Letošní sucho nevěstí pro letní měsíce nic dobrého. Skutečně velké lesní požáry, jaké známe ze středomořských zemí, se ale naštěstí až doposud Česku vyhnuly, pomineme-li hořící les na Moravské Sahaře v květnu 2012, kdy bylo zničeno na 200 hektarů porostů. Pane generále, jak velké může být riziko letos po několika letech opakovaných veder?
Je skutečností, že počty požárů v souvislosti se suchem jsou v posledních dvou letech vyšší než v letech předchozích, na druhé straně letošní situace zatím není tak vážná jako v roce 2015 nebo 2018.
Na druhé straně tak rozsáhlé požáry, jako například v Kalifornii, Austrálii či na Balkáně se u nás téměř nevyskytují, a to ani přes výrazně suchá léta posledních let. Je to dáno tím, že pro většinu přímořských lokalit jsou charakteristické nejen vysoké teploty, ale také vítr. I pro letošek pevně doufám, že situace u nás nebude o moc horší než v minulých letech.
Požáry v přírodě jsou častými náměty prověřovacích i taktických cvičení, moravskoslezští hasiči v posledních dvou letech cvičili právě i na Balkáně. Připravujeme se tedy pomalu, ale jistě na změnu klimatu, která bezpochyby ovlivní i příští vybavení profesionálních a dobrovolných hasičů.
Hasiči běžně zasahují v krizových situacích na mnoha frontách. Jaké situace se bez nich - kromě hašení požárů - neobejdou?
Je to celá škála zásahů, na něž musí být dobře připraveni. Zásahy u požárů tvoří jen asi 16 procent naší činnosti. Často zasahujeme u neustále vzrůstajícího počtu dopravních nehod - Moravskoslezský kraj je tranzitním krajem pro spoustu vozidel z Polska, pobaltských republik, rusky mluvících zemí, Turecka i západních zemí.
Projekty protipožární ochrany financované z evropských fondů
- Integrovaný operační program (období 2007-2013):
59 projektů, tři miliardy korun z eurofondů (85 % celkových nákladů)
velitelské automobily, nafukovací plavidla s přívěsným motorem, polygony pro zkoušky jízdy v klidné vodě, sklady prostředků humanitární pomoci, čerpadla, hadice, autobusy pro přepravu hasičů, automobily pro potápěče, velkokapacitní cisterny
- Integrovaný regionální operační program (období 2014-2020):
desítky projektů, celková částka zatím nevyčíslena
cisternové automobilové stříkačky, automobilové žebříky s kloubovým ramenem a výsuvným košem, soupravy pro nouzové zastřešování obytných budov, mobilní elektrocentrály, novostavba stanice HZS Milovice, modernizace školicích a výcvikových zařízení
Ošetřujeme u nich zraněné, zabraňujeme úniku paliva a olejů do půdy, vyprošťujeme nejrůznější vozidla od osobních automobilů až po kamiony či těžké traktory, řídíme dopravu. Někdy sami, ale zpravidla ve spolupráci s dalšími složkami IZS (Integrovaný záchranný systém, tedy policie, hasiči a záchranná služba, pozn. red.).
Hasiči samozřejmě nesmí chybět u záchrany lidí a zvířat, například při povodních, ať už v přírodě či třeba z výtahů vysokých obytných domů. Pak přicházejí zásahy technického rázu, které tvoří více než 50 procent naší činnosti - od likvidací nejrůznějších úniků chemických a dalších nebezpečných látek, přes čím dál častěji se vyskytující odklízení nebezpečných stromů až po bezpečnou likvidaci bodavého hmyzu v zastavěných oblastech.
Nezapomenu ani na každodenní otevírání zabouchnutých vchodových dveří bytů, kde se právě vaří, zůstaly tam osamocené malé děti či třeba nemohoucí senioři.
Velkou a každodenní pomocí jsou pro nás jednotky dobrovolných hasičů. Vedle požárů často zasahují také u dopravních nehod a úniků chemických látek, na které jsou některé z těchto jednotek v Moravskoslezském kraji předurčeny, s čím souvisí i nutnost jejich kvalitní odborné přípravy.
V posledních letech nám často pomáhají také při likvidaci nebezpečných stromů, čerpání vod ze sklepů, suterénů a garáží či čištění kanalizačních vpustí. Bez jejich pomoci bychom se opravdu neobešli.
Pokud krizová situace velkých rozměrů nastane v některé členské zemi Evropské unie, může tato země aktivovat mechanismus civilní ochrany EU. Jak mechanismus funguje v praxi?
Cílem mechanismu je podporovat, koordinovat a doplňovat činnosti zúčastněných států v oblasti civilní ochrany a zlepšovat účinnost systémů v oblasti prevence, připravenosti a odezvy na přírodní a člověkem způsobené katastrofy. V současné době se mechanismus civilní ochrany Unie vztahuje na 28 členských států EU, Černou Horu, Island, Makedonii, Norsko, Srbsko a Turecko.
V případě velké mimořádné události mohou nejen členské státy EU požádat o pomoc prostřednictvím Evropského střediska pro koordinaci odezvy na mimořádné události (ERCC), které je situováno v Bruselu.
