Rozloučit se je těžké. Je ale radost, když dítě najde konečný přístav, říká pěstounka

Kateřina Vítková Kateřina Vítková
26. 12. 2019 6:35
"K profesi přechodného pěstounství mě navedla moje dlouholetá kamarádka, sama pěstounka. Přišlo to v době, kdy jsem ukončila jednu etapu svého života, a protože mám děti ráda a tato práce je smysluplná, šla jsem do toho," vysvětluje 56letá Alena Benešová důvody, proč se rozhodla stát přechodnou pěstounkou.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Jakub Plíhal

Ve své péči má momentálně jedno miminko, celkem už se takto starala o osm dětí, které si bere rovnou z porodnice. Coby u přechodné - někdy se říká také profesionální - pěstounky u ní mohou být maximálně rok, během kterého by se úřadům mělo podařit dítěti najít stálý domov.

"Zatím jsem měla to štěstí, že jsem lhůtu jednoho roku nepřekročila. Nejkratší doba, a to pět týdnů, byl chlapec, který se vracel do biologické rodiny k babičce. Další bylo pět měsíců, osm měsíců, devět měsíců a nejdelší byl opravdu rok," vzpomíná pro Aktuálně.cz pěstounka.

Sama má již tři dospělé syny. Než si brala do péče první dítě, poradila se i s nimi. "Synové souhlasili. Moji rodiče byli mému přání stát se pěstounkou nakloněni. A v péči o miminka mi opravdu pomáhá celá rodina," říká dnes paní Alena.

Podle Marie Oktábcové, ředitelky Nadace J&T, pod kterou spadá také obecně prospěšná společnost Hledáme rodiče, je v Česku stále nedostatek pěstounů, a to jak krátkodobých, tak dlouhodobých. Nejhůře se přitom hledají náhradní rodiny pro starší děti, děti se znevýhodněním a sourozenecké skupiny.

Příliš mnoho dětí v ústavech

V českých ústavech žije stále téměř 8000 dětí, což Česko řadí mezi evropské země s největším procentem dětí vyrůstajících mimo přirozené prostředí rodiny. Proč tomu tak je?

"Je to jednak pro to, že jsou v ČR značně podfinancovány preventivní služby. Chybí také podpora sociálních služeb pro ohrožené rodiny - jako je terénní sociální práce, sociální bydlení či ambulantní služby. Situace se v rodinách řeší velmi pozdě. Často pak pracovníci nevidí jinou možnost, než dítě z rodiny odebrat," vysvětluje Oktábcová.

Oproti většině evropských států je u nás do ústavu možné umisťovat i nejmenší děti. Přesto by i v Česku měla být ústavní péče podle legislativy až úplně poslední volbou.

Foto: Hledamerodice.cz

Právě množství dětí v českých ústavech bylo motivací, která přiměla k pěstounství Markétu Švejdovou, sociální pracovnici z OSPOD v Horních Počernicích. "Můžeme kritizovat věci, které se nám nelíbí, nebo můžeme zkoušet dělat něco pro jejich nápravu. A nám se nelíbilo, že v ČR žijí děti v ústavech. Tak jsme se rozhodli někomu zařídit místo ústavu život v rodině," vysvětluje.

Paní Markéta s manželem vychovává čtyři potomky, dva biologické, jednoho osvojeného a jednoho v dlouhodobé pěstounské péči. "Osvojené dítě je u nás od malička, cca od dvou měsíců, a v příštím roce oslaví 18. narozeniny. A naše pěstouně budeme mít brzy 10 let a v příštím roce oslaví 16. narozeniny."

Motivace, proč se stát pěstounem, se u jednotlivých lidí liší, ale vždy je u nich k nalezení společná řeč. Chtějí prostě pomáhat.

"Obecně to jsou lidé, kteří chtějí pomáhat, chtějí nabídnout lásku a rodinu dětem, které neměly v životě to štěstí a nemohou z různých důvodů vyrůstat ve své původní rodině. Často už mají vlastní děti a cítí ještě nevyužitou kapacitu. Důležité je, aby jejich motivací bylo pomoci dítěti, ne naplňovat své vlastní potřeby nebo prázdnotu ve svém životě," vysvětluje Oktábcová.

Bez práce navíc to nejde

Přechodným pěstounům stát přispívá 20 tisíci korunami hrubého měsíčně, dlouhodobým osm tisíc. Oktábcová z Nadace J&T přitom upozorňuje, že svěřené dítě, často i kojenec, po náhradních rodičích vyžaduje de facto nepřetržitou péči.

"Přechodný pěstoun poskytuje svěřenému dítěti péči 24 hodin sedm dní v týdnu, tím se pak jeho hodinová odměna blíží cca ke 27 Kč hrubého. V porovnání jeden měsíc pobytu dítěte v ústavní péči stojí průměrně 40 tisíc českých korun," říká Oktábcová.

"Myslím, že dostačující příjem to rozhodně není," říká paní Alena, která děti vychovává sama bez partnera, a musí si tak přivydělávat ještě uklízením. "Pokud je pěstounka samoživitelka, pro peníze tuto práci určitě nedělá. Bohužel z něčeho se nájem a poplatky platit musí, a tak mnohým pěstounkám nezbývá než mít ještě jiný příjem," potvrzuje.

