Česko je velmocí v proutkaření. Pro mnohé jde o šarlatánství, studnaři mu však věří

Ekonomika Sandro Elčić, Ekonomika
11. 10. 2018 21:00
Víceméně každá studnařská firma má svého proutkaře. V čem tkví jejich tajemství, není zcela jednoznačné ani podle jejich zastánců. Pro odpůrce jsou to pak přímo šarlatáni.
Vody je nedostatek, lidé volají proutkaře. Ti jsou na roztrhání | Video: Jakub Zuzánek

Jihlava - Podle údajů v Centrálním registru vodoprávní evidence provozovaném ministerstvem zemědělství bylo v letech 2014−2015 v Česku úřady povoleno jen zhruba 8700 nových studní, zatímco v letech 2016−2017 už přes 10 tisíc.

Studnaři zpravidla v rámci svých služeb vyhloubení studny a přípravy veškeré potřebné dokumentace nabízí mimo jiné i nalezení vhodného místa, kam studnu umístit.

Co však může nejednoho zákazníka překvapit, je, že tento proces často provází metoda hledání podzemní vody pomocí virgule. Tou nemusí být pouze známý dřevěný proutek ve tvaru vidlice, ale také kovové drátky, elektrody či pružiny.

"Je to stará a osvědčená metoda a pořád je dobrá. Víceméně každá vrtná společnost v okolí má svého proutkaře," uvádí Jiří Hobza, majitel jihlavské vrtné společnosti Drilling wells. Jeho slova potvrzují i další dvě desítky Hospodářskými novinami oslovených studnařů.

V čem tkví tajemství proutkařů, však není zcela jednoznačné ani podle jejich zastánců. Někteří si myslí, že skutečně dokážou vycítit s pomocí virgule vodu a umí odhadnout i její množství a hloubku, ve které se nachází. To je však podle hydrogeologa Petra Čížka ze společnosti A až Zet nesmysl.

Vodní čarodějové v Británii

Česko není v důvěře k lidem s virgulí ojedinělé. Jako příklad za všechny může posloužit případ z Velké Británie. Loňský průzkum ukázal, že deset z dvanácti tamních předních vodárenských společností při průzkumu terénu a hledání prasklých vodovodních potrubí dodnes využívá služeb "vodních čarodějů", jak se jim v angličtině říká. "Zjistili jsme, že některé starší metody jsou stejně efektivní jako ty nové," uvedla v reakci na zjištění společnost Severn Trent, působící v anglickém regionu Midlands.

Čížek tvrdí, že vědecké výzkumy převážně z 80. a 90. let dokazují, že proutek, respektive proutkař, ve skutečnosti vodu rozpoznat neumí. "Proutek vůbec nereaguje na vodu, ale na výčnělky skály pod hlínou a na okraje puklin, kterými rozštěpily horninu horské tlaky. Ve skutečnosti existuje již přes čtvrt století přesná metodika, jak a k čemu tuto užitečnou geofyzikální pomůcku používat," říká Čížek.

Odpůrci proutkařství, jako například členové českého klubu skeptiků Sisyfos, jsou přesvědčeni, že jde o šarlatánství. Proutkařům, kteří dokážou, že jejich metody skutečně fungují, nabízí dokonce v rámci své Paranormální výzvy odměnu. Žádný zájemce v ní zatím neuspěl.

Oproti geofyzikálnímu měření za pět až deset tisíc vyjde proutkař i na méně než tisícovku. Studnařské firmy navíc mnohdy za tuto službu nechtějí vůbec nic, a navíc při určení místa vlastním proutkařem někteří nabízí i záruku, že vodu navrtají. V opačném případě zákazník neplatí.

Jak najde proutkař vodu?
Autor fotografie: Tomáš Cetkovský

Jak najde proutkař vodu?

Ten obrázek je dobře známý. Člověk prochází krajinou s vrbovým proutkem v ruce. Náhle ruka s virgulí začne cukat a proutkař prohlásí, že na tomto místě se nachází voda. Po vykopání studny se ukáže, že se ve svém úsudku nemýlil. Je to vůbec možné, nebo jde jenom o mýtus? Možné to rozhodně je, ale není za tím třeba hledat nic tajuplného.

Proutkaření je doloženo už v kronikách z patnáctého století, ale podle všeho má jeho provozování mnohem delší tradici. Naopak velkým odpůrcem proutkaření byl už slavný mineralog první poloviny šestnáctého století Agricola, který jej ve svém díle De re metallica odkázal do říše pověr. To, co virguli přitahuje k zemi, totiž není žádné zvláštní záření, které by voda vydávala. Není za tím třeba hledat ani paranormální schopnosti proutkaře. Dokládají to vědecké pokusy, provedené po celém světě. Člověk, který se hledání vody dlouhodobě věnuje, je z vlastní zkušenosti dobře obeznámen s hydrologickými poměry v krajině, dokáže se orientovat podle terénu nebo druhu vegetace. Díky tomu odhadne, kde se má vrtat, aby se narazilo na zdroj vody. Reakce proutkařů jsou tedy zpravidla podvědomé. "Tušení nebo jistota, že v určitém místě se voda vyskytuje, vyvolá podvědomě drobný, tzv. ideomotorický pohyb ruky, který stačí k tomu, aby uvolnil potenciální energii napjatého proutku, drženého v labilní poloze," píše ve svém Výkladovém slovníku esoteriky a pavěd Jiří Heřt. Vodu tak nenajde proutek, ale sám proutkař. I když třeba věří, že tomu je naopak.

Více informací o proutkaření najdete v knize Fleissig J.: Zázraky a podvody, Praha 1995

 

Právě se děje

Další zprávy