Toto středisko rozešle prostřednictvím Společného komunikačního a informačního systému (CECIS) žádost postiženého státu účastnickým státům a ty mohou reagovat a nabízet své prostředky a kapacity. Po přijetí těchto nabídek postiženým státem jsou prostředky vysílány do oblastí zasažených mimořádnou událostí.
Kde v zahraničí zasahovali čeští hasiči v rámci mechanismu civilní ochrany EU?
V Česku byly certifikovány dva speciální týmy, které mohou na vyžádání postižených zemí zasahovat jak při záchraně osob na vodě pomocí lodí, respektive při vyhledávání osob během zemětřesení či zřícení budov a v podobných sutinách - tým WASAR (Water Save And Rescue) a tým USAR (Urban Search And Rescue). Oba tyto týmy připravuje náš moravskoslezský sbor, další tým USAR mají také pražští hasiči.
Oba odřady USAR, které spolu cvičí, lze podle potřeby spojit do jednoho týmu. Jedná se o vysoce kvalifikované odborné týmy, které jsou připravené zasáhnout a pomoci prakticky na jakémkoli místě naší planety. V minulosti jsme zasahovali s našimi moduly na vysokokapacitní čerpání např. na Slovensku, či v Polsku a Bosně a Hercegovině při povodních, dále jsme nasadili speciální tým v případě black-outu ve Slovinsku.
Výjezd do EU během šesti hodin
Účastnil jste se některého zásahu v zemích EU? Můžete popsat jeho okolnosti?
Víte, jednotlivé státy EU mají zpravidla velmi propracovaný systém ochrany obyvatelstva či požární ochrany. Což v praxi znamená, že pomoc vyžadují, ale naopak i nabízejí v případech naprosto rozsáhlých mimořádných událostí, jež nejsou místní složky schopny zvládnout sami. V reálu to znamená, že se jedná zejména o rozsáhlé povodně, lesní požáry či případy v návaznosti na ohrožení životního prostředí.
V minulosti bylo území Evropy několikrát postiženo také seismickou aktivitou (nejčastěji v Itálii), nicméně znovu opakuji, jednotlivé země EU na to zpravidla stačí ve velké míře samy. Potřebují však mnohdy odborníky (konkrétně Itálie statiky po zemětřesení), materiální pomoc (např. Slovinsko potřebovalo elektro generátory po black-outu), či pomoc při obnově infrastruktury (např. čerpáním vody v zatopených oblastech - Polsko, Slovensko, Bosna a Hercegovina). To jsou případy, kdy jsme zasahovali.
Co se týče vyslání záchranných týmů, zde je jeden atribut, jež je naprosto zásadní - rychlost požadavku. Naše USAR či WASAR týmy jsou schopny reagovat a vyjet do šesti hodin od rozhodnutí o nasazení, na druhé straně bohužel musím konstatovat, že mnohdy před hlediskem pomoci ohroženému občanu převládá politika v dané zemi, což ve svém důsledku znamená zpoždění či vůbec neposlání žádosti o pomoc, či blokaci nabídek pomoci.
Rada Evropské unie letos v březnu rozhodla o vytvoření dodatečného systému pod názvem RescEU. Do jeho vzdušné flotily pro boj s požáry přispělo pět zemí, které čelí největším rizikům. Zapojí se do něj v budoucnu i Česko?
Základ vzdušné flotily pro boj s lesními požáry byl již Evropskou komisí vybrán a Česko v oblasti lesních požárů nepatří mezi vysoce ohrožené země. Systém RescEU však zahrnuje více oblastí, například zdravotnické týmy a týmy pro detekci a sběr chemických látek. Právě do nich bychom se v budoucnu chtěli začlenit.
EU financuje v členských zemích unie řadu projektů civilní a tedy i protipožární ochrany. Jaké projekty byly v dané oblasti hrazeny pomocí evropských fondů v Česku?
Od prostého nákupu moderní hasičské techniky, především zásahových vozidel, přes různé formy společných cvičení a výcviků, společná školení, výměny zkušeností. Například moravskoslezští hasiči se v posledních dvou letech zapojil do projektu EU Direct, společně s Černou Horou a Slovinskem.
Mezi další evropské aktivity, do nichž jsme zapojeni, patří Modex či Bezpečné pohraničí, které se v posledních letech týká hlavně hranice s Polskem.
Máte k dispozici přibližnou výši investic na civilní ochranu v Česku? Jakou částkou přispěla EU?
Je nutno rozlišovat mezi finančními prostředky EU, které přišly z Evropských strukturálních a investičních fondů, nebo z dalších fondů EU, případně mechanismus civilní ochrany EU. Přesnou statistiku k dispozici nemám, ale rozhodně je možné říci, že souhrnně a za celou dobu využívání těchto zdrojů Česko čerpalo částku v řádech miliard korun.
Můžete uvést příklad některého projektu protipožární ochrany uskutečněného s pomocí unijních peněz v Moravskoslezském kraji?