Podobně mluví i dlouhodobá pěstounka Markéta. "Oba s manželem pracujeme v běžných zaměstnáních. Já jsem po přijetí dětí byla vždy na mateřské dovolené a donedávna jsem jako máma čtyř dětí pracovala na kratší úvazek. V posledních letech už zase pracuji naplno. Finanční příspěvky jsou pomocí k tomu, aby děti v naší rodině měly zajištěné nejen základní potřeby, ale abychom jim mohli dopřát i něco navíc, třeba kroužky, výlety nebo sportovní vybavení. Bez našich zaměstnání bychom to ale nezvládli," přitakává.

Začátky bývají těžké

Nejtěžší jsou přitom začátky, kdy se dítě sžívá s rodinou. Může trpět řadou psychických problémů, které v něm zanechala traumata z těžkých prvních let života.

"Když si přinesete miminko, které ví, že ho jeho matka nechce nebo nemůže mít u sebe, případně když si miminka procházejí abstinenčními příznaky, je to moc smutné. Děťátka jsou smutná, zamračená, po odvykací léčbě mají problémy - jsou plačtivá, špatně pijí, jsou v tenzi - je to žalostný pohled. A pro tyto děti je láskyplná náruč jako andělské pohlazení," vysvětluje paní Alena.

Foto: Archiv Aleny Benešové

Čím jsou děti starší, tím může být sžívání s novou rodinou těžší. Děti s řadou neradostných vzpomínek na uplynulá léta mohou mít potíže navazovat s pěstouny vztah i přijímat lásku.

Také pěstounka Markéta přiznává, že s manželem nebyli dostatečně připraveni na to, co je s příchodem dítěte čekalo. "Nevěděli jsme nic o ústavní deprivaci a o poruchách attachmentu (poruchy ve vytváření citového pouta - pozn. red.) a jak s tím pracovat." Jako problém pak vidí nedostatek terapeutů, kteří by mohli rodinám pomoci, a to, že jsou drazí. Pěstouni tak musí na pomoc pro často traumatizované děti i své rodiny čekat nepřiměřeně dlouhou dobu.

To potvrzuje i Oktábcová z nadace. "Prvotně by se měla zlepšit dostupnost odborných služeb pro rodiny. Jsou kraje, kde jsou čekací lhůty na vyšetření odborníkem, např. psychologem či dětským psychiatrem, v řádu několika měsíců."

Hledání nových pěstounů

Reputace pěstounské péče se podle Oktábcové v Česku postupně zlepšuje, přestože je stále co zlepšovat. Iniciativa Hledáme rodiče, o. p. s., letos spustila projekt k náboru nových rodičů v Pardubickém kraji, na který jí v rámci Operačního programu Zaměstnanost více než třemi miliony korun přispěly také fondy Evropské unie.

"V rámci projektu Nábor pěstounů jako lepší sociální služba přinášíme Pardubickému kraji, orgánům sociálně-právní ochrany dětí, doprovázejícím organizacím a odborné veřejnosti pohled pěstouna do vyhledávání zájemců a jejich následné cesty k pěstounství, abychom umožnili konkrétním dětem, které nemohou zůstat v původní rodině, vyrůstat v rodině náhradní. Pracujeme metodou designu zaměřeného na člověka a snažíme se podívat na cestu pěstouna jeho očima," vysvětluje Oktábcová.

Loučení bývá smutné i radostné zároveň

V rodinách obou pěstounek nyní slaví Vánoce, ostatně jako většina domácností v Česku.

"Pokud v době vánočních svátků máme miminko, i to dostává dárky, které si potom odnáší v kufříku s ostatními věcmi," vysvětluje pěstounka Alena. Coby přechodná pěstounka se s ním ale bude muset v řádu měsíců rozloučit. Na rozdíl od dlouhodobých pěstounů, jako je sociální pracovnice Markéta, kteří děti vychovávají klidně až do dospělosti nebo ještě déle.

"Jak těžké je se rozloučit? No, je a není. Za prvé do toho musí člověk nastupovat s tím vědomím, že si ty děti nenechá, že je předá. Pokud se situace dítěte vyřeší a dítě putuje tam, kam má, je to vlastně radost. Ale je pravda, že při loučení slza vždy ukápne. Já mám to štěstí, že jsem se všemi rodinami ve styku a mám možnost se s dětmi vídat," vysvětluje Alena s tím, že je přece štěstí, když dítě "najde svůj konečný přístav".

Hledáme rodiče, o.p.s.

Pro všechny, kteří o pěstounskou péči projeví byť jen nezávazný zájem, je připravena bezplatná telefonní linka 800 888 245, na níž jsou k dispozici vyškolení odborníci, kteří zájemcům zodpovědí veškeré dotazy. Detailní informace o pěstounství jsou rovněž dostupné na webových stránkách s interaktivní poradnou www.hledamerodice.cz.

V rámci operačního programu Zaměstnanost přispěly na projekt více než třemi miliony korun také fondy Evropské unie.

 

Právě se děje

před 18 minutami

Evropská komisařka pro lidská práva je proti vydání Assange do Spojených států, podle ní by to ohrozilo svobodu tisku

Zakladatel serveru WikiLeaks Julian Assange by neměl být vydán Spojeným státům, protože by to mělo hrozivý dopad na svobodu tisku. Podle agentury Reuters to ve čtvrtek řekla komisařka Rady Evropy pro lidská práva Dunja Mijatovičová. Assange čeká v londýnském vězení na extradiční řízení, které má začít příští týden. USA se dožadují vydání 48letého Australana, aby ho mohly soudit v 18 bodech obžaloby, včetně nezákonného zveřejnění tajných dokumentů.

Zdroj: ČTK
Další zprávy