S bezpečností jsme zaspali. Dodávky ropy ale máme pod kontrolou, říká šéf ropovodů

Adéla Očenášková Adéla Očenášková
Aktualizováno 26. 7. 2022 15:33
Ropovod IKL, kterým z bavorského Vohburgu an der Donau teče do Česka polovina tuzemské spotřeby ropy, se teď ukazuje jako strategicky velmi důležitý, říká pro Aktuálně.cz provozně-technický šéf firmy Mero Zdeněk Dundr. Připouští, že ve vztahu s Ruskem převážily ekonomické zájmy nad bezpečností. Dodává ale, že české rafinerie mohou brát ropu i jinde. Třeba z ropovodu Adria, který vede z Chorvatska.
Dronové záběry centrálního tankoviště ropy v Nelahozevsi. Zde se skladují nouzové zásoby ropy. | Video: Blahoslav Baťa

Zvládne to Česko bez ruské ropy? Na rozdíl od zemního plynu se Rusko podílí na tuzemských dodávkách "jen" asi padesáti procenty.

V porovnání se zemním plynem ta situace určitě není tak náročná. Jednak z hlediska cest možných dodávek - historicky i strategicky byla velice důležitá výstavba ropovodu IKL v 90. letech. Ovládáme i většinu té cesty. Mero je stoprocentním vlastníkem české části ropovodu IKL a prostřednictvím své dceřiné společnosti (Mero Germany AG - pozn. red.) vlastní i část, která vede přes německé území, a celé předávací tankoviště v bavorském Vohburgu an der Donau.

Firma Mero a ropovody
Autor fotografie: Jakub Plíhal

Firma Mero a ropovody

  • Státní podnik Mero vlastní a provozuje české části ropovodů Družba a IKL. Jde o jediné dva systémy, kterými proudí ropa do Česka.
  • Družba začíná v Rusku. V Česku navazuje na jeho slovenskou část, která je na síť ruských ropovodů napojena přes Ukrajinu a Bělorusko.
  • IKL k nám vede přes Německo. Předchází mu Transalpinský ropovod (TAL), který začíná v italském Terstu.
  • Družba a IKL vstupují do Centrálního tankoviště ropy u Nelahozevsi, kde Mero v několika etapách vybudovalo ropné nádrže se skladovací kapacitou téměř 1,7 milionu metrů krychlových.

K tomu se v roce 2012 podařil i majetkový vstup do ropovodu TAL. To se nyní jeví jako naprosto klíčové. Sice vlastníme "jen" pět procent, ale v podstatě máme plnohodnotná akcionářská práva. Bez tohoto by se jen velice obtížně prosadila třeba intenzifikace (zvýšení kapacity - pozn. red.) ropovodu TAL, zásadní význam má naše zastoupení ve vrcholových orgánech ropovodu TAL. 

V tuto chvíli jsme tedy schopni ovlivňovat trasu dodávek, což u plynu tak není, žádný státní subjekt nevlastní plynovody na českém území. Dalším faktem je, že ropa se dá snadněji dovézt loděmi a tankery do evropských přístavů, infrastruktura je na to zvyklá a nastavená. U plynu tomu tak není, tam se teď snaží budovat terminály, pronajímat lodě… Ale není to běžné, v tom je situace mezi ropou a plynem také velmi rozdílná.

Ropovod IKL se tehdy v těch 90. letech stavěl právě s cílem, aby se snížila závislost na Rusku?

Určitě. Byla to i jedna z podmínek pro privatizaci. Když se tehdy zamýšlelo privatizovat petrochemický průmysl, tak aby byl možný vstup zahraničních západních investorů, byla jedna z podmínek zajištění nezávislého zásobování na Rusku.

Provozně-technický ředitel společnosti Mero Zdeněk Dundr
Provozně-technický ředitel společnosti Mero Zdeněk Dundr | Foto: Jakub Plíhal

Bavorsko minulý týden schválilo navýšení kapacity ropovodu TAL o 17 procent. Kdyby se vyjednávala ještě další kapacita, bude to financovat Mero?

Jednáme o tom. I se společností Orlen Unipetrol, protože růst kapacity je strategický jak pro Česko, tak i pro podnikání a fungování rafinerií skupiny Orlen Unipetrol. Je to v zájmu obou stran.

My jsme si nyní i za politické podpory otevřeli dveře u ostatních akcionářů TAL, kteří nemají potřebu navyšovat přepravní kapacity a v minulosti nesouhlasili se záměry intenzifikace ropovodu. Aktuálně probíhá detailní analýza technických, logistických a obchodních parametrů, aby k navýšení kapacity došlo.

Analýza, kterou si vyžádali akcionáři TAL, bude zároveň podkladem pro další jednání s nimi. Na základě analýz bude možné stanovit celkové investiční a provozní náklady na navýšení kapacity a určit i způsob jejich úhrady. Nyní vedeme jednání nejen s TAL, ale rovněž i se skupinou Orlen Unipetrol o tom, jak by na navýšení ropovodu mohly participovat.

