Atény - Nekonečná agónie a zoufalá hra o čas. Tak ekonomové označují poslední krok řecké vlády. Ta ve čtvrtek večer oznámila, že Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) nezaplatí dlužné peníze nyní, ale až koncem měsíce spolu s dalšími splátkami – za celý červen jde o 1,6 miliardy eur.
Tento krok MMF umožňuje od roku 1970, naposledy jej však v osmdesátých letech využila Zambie. Ta následně zbankrotovala a například v roce 1989 její HDP klesal podle Světové banky o 29 procent a průměrná roční inflace tu činila 125 procent.
"Řecko využívá poslední možné kličky," říká proto hlavní ekonom společnosti Deloitte David Marek. Jediné, čeho tamní vláda přitom podle něj dosáhla, je obrovské zvýšení nejistoty, ačkoliv se předtím země už "drápala" z dlouhé a hluboké recese.
Jak se ekonomové shodují, Řecko se odkladem snaží získat další tři týdny na vyjednání evropské půjčky. Země usiluje o 7,2 miliardy eur, které jí země eurozóny přislíbily v rámci záchranného programu z roku 2012.
Největší problém? Důchody
Doposud získalo Řecko jen od zemí eurozóny zhruba 220 miliard eur, dalších 24 miliard pak od MMF. Příliv evropských peněz se však zastavil v lednu, poté co ovládla volby radikálně-levicová strana Syriza.
Ta voličům během kampaně slíbila, že úspory – které věřitelé požadovali výměnou za své půjčky – skončí. Ani po čtyřech měsících neplodných jednání se však těmto politikům nepovedlo přijít s novými podmínkami, na které by zástupci eurozóny kývli a následně poslali další peníze.
Zatímco věřitelé tedy trvají na škrtech, současná řecká vláda už další provádět nechce. Podle analytika společnosti X-Trade Brokers Kamila Borose je pro ni největším problémem penzijní reforma, podle které by měly důchody klesat o procento ročně.
Podle Marka ale země eurozóny už nemají kam ustupovat. "Pokud má být záchranný program pro Řecko smysluplný, musí být oproti předchozím dvěma programům nikoli měkčí, ale naopak tvrdší, co se týče jak reforem, tak rozpočtové disciplíny," zdůrazňuje.
Hra o čas
Bez dohody s věřiteli je podle něj Řecko zkrachovalou zemí. "Centrální aténská kasa už v uplynulých měsících stahovala erární prostředky z krajů a měst celého Řecka, takže evidentně bere z posledního," dodává ekonom skupiny Roklen Lukáš Kovanda.
Podle Borose ale řecká vláda peníze klidně ještě může mít a pouze je odmítá poslat pryč ze země, dokud se jí nepovede vyjednat další půjčku. Možnou hru o čas připouští i Kovanda.
"Spoléhají se na to, že Spojené státy ještě zatlačí na Brusel a Berlín, aby zmírnily své požadavky," říká. "USA si, zdá se, intenzivněji než třeba před rokem uvědomují, jakým nebezpečím by bylo náhle bezprizorní Řecko se svým přístupem ke Středozemnímu moři, jehož geostrategický význam roste ruku v ruce s nepolevujícím napětím na Blízkém východě a související uprchlickou otázkou," dodává.
K nějaké dohodě proto podle něj nakonec dojde, poté co jedné ze stran konečně rupnou nervy. "Není výjimečné, že takovéto zásadní dohody jsou uzavírány doslova za minutu dvanáct," připomíná.
"Janis Varufakis, řecký ministr financí, je profesorem v oblasti matematické teorie her. Pravděpodobně sází na to, že vystrašená Evropská komise, která o financích neví nic, v hrůze z rozpadu eura nakonec ustoupí a kývne na alespoň některé z řeckých požadavků," souhlasí ekonom společnosti Partners Pavel Kohout.
Podle něj by ještě Řecko teoreticky mohlo získat půjčku od Číny, Ruska nebo arabských zemí. Tyto země ale mají už vlastní problémy a za záchranu by zajisté vyžadovaly politické ústupky. "Řecko by ztratilo politickou samostatnost a stalo by se trojským koněm cizích zájmů v Evropě," míní Kohout.
Bankrot by odřízl Řeky od peněz
Pokud by Řecko 30. června peníze neposlalo, tak jej MMF v následujících šesti týdnech třikrát vyzve k okamžité úhradě. "V případě bankrotu by šlo o první rozvinutou ekonomiku a Řecko by se tak přidalo k zemím jako Peru, Súdán, Libérie a Somálsko," varuje britský list Telegraph.
Kromě toho, že by poté pokračoval odchod investorů ze země a Řekové by masivně vybírali své vklady z bank, by země ztratila i přístup k dalším penězům. Například MMF totiž bankrotujícím státům nepůjčuje. S propadem by přitom ruku v ruce šly i klesající mzdy, propouštění, pokles životní úrovně či růst sociálních nepokojů.
Podle Marka by ale bankrot mohl být pro Řecko pomalu lepší než pokračující agónie. "Možná by v tomto případě byl lepší hrozný konec než hrůza bez konce," říká.
Propad přichází už nyní
Řecké ekonomice už uškodily i letošní bezvýsledné diskuse o záchranném balíčku. Poté, co se loni země dostala z šestileté recese, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zhoršila odhad letošního růstu HDP z 2,3 procenta na přelomu roku na 0,1 procenta.
"Jinými slovy, řecká ekonomika padá z útesu," prohlásil podle serveru Politico ekonom londýnské banky Berenberg Christian Schulz.
"Nejistota spojená s programem reforem a klesající likviditou podryla důvěru podnikatelů a vedla k poklesu investic," uvádí OECD. Podle řeckého statistického úřadu činila míra nezaměstnanosti v březnu 25,6 procenta a bez práce bylo 1,2 milionu osob.