Takových příkladů máme celou řadu, ať již nákup moderních zásahových vozidel pro profesionální hasiče, nákup několika desítek velkých dopravních automobilů pro jednotky dobrovolných hasičů nebo výstavbu Integrovaných výjezdových center v Třinci a na Ostravě-Jihu.
Patří sem i aktivity v projektech Erasmus+ jako Direct či VolFire, dále účast na cvičeních MODEX, zapojení do projektu Bezpečné pohraničí, ale také například náročné výcviky řidičů těžkých cisteren na kluzkém povrchu a v terénu v Centru bezpečné jízdy Ostrava.
Požáry jsou často spojeny s obrovskými hmotnými škodami, v litvínovském Chemopetrolu to bylo v roce 2015 vyčísleno na více než 12 miliard korun. Tehdy za to zřejmě mohl nedostatek chladicí vody v etylenové jednotce. Dá se v takových případech předejít technické závadě a selhání lidského faktoru?
Domnívám se, že současná legislativa v oblasti prevence vzniku požárů a nastavení souvisejících bezpečnostních mechanismů je v Česku promyšlená a ucelená, což znamená, že v případě stoprocentního dodržování těchto postupů by bylo možné celé řadě požárů předejít.
Bohužel nežijeme v dokonalém světě, a tak i přesto, že požární a jiné předpisy předvídají a počítají s možností selhání lidského faktoru, s dynamickým rozvojem technologií a s tím souvisejících lidských schopností se dynamicky rozvíjí také prostor pro lidská selhání, která jsou v naprosté většině případů hlavním viníkem mimořádných událostí, jako jsou velké požáry.
Nezbývá než nadále budovat a zlepšovat systém požární ochrany a prevence, který má Česko, troufnu si říct, na světové úrovni, a předávat a vyměňovat si své zkušenosti s kolegy ať už v rámci EU, ale samozřejmě i z dalších zemí mimo Evropskou unii. Můžeme tím všichni jedině získat.
Mise v Japonsku a Jordánsku
Jste zapojen do evropské kampaně EU "Chráníme se navzájem". Ta se zdaleka netýká jen civilní ochrany. Můžete kampaň krátce popsat?
Vím, že tato kampaň EU se týká obecně zlepšení života občanů Evropské unie, ale rozhodně má přesah i do okolního světa. Jistě je chvályhodná snaha EU bojovat s chudobou a nerovnými podmínkami, s ochranou životního prostředí, a samozřejmě pečovat a starat se o naše zdraví či bezpečnost.
EU má před sebou mnoho výzev, které ji čekají, a podobné kampaně EU mohou pomoci se na tyto výzvy lépe připravit.
Vedl jste také mezinárodní mise EU v Japonsku nebo Jordánsku. Která z nich byla obtížnější?
Každá mise byla diametrálně odlišná. V Japonsku, po zemětřesení, tsunami a následné jaderné katastrofě v elektrárně Fukušima šlo hlavně o co nejrychlejší distribuci materiální a humanitární pomoci postiženému obyvatelstvu, současně s dodáním měřících prostředků pro zjištění úrovně radiace.
I když tato mimořádná událost byla svým rozsahem katastrofická, pořád šlo o problém zvládnutelný z hlediska pomoci obyvatelstvu v řádu týdnů, resp. měsíců.
Jordánsko a pomoc jeho státním strukturám vyrovnat se s náporem uprchlíků, zejména ze Sýrie, byl a je problém, který tuto zemi postihuje i po několika letech. Jen pro srovnání uvedu, že v době naší mise byl vybudován uprchlický tábor Al-Zatárí na poušti a bylo zde dislokováno cca 40 tisíc osob, dnes po několika letech je jich tam více než 100 tisíc.
Zajistit jen stravu, dále ubytování, bezpečnost, základní životní potřeby pro takovouto masu uprchlíků je mnohdy nadlidský úkol. Tady se domnívám sehrává EU naprosto zásadní roli, a to ať už přímou pomocí cestou mechanismu, či podporou nevládních organizací či prostřednictvím OSN.
EU udává tempo mezinárodní spolupráce v oblasti klimatických změn. Co vše bude podle vás ještě zapotřebí učinit, aby lidé pochopili, že změna klimatu je skutečně tady a sucha posledních let jsou jen jejím symptomem?
Víte, na jednu stranu je jistě dobře, že lidé problém klimatických změn začali vnímat. Ostatně projevy těchto změn se nás již fakticky dotýkají - sucho, voda na zahrádky, nepříjemné výkyvy počasí.
Nicméně se jedná o komplexní problém, a proto je nutné jej vnímat a řešit komplexně, mezioborově, a z různých úhlů pohledů. Jsem poněkud skeptický v názoru, že jako lidstvo dokážeme zásadním a rychlým způsobem ovlivnit klimatické změny. Domnívám se však, že naše dnešní kroky mohou pomoci našim potomkům v budoucnosti v řádech desítek až stovek let.
Naším úkolem by tak mělo být jednak situaci nezhoršovat, ale především se na ní dokázat připravit a přizpůsobit se jí. A ve vztahu k bezpečnosti a ochraně občana jsou tady od toho složky IZS, a zejména hasiči, kteří v této oblasti mají nejširší záběr.