Mapa zachycuje trasu ropovodů Družba a IKL na českém území, centrální tankoviště ropy na Mělnicku a také jediné dvě rafinerie v Česku - Kralupy a Litvínov.
Mapa zachycuje trasu ropovodů Družba a IKL na českém území, centrální tankoviště ropy na Mělnicku a také jediné dvě rafinerie v Česku - Kralupy a Litvínov. | Foto: Aktuálně.cz

Bavorské úřady schválily navýšení kapacity minulý čtvrtek s platností už od dalšího dne. Z technického hlediska tedy bylo možné zvýšit tok ropy hned?

Představte si to tak, že vlastníte automobil, ke kterému máte povolení jet pouze 140 kilometrovou rychlostí. Ve skutečnosti ale motor bez problémů dokáže jet až stoosmdesátkou.

Provozovatelé TAL nyní získali povolení, které by poskytlo sedm až osm milionů tun ropy pro Česku, což je maximum, které ropovod dokáže v budoucnu zabezpečit. Zatím ale nebyla nedokončena veškerá technická opatření, která by umožnila přepravit toto maximum.

Když tedy zůstaneme u použitého srovnání s automobilem, tak již nyní mohou o něco zrychlit a místo stočtyřicítky jet třeba stošedesátkou a až budou dokončena i další potřebná technická opatření, tak lze zvýšit rychlosti na těch zmíněných 180 kilometrů za hodinu. V tuto chvíli je možné zvýšit přepravu o zhruba jeden až dva miliony tun v průměru ročně.

V Německu trvalo schválit navýšení kapacity dva roky, nejednalo se jen o nějaké "razítko". Kolegové z TAL na tom odvedli značný kus práce. Museli doložit, že řídicí systémy ropovodu jsou k navýšení uzpůsobeny, že je to bezpečné, a v případě že nastane vyšší průtok a zvýší se provozní tlaky, nebude to mít negativní vliv například na pevnost nebo životnost ropovodu a tak dále. Bylo nutno doložit velké množství expertních stanovisek, regulace v Německu je jedna z nejpřísnějších v Evropě.

Vzhledem k nynější situaci se tento proces značně urychlil, tlačilo se na to i politicky. Ale není to pouze o tom, že by jednání začala letos v březnu a v červenci bylo vydáno povolení. Jednalo se o poměrně složitý a časově náročný proces.

Dokáže ale "neruskou" lehkou ropu, která do Česka přivádí ropovod IKL, zpracovat rafinerie v Litvínově, která se na rozdíl od té v Kralupech specializuje hlavně na tu z Ruska?

Tento dotaz bych raději směřoval přímo na rafinerii. Nicméně v litvínovské rafinerii jednak zkoušeli do ruské suroviny přidávat asi čtvrtinu nebo pětinu jiné ropy a také zpracovávat různé alternativy. V tom tedy možná mají trochu výhodu a jsou napřed oproti rafineriím v Maďarsku nebo na Slovensku. Jde o to najít nějakou substituci, tedy těžší ropu podobného složení. Technicky se s tím dokážou vypořádat.

A pro Mero by z technického a provozního hlediska nebylo náročné, kdyby sem už ruská ropa vůbec netekla?

Na tuto situaci jsme připraveni. I tady máme výhodu oproti Slovensku nebo Maďarsku, protože máme ropovod IKL, kde jsme během roku běžně přepravovali čtyři, pět, šest různých druhů ropy v různých dávkách. Museli jsme dohromady míchat třeba dva tři druhy ropy nebo je oddělovat, takže toto pro nás není problematické.

Na druhou stranu u ruské ropy je výhoda, že skladovací prostor využijeme nejvíce, protože ropu stejného druhu můžeme dávat na sebe do stejných nádrží. Kdežto když pak budeme mít třeba čtyři druhy takzvaně sladkých rop, které májí nízký obsah síry, tak je nemůžeme smíchat do jedné nádrže s ruskou ropou.

Obnášelo by to tedy vyšší nároky na logistiku třeba i včetně stavby další nádrže, abychom měli více prostoru a mohli jsme odděleně držet více druhů ropy. Je to pro nás tedy složitější, náročnější a nákladnější, ale víme, že to dokážeme.

A ruská a "neruská" ropa mají stejné využití, jen se liší složením?

Ropy se mohou nepatrně kvalitativně lišit, mohou mít třeba rozdílný obsah kovů, což má dopad třeba na životnost katalyzátorů. To jsou pak už technologické záležitosti, kterým budou muset rafinerie přizpůsobit své procesy zpracování.

Vy se v případě toho, kolik ropy tady musíte skladovat, řídíte pokyny Správy státních hmotných rezerv?

