro od Mezinárodního měnového fondu (MMF), kterou ostrov nutně potřebuje, měla podmínit právě přistoupení Islandu na dohodu o Icesave.
O ostrově ledu rozhodne referendum
Zákon, který to měl umožnit, schválil v srpnu islandský parlament. Přidal k ní ale dodatek, který strop splátek za odškodnění svázal s výší islandského HDP. Prezident zákon podepsal 2. září. Británie a Nizozemí ale změny nepřijaly a svou platbu na půjčku od MMF ( 2,6, respektive 1,3 miliardy euro) stornovaly.
V prosinci proto islandský parlament těsnou většinou schválil zákon tak, jak to požadovala Británie a Holandsko - tedy s plnými zárukami (celkem za 3,8 miliardy euro ve splátkách na 14 let, což každého Islanďana zadluží 15 tisíci dolary).
Islanďané v tom viděli nepřijatelný diktát, 23 % z nich proto podepsalo petici prezidentovi, aby o zákonu vypsal referendum. Ten je letos 5. ledna poslechl a dohodu tak potopil.
O víkendu proběhla v Londýně další jednání, která měla za cíl referendu se vyhnout. Podle agentury Reuters ale opět skončila krachem.
Lidé zákon v referendu tuto sobotu podle průzkumů skoro jistě odmítnou. Platit tak nejspíš bude šetrnější "srpnová" verze s dodatky vážícími stropy splátek k HDP. Ten vloni klesl skoro o 8 % a letos má klesat dál.