Množství je dané evropskou legislativou. V našem případě za to zodpovídá právě Správa státních hmotných rezerv, která je v podstatě naším zákazníkem. Ona nám říká, o jaké množství a o jakou ropu má jít a my jí tuto službu zajišťujeme. Staráme se o to, abychom ropu bezpečně uskladňovali a přepravovali. Odebíráme z ní vzorky, zodpovídáme za kvalitu a tak dále.

Fungujete pouze jako přepravce a samotný nákup té ropy nevyjednáváte?

Ano, představte si to jako logistiku, třeba jako železniční nebo kamionovou dopravu. My zajišťujeme přepravu a také věci s tím spojené, protože, jak říkám, s ropou bývá plánování složité.

Obzvláště třeba v případě TAL, kde figuruje devět přepravců, do toho vstupují dlouhodobé nominace, operativní změny a celý systém je propojen. Když se tedy vyskytne problém, má to dopad na celý řetězec. Může se například zpozdit loď, přijít bouřka a vypadnout napětí. Na TAL se takto například během letošní zimy sesunula lavina, čtyři dny nefungovala elektřina a čerpání se zastavilo. V takovou chvíli do toho musíme vstoupit a "vybalancovat" to tak, aby rafinerie stále měly suroviny dostatek. 

Je pro Česko dobře, že si u sankcí, které Evropská unie uvalila na ruskou ropu, vyjednalo výjimku? Spolu s Maďarskem a Slovenskem může nadále přijímat dodávky z jižní větve ropovodu Družba a do konce roku 2023 také nakupovat produkty z ruské ropy.

Samozřejmě je úspěch, že se výjimka podařila dojednat. Právě proto, abychom měli prostor na navýšení kapacity v TAL.

Když se o výjimkách vyjednávalo, tak jsme k tomu i my předkládali různé podklady. Vysvětlovali jsme, že to není tak, že Česko má jenom padesátiprocentní problém, protože bere z Ruska pouze padesát procent tuzemské spotřeby ropy. Mimo to totiž dováží ještě ropné produkty a potřebuje dovézt tedy třeba ještě třicet procent motorové nafty. Například pro trh s pohonnými hmotami by to tedy znamenalo větší než jen padesátiprocentní problém.

Výjimku dostaly i Maďarsko a Slovensko, které také mohou z Družby dál brát ropu. Jak zásadní je to pro ně? Maďarsko sankce na ropu nejprve blokovalo a mluví se o blízkých vztazích tamního premiéra Viktora Orbána s Moskvou.

Takovéto politické spekulace bych nikterak nekomentoval. Z technického hlediska je fakt, že tyto státy neberou přes systém Adria nějaké velké množství, Slovensko vůbec a Maďarsko částečně. Nějaký čas ale určitě potřebovaly na to, aby možnosti tohoto ropovodu víc prověřily. Jestli celé dva roky nebo méně, to bych spekuloval a to nechci.

Česko by ropovod Adria, který vede z Chorvatsko přes Maďarsko na Slovensko, také mohlo v budoucnu využívat?

Česko by přes tento ropovod mohlo surovinu odebírat. Samozřejmě až ve chvíli, kdy by bylo vše technicky a obchodně prověřeno. Kdyby z nějakého důvodu přestala z Ukrajiny přes ropovod Družba přicházet ropa na Slovensko, ale pořád tekla do Maďarska, tak v tuto chvíli je na ropovodu Adria na maďarské hranici poměrně velká kapacita, zhruba jedenáct milionů tun. Pokud by tedy Maďarsko bylo zásobované, tak by tam pro Česko určitě byla nějaká kapacita, kterou by mohlo využít v kombinaci s TAL. 

Hodláte investovat do oprav nebo modernizace ropovodu Družba na českém území, nebo jste kvůli nynější situaci plány pozměnili?

Na tuto situaci jsme již adekvátně zareagovali. V rámci krizového řízení jsme v tomto směru zrevidovali naše plány na letošní rok i ty střednědobé a některé projekty související s Družbou jsme zatím pozastavili, abychom zbytečně nevynakládali finanční prostředky, s tím, že vyčkáme, jaký bude další vývoj situace.

Nemělo se Česko i další evropské státy odtrhnout od ruské ropy dřív než až nyní, kdy je situace tak napjatá?

Týká se to hlavně plynu, u ropy to není tak dramatické. Měli, mohli… to se teď zpětně snadno říká a hodnotí. Ale podívejte se třeba na závislost Česka i celé Evropské unie na Číně z hlediska zelených energií. V Číně se koncentruje surovinová základna pro výrobu baterií, fotovoltaických komponent a tak dále. Nikdo to nyní neřeší.

Ze strategického hlediska byla bezpečnost určitě podceněna, převážily ekonomické zájmy a Rusko se nejspíš v posledních letech jevilo jako důvěryhodný partner, ale ukázalo se, že to tak není.

Přeji si, abychom tuto zkušenost měli na mysli i v budoucnu při posuzování spolehlivosti dodavatelů, bezpečnosti dodávek surovin a energií a vůbec v přístupu k celkové soběstačnosti Evropy.

 

Právě se děje

Další zprávy